Konec agenta č. 312

Hašek psal geniálně až když se vrátil z Ruska. Jeho předválečné povídky, které psal pro obživu, jsou kolísavé úrovně a někdy jsou docela slabé. K těm slabším patří i povídka, která posloužila jako námět k tomuto filmečku. Spíše agitka a fraška než povídka. Vladimír Menšík je zde sám sebou, ale nikoliv Haškem. I ostatní bardové českého filmu zde hrají své zavedené party, jen průměrný ohlas jejich lepších rolí a výkonů. Vesele se zde bourá císařství zpuchřelé, ač vylíčené fízlovské způsoby, tak charakteristické pro tehdy zrovna vládnoucí Normalizaci, jsou zde líčeny docela idylicky. (09.04.2017)

Československá televizní komedie natočená podle povídky J. Haška (1883-1923) popisující situaci před pražskou návštěvou císaře Františka Josefa I. Vrchní policejní rada Hakl (Č. Řanda) se snaží předejít nežádoucím provokacím a krátkodobě uvěznit všechny problematické osoby. Největší nebezpečí poklidného průběhu mocnářovy návštěvy představovalo uskupení literátů v redakci časopisu Komuna v čele s Jaroslavem Haškem. Kvůli zastavení protirakouské činnosti těchto redaktorů donutí svého podřízeného, inspektora Špinku, aby se vydával za italského revolucionáře a potají v jejich redakci zanechal kompromitující tiskoviny. Nebohého inspektora, jehož provokativní kulišárna vyšla záhy najevo, ztvárnil J. Kemr a jeho excelentní výkon patří zcela jednoznačně k tomu nejlepšímu z celého krátkého, pouze pětačtyřicetiminutového filmu. V rolích redaktorů se ukázali V. Hašek, J. Libíček, P. Štěpánek a velmi zajímavý M. Nesvadba a budoucího autora nejznámějšího českého humoristického románu představoval V. Menšík. Bohužel výkon pana Menšíka mě příliš nepřesvědčil, neboť hrál spíše sám sebe a figuře známého českého bohéma se nepřiblížil. Nadprůměrné hodnocení této krátké komedie V. Hudečka se slušnou dobovou atmosférou tak náleží zejména díky jedinečnému a nenapodobitelnému J. Kemrovi. (17.03.2018)

Menšík si hraje na Haška a školí kolegy spiťary o revoluci. 1) Tohle si Jaroslav Hašek nezaslouží. Ze stručné jízlivě vtipné povídky Po stopách státní policie v Praze vyrobil scénárista P. Hanuš prostoduchou inscenaci v duchu komunální satiry. Všichni se moc snaží, i výborní herci, ale výsledný dojem je slabý. 2) Policejní komisař Slavíček (František Filipovský) se na rozdíl od váženého pana rady Hakla (Čestmír Řanda) za první republiky dobře uchytil. Změnil si jméno na Mrázka a nadále úspěšně sloužil pod radou Vacátkem. To už Jaroslav Hašek nezaznamenal. My to ale díky Televizní filmové tvorbě Praha víme. (22.04.2015)

Příjemná Haškovina s excelujícím Josefem Kemrem. Vladimír Menšík se sice na Jaroslava Haška příliš nehodí, ale potřebnou vyřídilku má a film nespoléhá jen na něj, takže to rozhodně jde. "Jestli račte dovolit, pane rado, tak všichni velezrádci jsou pünktlich podle seznamu zadržený. Trhovkyně Maňáková, umělecký fotograf Netečka, fiakrista Macek a brusič Boubelík. Chybí jenom lakýrník Vomáčka, ten co před dvěma lety napsal císaři pánu, že vypracoval plán na válku proti Japonsku. Jak naši horský myslivci měli do pěti dnů vobsadit Tokio, jestli se račte pamatovat." - "No, dobře, no, a co je s ním?" - "Tak ten je momentálně porád ještě v blázinci, pane rado." (30.05.2016)

Haškova povídka v podání špičkových českých herců v podstatě nemůže zklamat. Zajímavé je obsazení Vladimíra Menšíka do role Haška. Zpočátku mi to přišlo jako naprosto nesmyslný nápad, ale pak jsem zjistil, že v některých okamžicích je Menšík Haškovi až neskutečně podobný. Ovšem k tomu, aby tak působil celou dobu, by asi bylo zapotřebí více práce maskéra a přísnější režijní vedení, což nejspíš v Menšíkově případě nebylo moc reálné:-) (15.06.2018)