Na střeše

Snímek Na střeše mě velmi překvapil tím, jak je napěchovaný vtipnými dialogy a úžasnou chemií mezi Aloisem Švehlíkem a Duy Anh Tranem. Snímek málem vyhrál diváckou cenu deníku Právo na 54. Karlovarském filmovém festivalu a myslím, že by si rozhodně zasloužil větší pozornost nejen kvůli tomu, že byl do titulní role původně obsazen zesnulý Jan Tříska, ale zvláště kvůli tomu, o jak povedený tuzemský film se jedná. 7.5/10 (12.07.2019)

Protože ve mně už před lety Mádlova režijní prvotina vyvolala dojem, že ten kluk má prostě talent, ať si o něm myslí kdo chce co chce, bylo mi v podstatě jasné, že i Na střeše bude dobrý film, což jsem si více méně potvrdil. S takovým obsazením nešlo šlápnout vedle - Alois Švehlík je herecký bůh a i ten Vietnamec po jeho boku byl herecky skvělý (z obsazení mi tam vadila asi jen Mary Bartalos, která mi přijde velmi nehezká a herecky zcela nezajímavá). Dějově mě to hodně bavilo, místy mi to přišlo příjemně vtipné, a byl jsem zvědavý, jak to celé dopadne. Závěrečné rozuzlení mě trochu zklamalo a asi by se mi líbilo, aby to skončilo jinak, a navíc se člověk neubrání dojmu, že je to vykrádačka Gran Torino, což je názor, který je zde zastoupený do omrzení tak často, až je mi trapné se k němu hlásit též, ale prostě nejde jinak, a ta dle mého názoru nepůvodnost námětu je pro mě nakonec hlavním důvodem, proč nejdu s hodnocením výš. Btw. pokud se z filmů o česko-vietnamských vztazích stává nový trend (?), pak Mádl na celé čáře překonal Miss Hanoi, na kterou jsem si u toho vzpomněl. (14.09.2021)

V podstatě dva lidské protipóly sdílející komorní mikrosvět bytu a okolí jednoho pražského činžáku. Mádl ví přesně, co a proč točí, k jakému pocitu chce diváka dovést i že to musí udělat bez okatého nátlaku, na nejtěžší spirále od smíchu k slzám a zpět. Mádl coby pravý filmař nedohrává situace takříkajíc do mrtě. Mezi dvěma muži je zeď. Učí se dělit o společný prostor, protože – ač to oba neradi přiznávají – navzájem se potřebují. Jsou to drobné střípky, čiré a výmluvné, z nichž se rodí křehká stavba vzájemné důvěry, aniž by použil jediný záběr navíc. Divácky nejvstřícnější, protože nejvtipnější je střední část, kdy tandem přes výuku češtiny, nákupy, vaření a šachy dospěje k experimentálním námluvám. Nenásilně pozitivní příběh vrcholí dvojitým zvratem. Prostřihy z dětství působí nadbytečně, nicméně poselství snímku Na střeše zůstává funkční: i rodinu si člověk může vybrat. (29.12.2019)

Jirka Mádl je pro mě unikát české kinematografie. Druhý film a podruhé ho cítím na pět hvězd. Pocitově hlavně asi proto, že naprosto perfektně pracuje s lidskými osudy a emocemi. Přesně tak, jak to cítím i já a dokáže to ve mě vyvolat radost, ale i smutek. Alois Švehlík tu navíc zahrál tak geniálně, že jeho závěrečný pohled mluvil za tisíc slov. To je přesně to, co mi v českých filmech současnosti chybí, ale Jirka to dokonale dodal. Překvapivě milé a zajímavé setkání dvou lidí na střeše, kteří by se za jiných okolností nikdy nepotkali. Filmový kousek, kterému určitě nechybí originalita a já doufám, že se od Jirky Mádla brzo něčeho opět dočkám. Budu se těšit. (12.12.2020)

Kterak si ochočit svého Vietnamce (z pěstírny konopí). A po "eastwoodowsku" dohnat zameškanou západní kinematografii v českých reáliích. V podstatě se nabízelo námět natočit ve dvou verzích. V první verzi starý komunistický zapšklý a osamělý morous vyrve z osidel smrti cizího státního příslušníka žlutého zbarvení, naoko se s ním spřátelí, ubytuje ho ve svém bytě a následně ho začne krutě a nevídaným způsobem ponižovat. Dostalo se nám ale druhé verze, korektní a okleštěné od kontroverze, fádní, imbecilní a nedávající dobrý smysl. Zápletka je velmi chudobná. Více jak polovinu filmu jsem byl nucen sledovat to, jak šedý vlk chce oženit svého asijského nájemníka, aby mohl legálně pobývat v naší české domovině, navíc policií stíhaného za narkotika. Opravdu famózně celý plán vyzníval. Za protilehlými dveřmi totiž přebýval vhodný objekt pro svatební zvony - jakási mladá žena, se kterou se novodobý kuplíř vůbec neznal. Celé prapodivné námluvy spočívaly v tom, že vytipované ženě začali ti dva výtečníci nosit různé prezenty, aby na sebe upozornili, kupodivu jejich snaha byla opětována. Celá tato stupidita, nemaje dobré opodstatnění, byla zakončena rádoby nápaditě sofistikovanou pointou. Nejhorší bylo, že autorovi Mádlovi to přišlo relevantní. Po svižně imbecilní etudě ještě zhodnotím zbytek konání. Švehlík je dokonce jednu scenáristicky pokleslou chvíli nucen před úřady předstírat homosexualitu, aby svého chráněnce dostal do chomoutu. Celkově film nebyl komediální a ani trochu dramatický. Mžik, kdy Vietnamec chce ukončit svůj život skokem ze střechy, vůbec za dramatický nepovažuji. Všichni vědí, že to neudělá, neb celý film je teprve na začátku. A otřesným střihem zakončená scéna, kdy Vietnamec následně pojídá sendvič v kuchyni svého nového spasitele, je vskutku příšerozní. V českých reáliích se také vytratila jakákoliv věrohodnost příběhu. Už vidím, jak si nějaký český penzista nakvartýruje Vietnamce k sobě domů, bude ho živit a šatit. Tenhle blábol, mnohdy rozvleklý, zachránil Alois Švehlík. Za všechny zúčastněné to odehrál i odmluvil a dodal přinejmenším svéráznou filosofii. Film ovšem celkově u mě neobstál. 4/10 (07.12.2020)