Jeho dívka Pátek

Kvízová otázka na začátek (odpověď se dozvíte na samém konci komentáře). Jakou předlohou (v názvu) se nechal scénárista H. Hawks (volně) inspirovat?...... Jak je to jednoduché že. Stačí mít (všeho)schopného scénáristu, „dej Hitlera mezi vtipy“, který je zároveň režisérem s jasnou vizí a herce, kteří jsou ochotni resp. schopni jeho představy následně přetavit v realitu a (prostřednictvím filmového plátna) je předat (k) nadšenému divákovi. A teď mi řekněte, proč podobných případů (v současné době) je jako gólů, které letos F. Torres nasázel v anglické premiere league? Chápu, je jiná doba, točí se jinak, ale v drtivých počtech případů mám neodbytný pocit, že prvotním zadáním (úkolem filmařů) od produkce je, aby každý investovaný dolar byl zatraceně vidět. Scénář resp. dialogy jsou až na druhé (odstavné?) koleji, přičemž jako by se čekalo na náhlé vnuknutí shůry.[..už to tak vypadá, že ten nahoře bude pěkný cynik. Zřejmě opráším stařičké pero (absence čárky nad e je cílená) a poznámkový blok sám].Třeba je to však úplně jinak a trpím syndromem Gila Pendera z Allenovi Midnight in Paris. Kdoví. Zpět k filmu. Pokud by se mě někdo (ne nutně major Terazky) zeptal, co si představuju pod takým pojmom situační konverzačka, rozhodně by v mém výčtu nechyběl tento snímek H. Hawkse oslavující resp. obžalovávající novinařinu. Kadence jednotlivých slov zdejších dialogů je rychlejší než kalašnikov AK47 (rovnat se s nimi může snad jen B. Wilder resp. J. Cagney a jejich One, two, three), přičemž posledních cca čtyřicet min je hotový uragán, kde ústřední duo C. Grant- R. Russell předvádí „stand up“ výstup pod názvem „kdo z koho“ a ukazuje v praxi, že novinařina není zaměstnání, ale... poslání? Možná, rozhodně však posedlost. Přestat psát rovná se přestat dýchat. P.S. co se zdejšího „souboje“ H. H. versus B. W. týče, u mě to chlapcům vychází na plichtu. Nepohrdnu ani jednou verzí. Jak tou odlehčenější (H. Hawkse), s prvotním (nikoliv jediným) cílem pobavit, tak tou cyničtější s přesahem (B. Wildera), to zejména díky postavě W. Matthau coby W. Burnse. Byť přiznávám, mluvit zde (ve světle Esa v rukávu) o cynismu, je asi jako představa T. Savalase, coby typického playboye s kučeravými havraními vlasy, „křičícího na nás, svým umělohmotným křečovitým úsměvem, z úvodní stránky magazínu, sýr“. 79% P.P.S. málem bych zapomněl. Odpověď na kvízovou otázku z úvodu je samozřejmě D. Dafoe – Robinson Cruso. Prosím nesoudit. Nikdy nevíte, co s váma udělá samota (cely). (31.05.2013)

Kdyby se uspořádala soutěž o nejukecanější film historie, tento Hawksův užvaněný screwball by se určitě umístil na předních pozicích. Cary Grant po celou dobu řeční, Rosalind Russell řeční a ostatní postavy jim v tom zdatně sekundují. Až se v tom člověk občas ztrácí, což je škoda, protože hektické prostředí novinařiny skrývá netušené krásy. Prozatím 70% (29.06.2010)

Z minisouboje dvou brilantních screwball komedií Caryho Granta z roku 1940 (tou druhou je Philadelpfia story) mi vychází Jeho dívka Pátek jako vítěz, i když je o poznání méně slavná. Postrádá sice nezapomenutelně opilého Jamese Stewarta, na druhou stranu má o dvě třídy rychlejší tempo, kdy opravdu nemáte čas si oddechnout a připravit se na další gag, hrnou se na vás ze všech stran. Grant tu není tak dokonale korektní, naopak, je okouzlující právě svou podlostí a vypočítavostí. "Hitlera dejte do vtipů... Jo,jo to o tom zvířátku dejte na titulní stranu, to lidi zajímá!" (ta druhá část citace není přesná, ale je v tomhle smyslu:-) (18.06.2006)

Až na to, že jim chybí páteř, jsou zdejší novináři celkem sympaťáci. Což neznamená, že by bylo lehké narazit mezi převažující mužskou částí osazenstva na někoho jiného než na podvodníky, zloděje, vrahy a ňoumy. Přítomnost jenom příležitostně vypočítavé ženské hrdinky je proto nesmírně příjemná a přejete si, aby Hildy nakonec učinila správné rozhodnutí a před stlaním postele dala přednost akčnější žurnalistice. Film v tomto ohledu nabízí pointu sice ne revoluční, ale poměrně uspokojující z pohledu obou pohlaví. Pravděpodobným záměrem tvůrců bylo odvést pozornost diváků od probíhající války, která je společně s jinými vážnými tématy zlehčována také přímo v dialozích. Scénář si na druhou stranu nedovoluje překráčet dobovou hranici vkusu a některé scény jsou pro vyvážení nevážného pojaty velmi seriózně. Hawks tohle „přepínání“ hravě zvládá a mistrovsky si přitom vypomáhá střihem. Místo hudby mu jako zvukový doplněk slouží samotná slova. Náhle utichnutí je jako zvážnění, dovede úplně pozměnit náladu. Jde-li o množství slov, His Girl Friday patří k filmům, u nichž divák neškolený v rychločtení nemá napoprvé šanci stíhat číst titulky i sledovat děj. Bonusem pro angličtináře je řada slovních vtípků zašifrovaných do již sdělením vtipných hlášek. Strhující tempo činí z His Girl Friday jasného kandidáta na nejlepší akční komedii všech dob. Přitom se odehrává v pár místnostech a záběry jsou povětšinou poměrně dlouhé. Něčeho takového si ale, unášeni proudem (vět), nemáte šanci všimnou. 90% Zajímavé komentáře: imf, mortak (07.09.2011)

Front page z roku 1974 je větší sranda, protože Walter Matthau je o tisíc procent lepší než přeci jen poněkud sucharská Rosalinda Russell. Novější snímek viděn v dabingu, starší zmíněný v originále s titulky (Levné knihy). Upravuji komentář i hodnocení, viděno v dabingu s Václavem Postráneckým, jehož výkon pozdvihl film o hodně nahoru. A to tak, že i takové eso jako Alena Procházková mu nestačila. Klasická hollywodská komedie válečných let, břitká, úsečná, rychlá, plná zvratů a bláznivých nápadů. Umím si představit, jak to tehdejší publikum hltalo. (29.03.2011)