The Night Overtake Me
Režie:
Juraj HerzKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Michael KocábHrají:
Jana Dolanská, Jana Brejchová, Rudolf Hrušínský, Dagmar Havlová, Sylvia Turbová, Valérie Zawadská, Hana Brejchová, Zdeňka Sajfertová, Yvetta Kornová (více)Obsahy(1)
Režisér Juraj Herz prokázal, že i oslavný životopis komunistické odbojářky, která zahynula v nacistickém koncentračním táboře Rawensbruck, lze natočit bez obvyklé uctivé popisnosti. Naopak zvolil expresivní přístup, na diváka útočí emotivním přívalem roztočených obrazů, zvláště stísňujících vězeňských prostorů, v jejichž modelaci uspěl kameraman Viktor Růžička, a zadírající se hudby Michaela Kocába. Příběh je pojednán jako retrospektiva: hrdinka, novinářka Jožka Jabůrková, si na sklonku svých dnů vybavuje důležité okamžiky svého života, dovíme se, jak postupně dospěla ke svému nezlomnému přesvědčení. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (62)
Všechna bída světa. Tak by se mohl jmenovat podtitulek filmu podle předlohy Jaromíry Kolárové. Už sjem zmínila, že jí považuji za velkou spisovatelku a také velikou soudružku. Zastihla mě noc to jen potvrzuje. Jakoby se autorka potřebovala vypovídat ze svého přesvědčení. Bigotní matka, které vykala, táta, kterého nepoznala, kněz, který osahává děti, bezpráví v práci, v koncentráku ... Celé je to takové až příliš koncentrované. Snímek může být úderný, i když není ukrutně dlouhý. V tom vidím hlavní slabinu snímku. Byl tak obsažný, až sám sebe zahltil. Každý máme v sobě nějakou únosnost a když je toho moc, prostě vypneme. Překvapuje mě, že si zrovna tohhle Juraj Herz nepohlídal. ()
Nic proti Jožce Jabůrkové. Určitě to byla zajímavá a statečná žena, která zemřela krutou smrtí v koncentráku. Ale to co z ní udělal tenhle film... Ta komunistická gloriola... To bylo tedy něco. Díky tomu je film jen prachprostou propagandou režimu pokřivující skutečnou postavu. Nevím čím si Herz zasloužil, že musel tohle točit. Zda se chtěl zalíbit nebo naopak musel odčinit cosi z minula... ale film byl dost nepovedený. Pár záběrů z koncentráku Rawensbruck mělo sílu, ale v souhrnu to bylo takové ploché bez emocí. Zaujmul mne spíše Hrušínský v roli nacisty, který má s Jabůrkovou poslední pohovor před jejím transportem, kdy ji nabízí kolaboraci nebo smrt. Na rok 1985 je tohle opravdu prorežimní až moc. * * ()
Ojojoj, to se nepovedlo. Není z toho ani sociální, ani válečné drama. Navíc bohužel všechny flashbacky jsou technicky tak mizerné, že není příliš k rozpoznání, co se děje. V oblasti sociálního dramatu utkví zkopírování Boženy Němcové, která též s despektem propírala žrádlo pro panského pejska v kontrastu s hladem v podzámčí. A o koncentračním táboře bych raději z úcty k režisérovi pomlčela. Tam se trošku podařila snad jediná scéna, když jde Jožka navštívit (ani se neptám, jak je to možné) své kamarádky, které se staly pokusnými vzorky. ()
Skvělé obsazení, dobrá myšlenka, ale určité postavy (Jan Hrušínský) nebo scény (výslech u Rudolfa Hrušínského, scéna večer, kdy Jožka dostane výplatu stovku a Pepovi to sděluje apod.) mi přijdou hodně přitažené za vlasy. Ale pořád je to československý film z koncentračního tábora, který by neměl zapadnout v suti dějin. Už pro tu poetiku vlčího máku! ()
Klasicky Herz z 80. rokov 20. storocia. Normalizacia vtedy este zurila naplno, a tak sa reziser Spalovaca Mrtvol rozhodol natocit film o odbojnej komunisticej pani, ktora prechadza koncentrakmi. Mnohe sceny pripominaju najslavnejsie Herzovo dielo, ale na maximum to odo mna tentoraz nebude. Menzelova Vesnicka je este o patro vyssie. 85 % ()
Galerie (2)
Zajímavosti (11)
- Původní scénář popisoval příběh levicové novinářky Jožky Jabůrkové. Herz ho přepsal tak, že spíše připomíná osud české novinářky, spisovatelky a překladatelky Mileny Jesenské. (Olík)
- Režisérovi bylo barrandovským vedením doporučeno, aby do hlavní role obsadil Jiřinu Švorcovou pro její údajnou podobu s Jožkou Jabůrkovou. Juraj Herz se z toho dostal tvrzením, že je na roli moc stará. (raininface)
- V roce 1965 byl odhalen Jozčin pomník v Praze-Košířích. Pomník byl roku 1992 na žádost restituentky pozemku, na kterém stál, odstraněn a převezen do depozitáře Galerie hlavního města Prahy. Zde setrval až do léta 2002, kdy byla socha Jabůrkové znovuodhalena na Olšanských hřbitovech. (DecentFellow)
Reklama