Velká ryba

Ovšem, tohle se Burtonovi náramně povedlo. Ačkoli mohla Velká ryba snadno skončit jako snůška sentimentálních a barevně opulentních historek, stalo se z tohoto snímku nádherně vypointované a myšlenkově soudržné dílo. Edward Bloom není po stránce psychologické velká postava, je to překrásný symbol lidské imaginace a toho, kterak se skrze fantazii můžeme stavět ke světu. A celá Velká ryba je vlastně jednou velkou hrou, ve které Burton staví diváka do pozice toho, kterému není přisouzeno jen uvěřit, ale musí především pochopit, proč Edward svůj život přetváří do neskutečných historek. Proč je Edward velkou rybou a proč je "pravda" vyprávění irelevantní. Tim Burton líčí příběh svým typicky pitoreskním způsobem, nezapře horrorovou manýru, ale především nezapře svou lásku k zobrazenému fantasknu. Prolínání imaginativních sekvencí se sekvencemi ze "skutečného" světa je provedeno velice citlivě, byť mi v některých místech film připadal trochu nešťastně zrytmizovaný a tím pádem pozbývající na tempu. Jenže konec vše napraví – konec, který je definitvním stvrzením toho, jak citlivě vystavěný je film a jeho myšlenka. Vlastně máte dvě možnosti: buď přijmete sucharský pohled Edwardova syna, nebo přijmete Edwardovu fantazii. Rozhodnete-li se pro druhé, čeká vás nádherný filmový zážitek, který po formální stránce nezapře inspiraci starými mistry evropského "narativního" filmu. Vzhledem k několika slabším místům bych se klonil ke čtyřem hvězdám, ale za ty upřímné slzy v nádherném finále vlastně nemůžu jinak než... (24.03.2004)

Netypický Burton, možná nejlepší Burton. Tam, kde by člověk hledal jeho typický rukopis, režisér naopak sází na silný příběh s jasnou premisou toho, že i dospělý člověk znuděný realitou rád unikne do tajů své fantazie. Jak řekl jeden myslitel : ,,Svět není černobílý. To ale neznamená, že v něm neexistuje černá a bílá." A to je na tom to krásné...90% (12.06.2014)

Tim Burton je pro mě někdo kvůli komu budu chodit dokonce života do kina a budu vědět, že za svých 100kc vždycky dostanu něco krásného a neuvěřitelného. Jestli někdo dokáže vyprávět příběhy lépe než sám Edward Bloom je to právě Tim Burton. Tenhel film není komiksoví jako byli Batmani, není tak smutný jako Stříhoruký Edward, ale je nádherný jako nikdy. Film se točí okolo muže na smrtelné postely a jeho syna, který nevěří jeho vyprávění. V každém příběhu je vždycky trochu pravdy. V tomhle filmu možná neni ani kapka pravdy, ale je nádherný a dohnal mě nakonci málem k slzám. Roztáhnout vyprávění o životě vypravěče na 110 minut je těžké, musím uznat, že takových 95 by asi stačilo a film by byl bezchybný, ale proč hledat chyby? Někdy člověk musí dát na to co cítí a já cítím jen krásu tohoto filmu. Burton potvrzuje po milionté, že je to pan režisér. Jen on dokáže najít krásu v pohledu na záda ženy v řece, jen on dokáže najít v Ewanu McGregorovi duši vypravěče. Jen on dokáže natočit konec, který vás dostane, rozpláče a ještě vlastně budete děkovat a budete štastní, protože to není špatný konec... Už dlouho na mě žádný film nezapůsobil tak silně(naposledy Město Bohů minulý měsíc, ale předtím tak půl roku pauza). Pokud nevíte jestli je to film pro vás, zkuste ho, protože je to film pro všechny kdo chtějí sledovat a umějí milovat. (08.08.2005)

Tim Burton tak trochu jinak... U jeho filmů vnímám očima. Zaměřuji se na kostými, prostředí a až na posledním místě na příběh,.. u Velké ryby tomu bylo naopak.. A přesto že to není ten Burton jak ho znám, stejně vidím jeho rukopis, ten který mám tak ráda :o) Kdopak je pro mě tou velkou rybou?.. A tak jak on nám prostřednictvím Edwarda Blooma vypráví příběh o nejkrásnějším životě, tak já jednou budu vyprávět příběhy prostřednictvím jeho filmů :o) (04.03.2010)

Poslední dobou mě nepřestává opouštět ona myšlenka člověku přirozené vlastnosti budovat si svou realitu. Relativizuje se mi tím důležitost oné racionální cesty, která je mi stále blízká, ale tak nějak působí příliš samolibě tím, jak si hraje na čtyř-proudovou dálnici ve světě, kde je jen jednou z mnoha prašných cest. Rybičce semtam opadávají epizodní šupiny, ale tvář rozhodně neztrácí. Burtonův civilně bizarní svět je krásnější bez pozornost odvádějích konfet a ohňostroje. To, co člověk vidí, záleží na očích, kterými se dívá, a je hlavně dáno tím, jak zhlíží. (12.06.2011)