Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jak se rodí třetí generace terorismu a komu vlastně slouží? Žánrově trochu absurdní komedie a zároveň jeden hodně diskutovaných a mnohými nepřijímaných snímků, avšak údajně jeden z Fassbinderových vlastních oblíbených – to je Třetí generace, která vypráví o zrodu tzv. třetí generace teroristů. V tomto příběhu, situovaném do Západního Berlína, je to středostavovská skupinka vcelku ekonomicky zajištěných jedinců a zároveň trochu znuděných mladých lidí. Pracují v nejrůznějších oborech. Hilde je např. učitelka historie, Rudolf prodává v hudebním obchodě, Petra je manželkou bankovního manažera, Susanne je sekretářka. Skupinka se ovšem rozrůstá o další členy s temnější minulostí. Zprvu akce začne nevinně, ale po první smrti film získává na obrátkách.
Režisér Rainer Werner Fassbinder přišel s námětem na snímek během práce na společném projektu generace Nového německého filmu nazvaném Německo na podzim, který glosoval nálady ve společnosti po kulminaci událostí spojených s radikálně levicovou teroristickou organizací RAF. Ty na podzim roku 1977 realizovala právě tzv. druhá generace členů této skupiny. Zatímco první generace spojená se jmény Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Ulrike Meinhofová se zaměřovala na bombové útoky a přepadení, jimiž atakovali moc státu a kapitálu, druhá generace primárně svými činy požadovala propuštění čelných představitelů první generace. Fassbinder ve svém filmu předkládá satirický pohled na zdegenerovanost ideálů revoluce v podobě titulní třetí generace, která již ani nemá konkrétní důvody pro své činy. Dodejme, že reálná třetí generace RAF se ustanovila až v osmdesátých letech a soustředila se na likvidaci osob, v nichž viděla zosobnění kapitalismu. Sám režisér o filmu říká: „Je to právě tak, tito lidé, kteří nemají žádný důvod, žádnou skutečnou motivaci, ani touhu či utopii, mohou být jednoduše zneužiti jinými." Projekt původně měl vzniknout za finanční podpory televize WDR a Berlínského senátu, ale když byl zveřejněn obsah filmu, obě instituce svou podporu stáhly. Fassbinder se proto zadlužil a film produkoval sám za vlastní prostředky. V návaznosti na tuto cenzuru pak při propagaci Třetí generace používal jeden ze svých věhlasných výroků „Já neházím bomby, já točím filmy." Snímek měl premiéru mimo soutěž na festivalu v Cannes. Zatímco zahraniční kritika byla filmem nadšená, v Německu se tehdy kvůli svému provokativnímu zpracování ožehavého tématu setkal převážně s odmítavým přijetím. (Česká televize)

(více)

Recenze (26)

Cimr 

všechny recenze uživatele

Chápu diváky, co zde hodnotí nízkým hodnocením, protože i já sám jsem měl tak trochu problém se ve filmu vyznat, či lépe řečeno - nějak do něj proniknout, připustit si ho k tělu. Fassbinder byl jedním z tvůrců, jejichž tvorba je spjata s konkrétním místem a konkrétním časem, takže spoustu detailů nemůže člověk, co nežil na konci 70. let v Západním Německu, pobrat. Ale já přesto hodnotím nadprůměrně, protože mě baví režijní styl RWF, baví mě atmosféra filmu, která je místy až noirová, baví mě mix psycha a komedie. Vulgární nápisy ze záchodků střídají citáty největších filosofů dějin a pod tím slyšíme neustálou směsici hlasů z televize, rádia a také jakousi divnou hudbu... No, je to chaotické, je to divné - ale je to zajímavé. Přidávám se k těm, co zde píší, že jde spíš o zajímavý, než vyloženě dobrý film. ()

d-corso 

všechny recenze uživatele

Na pomezí terorismu a soap opery, aneb terorismus jako jedna z variant konzumního způsobu života. Pokud šlo první generaci o jakési ideály a generace druhá je byla ochotna prosazovat se zbraní v ruce, je pro Fassbindera třetí generace jakousi parodií na "otce a matky zakladatele." Nikomu není úplně jasné za co vlastně bojuje, dokonce ani proč bojuje. Revoluční hesla jsou stavěna na roveň s televizními zprávami, velkokapitál i ultralevice se ocitají ve stavu vzájemné závislosti, hodnoty jsou relativní-je to boj za svobodu, je to karneval nebo jde jenom o peníze? Nakonec největším hrdinou téhle smutné frašky je zrádce. ()

Reklama

garmon 

všechny recenze uživatele

Tenhle Fassbinder je vedle Satansbraten asi nejnekompromisnější, co znám. Neuvěřitelná zvuková polyfonie je provázena spletí, kterou asi řada lidí tady vůbec nerozklíčovala. Já se nechal okouzlit a pak se na film díval podruhé, potřetí a pozvolna vstřebával "o čem vlastně je". Není toho málo. Přes tu nejstrojovější estetiku přelomu 70. a 80. let, přes godardovské parodické mezititulky s všudypřítomným rozkladem, pornografičností a obecně naprostou otevřeností jsme vrženi do Berlína doby My děti ze stanice ZOO, do Berlína trosek a rozdělení, do devalvace citů a motivací ke změně. Burlesknost tu ale prosakuje jen nenápadně. Oproti ostatním Fassbinderovým persiflážím je vše tak decentně natočené a zahrané - a usazené v estetice a výpravě - že si jen opravdu bystrý člověk uvědomí, kolikrát se nám směje Rainer do očí. Namátkou: scéna zkoušení halenky a referování o nové premiéře v divadle "dotažené do posledního detailu" - stejně si myslím, že řada scén byla tak nějak samozřejmě improvizována; entrée guerilla Paula s jeho knírkem, zastřelení manžela Petry - tak hysterické až k smíchu. Všichni dělají absurditu za absurditou, ale ta karnevalová pestrost je tak neutuchající, že to prostě skoro nejde pobrat. Zakončení filmu je jen další figurou do téhle féerie - absurdnost konec nemá, zbývá ji jen utnout. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Myslím, že nik lepšie ako Fassbinder nevyjadril myšlienku, že revolučná ľavica (kam patria všetci aktivisti, anarchisti a narúšači systému) a korporativistickí vládcovia (majitelia veľkých korporácií, mediálnych sietí a ich prevodové páky v podobe politickej a policajnej moci) sa navzájom k životu veľmi potrebujú. Opodstatnenosť svojej existencie živia vzájomne prostredníctvom druhého tábora a svoje idey neustále jemným mechanizmom vzájomného prepojenia zrádzajú, aby občasná mučenícka smrť obetných baránkov zabezpečila ďalšie bezproblémové fungovanie (navonok nezmieriteľne polarizovaného) systému. Komplikované a mnohovrstevné zachytenie možných odtienkov tejto základnej tézy prostredníctvom pohľadu do vnútra fungovania oboch strán: jednej z teroristických buniek a na druhej strane veľkopodnikateľa. Všetko podané špecifickým fassbinderovským štýlom spájajúcim vysoké z nízkym. Ten organicky včleňuje do deja rozličné rozsiahle výpočty rôznych položiek, rozhlasové a televízne komentáre, či citáty z diel filozofov s oplzlými nápismi z verejných toaliet, ktorými sú predelené jednotlivé kapitoly filmu. To všetko príznačne vytvára neutešený obraz ľudí hrajúcich sa na zmenu, no v skutočnosti túžiacich po príjemnej nemennosti. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Říkám to nerad, ale tento film se mi bohužel moc nelíbil. Od Fassbindera mě více baví jeho jiné snímky - s tímto jsem se z velké části minul, a zaujalo mě tam jen několik momentů (úvodní probleskující zelené titulky, citace nápisů z pánských toalet...). Po seznámení se s kontextem vzniku tohoto politického snímku nevylučuji, že jde možná o geniální film, ale osobně mě jeho filmový jazyk neoslovuje a při jeho sledování jsem se docela nudil. Kdo ví, které mistrovy snímky si budou lidé pouštět ještě za sto let... skoro bych se vsadil, že tento mezi nimi nebude. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (4)

  • Film vyvolal v roce 1979 při některých uvedeních silné nepokoje ze stran zástupců či sympatizantů RAF (Rote Armee Fraktion). V Hamburku byl například zbit promítač, ve Frankfurtu se nespokojení diváci pokusili film zničit kyselinou. (ČSFD)
  • Jméno Ilseina přítele Franze Walshe je upomínkou na Fassbinderův stejnojmenný pseudonym, který používal jako střihač. Byl odvozen ze jména Franze Biberkopfa, hlavní postavy seriálu Berlín, Alexandrovo náměstí (od r. 1980), a amerického režiséra Raoula Walshe. (ČSFD)
  • Události ve filmu v době vzniku současně probíhaly a byly diskutovány v rádiích a televizních diskuzích. (ČSFD)

Reklama

Reklama