Můj takzvaný otec

Co se týče emocí, tam to pro mě bylo zklamání, nezapůsobilo to na mě tak, jak bych si přála (což je otázka subjektivní). Snímek je to rozhodně zajímavý, tragikomický a bizarní až hrůza ("Pojď se obejmout, vždyť se budeme vídat dalších 18 let." :D Proč ne?). Po filmu jsem sáhla kvůli Michaelovi, který mě opět nepřekvapil zvláštností svojí role a svým výkonem, a Vitali vůbec neznám, o to příjemnějším pro mě byla překvapením. Průměr. (13.06.2016)

Trochu spoilovania!!! Musím priznať, že som trochu sklamaný. Emocionálne ma to veľmi nezasiahlo, možno preto, že nie som žena. Prišlo mi to smutné, dlhé a miestami bizarné. (Matka po pôrode nepomenuje dcérku, ale čaká, kým sa s otcom dohodnú spoločne na mene.) To ako vážne? Všetci sa tu snažia byť tichí a slušní (teda okrem takzvaného otca) a pritom sú veľmi naštvaní alebo frustrovaní. (Rozchádzam sa s tebou, ale objím ma, veď ešte 18 rokov sa budeme stretávať a podávať si naše spoločné dieťa pekne v mieri z rúčky - do rúčky.) Tomu mám veriť? Skrátka, čisto subjektívne hodnotené, videl som veľa zaujímavejších švédskych filmov. (06.06.2016)

Příjemný, odpočinkový film. Téma navázání vztahu dcery s otcem, kterého nikdy nepoznala zase trochu jinak zpracované, tak do tři čtvrtě filmu i docela zajímavě. Pak se to nějak zvrtne a všichni se v tom dost plácají, nikdo nějak neví, co vlastně chce a konec tak spíš vyhnije, přijde mi to spíš jako bezradnost scénáristy než postav samotných. Herecké výkony dobré, pro mě Michael Nyqvist v celkem netypické, spíš komediální roli. Ale hlavně, v tomhle filmu maskéři použili to nejlepší umělé těhotenské břicho, co jsem kdy viděla, musela jsem si to vyhledat, protože jsem si vůbec nebyla jistá, že Vera Vitali nebyla v průběhu natáčení doopravdy těhotná. Žádný severský zázrak, na druhou stranu to nenudilo a chvílema i docela pobavilo. (08.06.2016)

Taková ta typicky severská pohodička. I když je vlastně v žánru drama (sám nedokážu objektivně posoudit, jestli je to dobře), tak jsem si tenhle film maximálně užíval. Jako místy až tragikomické hledání, toho svého vysněného otce. A ať je jakýkoliv, je přece můj, jaký pak copak. A to největší překvapení není rozhodně Michael, ale jeho filmová dcera Vera Vítali. Zahrála to moc dobře a ten její kukuč, ten si budu ještě hodně moc dlouho pamatovat. A ať ten film nakonec dopadne jakkoliv, každé dítě by mělo mít určitě svého otce. A ne jen jednou za třicet let . (11.06.2016)

Dokázal bych si představit, že kdyby tu Michael Nyqvist hrál méně protivnou postavu, tak bych si tenhle film dokonce i oblíbil. Námět k tomu doslova vybízí. Ze začátku hrozný protiva, postupem času suprový taťka, kterého nelze nemít nerad. Přitom Michael na tu roli měl, jen ta představa režiséra byla asi někde jinde. K mému údivu méně zábavná. (30.10.2019)