Sladké hry minulého léta

V kontrastu k událostem léta 68 působí tato adaptace jako útěk od reality k bezstarostnému užívání si. Partička zhýralých kamarádů usiluje o jednu pěknoučkou slečnu, která (snad) touží po něčem víc. V její postavě je cítit bolest a smutek, ostatní jsou mimo jejího flamendra nadržení býčci. Výtečná "impresionistická" kamera ale stěží dokáže zakrýt prázdnost filmu. (18.01.2009)

Je to sice poetické, plné optimismu, radosti z naprosté volnosti, ale bohužel mě to nijak vnitřně nezasáhlo. S atmosférou volnosti by se dalo určitě lépe zapracovat a nejen spoléhat na to, že záběry od vody odrážející lesk slunečních paprsků oslní diváka natolik, aby víc prožil příběh party kamarádů užívajících si jedné pihovaté holky. V rok svého vzniku to byl určitě kontroverzní film, který každý nemusel zrovna přijmout, ale podle toho se film hodnotit nedá. Shodou okolností byl v ten samý rok natočen film Jurajem Jakubiskem s název Vtačkovia, siroty a blázni, který se v podstatě zabývá stejnou látkou, avšak zpracování je na úplně jiné úrovni. Výsledek je prostý: mým favoritem je jasně Jakubisko. (18.01.2009)

Nikdy jsem nepochyboval o Herzově schopnosti střílet svoje umělecké šípy do všech stran filmových žánrů. Pravda, některé netrefily čistý střed, ale tento zasáhl velice vzdálený terč průzračného artu a zaťal se do něj velmi hluboko. Režisér si přizval mladého slovenského kameramana Jozefa Šimončiče s neopotřebovaným okem a touhou experimentovat a to se mu bohatě vyplatilo. Artově náročný divák ve filmu nalezne rozmanité přírodní a figuriélní kompozice inspirované klasiky impresionismu a normální divák dostane lehounký, minimální příběh mladé, životem překypující pradlenky v maximalisticky vyvedené formě barev, čerstvého povětří a čistoty… (19.01.2009)

Ťažko si predstaviť väčšiu mieru voľnomyšlienkárstva a bohémizmu ako to ukazuje Herz v tejto prostoduchej burleske. V zásade sa mi to páčilo viac ako akékoľvek Jakubiskové filmy na podobnú tému, hoci je jasné, že Jana Plichtová nikdy nebude mať tak krásne a plné prsia ako mladá Magda Vašáryová. Ale hoci sa v sladkých hrách neudeje nič zásadné a je to skôr kaleidoskop pomerne zbytočných scén bez výraznejšieho myšlienkového, alebo umeleckého presahu, scenár pôsobí uvoľnene a bez výraznejších sentimentálnych, alebo absurdných dialógov a Herz pevnou rukou vytvára keď už nie priestor na vytvorenie vzťahu medzi divákom a postavami, tak aspoň peknú atmosféru vyrezanú z časovej osi na mieste, ktorá sa vlastne stala len v predstave a nie naozaj. Najviac ma desí pohľad na Martu Rašlovú, ktorá zažívala najlepšie roky, kde jej krása bola naozaj dychberúca. Videl som ju pred pol rokom a musím skonštatovať že niektoré ženy( aj herečky) stárnu bohužiaľ na nepoznanie. Znesiteľný priemer. (03.11.2015)

No, to je prostě Herz. Nahá prsa a erotická scéna hned v prvních pěti minutách filmu. Dokonce i televizním. Óda na bezstarostnost a trochu i na mužskou naivní ješitnost. Ze začátku to vypadá, že je to o ničem, pak se to ale rozjede. Přemýšlím, jestli je film hrabalovský, nebo zda Hrabal bral inspiraci v Maupassantovi. Budu se muset poohlédnout po literární předloze. V jednom mě ale film utvrdil – více pihovatých zrzek do filmu! Výběr představitelky hlavní role je hned půl úspěchu filmu. (04.01.2013)