Zjizvená tvář

Opravdu jsem nevěřil vlastním očím, jak málo vlastně De Palma k celému příběhu musel přidávat. To co je ale v r. 1983 jaksi "normální" to působí v r. 1932 neuvěřitelně. A ani uvodní apel na vládu a občany a později pouze apologetická a jinak zcela zbytečná pasáž o tom, jak když ten udělá to a ten zas tohle, tak se těch lumpů zbavíme a proto jsme natočili tento film, ani náhodou nezastřou syrovost a téměř nehodnotící deskriptivnost snímku. Mám dokonce pocit, že v De Palmově Scarfacovi (i když ten je pochopitelně na mnoha místech reflexí žánru jako takového) je daleko více zachycen "morální rozklad" anti-hrdiny a vůbec, že je jaksi víc kladen důraz na to, že boží mlýny atd., kdežto zde se Tonyho konec udá jaksi náhodou a rozhodně ne nutně. Pozoruhodný film se spoustou skvělých scén - uvodní "stínovražda", kuželky, s Borisem Karloffem v roli gangstera a několika scénami takřka z grotesek. (09.08.2007)

Jak mám rád klasický Hollywood, oblibu dvou jeho legend nechápu. Caryho Granta, to sem teď ale nepatří, a Howarda Hawkse. Tenhle režisér pro mě postrádá jakýkoliv styl. Postaví kameru, nechá herce přehrát scénu, občas zašvenkuje, protože se to sluší a patří, ale nemám pocit, že by projevoval fantazii nebo nápaditost. U filmu z roku 1932 by se to snad dalo prominout, to bych ale nesměl vědět, že to bude dělat i o deset, dvacet a třicet let později. Prostě mě nebaví jeho filmy sledovat, přestože mnohdy vyprávějí zajímavý příběh. To je i případ Scarface. (16.06.2012)

Snímek obsahuje naprosto skvělé přestřelky, ale obecně záběry, které z filmu dělají hlavně po řemeslné stránce dílo, jež zaujme. Titulní hrdina je podobně démonický a zatvrzelý jako Al Pacinův. Ano, tohle je skutečně předloha pro legendární De Palmův film, nutno říct, že díky jazzové době má své vlastní kouzlo, svou vlastní naléhavost. Kontrast střelby s krásným životem v klubech funguje, stejně jako zjizvená tvář v kontrastu s krásnou ženou. Mimochodem celkem příjemné je vidět Borise Karloffa v jeho normální podobě, která je koneckonců také snadno zapamatovatelná. (19.12.2013)

„The world is yours.“ Znaky kultu na seba nenechávajú dlho čakať. Pred popravou sa pískajú tóny opery. Hlavného hrdinu vidíme po prvýkrát zakrytého plachtou u holiča a je tak drzý, že si neváha zapáliť zápalku na cigaretu o policajtov odznak. Brutalita tu nie je veľmi viditeľná, dočkáme sa menších bitiek a zaúch, ale nič výnimočné, rovnako ani pri prestrelkách krv nestrieka prúdom tak, ako to má rád Quentin Tarantino. Do žánrov by som pridal aj fantasy, lebo taká neuveriteľne hlúpa postava bez pudu sebazáchovy, ako Tonyho sekretár, ktorý sa nekryje pred guľkami, keď volá z telefónu, by v realite nemohla existovať. Výhradu mám voči nedostačujúcej kamere a výprave, s ktorými vie tento kult dnešná konkurencia prevalcovať. Film sa nestratí ani medzi dnešnými mafiánskymi kúskami, ktorým na dlhú dobu ustanovil vzor a kultové scény. Víťaz medzi filmami Scarface je jednoznačne De Palmov kúsok s Al Pacinom. (26.04.2020)

Jeden z prvých gangsterských filmov, ktorý písal pravidlá žánru a podľa ktorého narácie sa pokračovalo....vlastne natáča až dodnes. Vzostup a pád gangstra, ktorý sa javí ako spoločenský hrdina. Reakcia na hospodársku krízu, prohibícia a výpalníctvo. Amorálna postava ako hlavný hrdina, ktorý ale nakoniec musí dostať to, čo mu patrí a pekne zostra. O dva roky bol zavedený morálny kódex na zobrazovanie zločincov vo filmoch. Hawks to ešte stihol...:) Absolútna a možno aj najdôležitejšia klasika gangsterizmu vôbec. (05.06.2012)