Anon

Spolupráce Niccol a Owen slibovala již od úvodních trailerů povedený sci-fi snímek z budoucnosti, kde skoro nic nedokážete skrýt před společností. Má to své světlé chvilky (a není jich málo), ale celkově vás to asi neohromí. Pár inovací mě nadchlo, zejména hacknutí zraku jiných lidí a následné vidění z jejich perspektivy mělo něco do sebe, nebo třeba nabourávání reality druhých lidí (jednoduše vnuknete druhým lidem něco, co v reálu v ten daný moment neexistuje). Příběh taktéž nikterak film neshazoval směrem dolů, ale chyběla mi tomu větší propracovanost na poli scénáře a hlavně větší pospolitost. Owen je sympaťák již od pohledu, jeho roli jsem mu uvěřil, možná přímo sežral. Vizualizace filmu na druhou stranu moc nepřesvědčí, může se to pyšnit zajímavým filtrem a různými digitálními popisky všech věcí v okolí, ale ve výsledku to zas tak futuristicky fakticky nepůsobí. Film se vytasí i s akčními sekvencemi, pár z nich mě docela i chytlo (střílení po slepu, atd.), ale větší počet by asi nebyl na škodu. I dialogy mohly přijít s něčím vyšperkovanějším. Průser se nekoná, ale podruhé si film nemá cenu pouštět. Za mě dávám 66 % (16.07.2018)

Depresivnější Minority Report od krále dystopií Andrewa Niccola. Rozpočet měl viditelně mnohem menší než Spielberg, ale stejně on staví svůj film hlavně na chytrém scénáři a zajímavě vybudovaném světě cyberpunkové nepříliš vzdálené budoucnosti - a ještě intenzivněji tlačí na paranoiu společnosti ve které soukromí neexistuje, čímž o to víc funguje jako kritický komentář na naši současnost. Nápad s hackováním očí je vynikající a rozvíjí ho velice zajímavě... až do série zmatených zvratů v poslední třetině které nedávají moc smysl a zanechají trochu hořkou pachuť - tenhle film to měl dobře rozjeté k silnějšímu finále. 7/10 (15.12.2021)

It's not that I have something to hide, I have nothing I want you to see. Popravdě tento typ sci-fi filmů mi vyhovuje úplně nejvíce. Méně akce, méně efektů, ale mnohem více hlubokých myšlenek a filozofických otázek, které nedají spát. Jestli se to dá aplikovat na dnešní svět, to už je na každém. Někdo to vidí a někdo ne. Tématem filmu je otázka soukromí. Jak moc je soukromí důležité? Jak moc si ho střežíme? Jak moc nám ho za našimi zády berou? Filmu se dá vytknout, že je poměrně monotónní a tmavý. Opakování stejné hudby tomu taky nepomáhá. Cílem bylo vytvořit velmi specifickou melancholickou atmosféru.  7/10 (06.01.2024)

Specialista na nízkorozpočtové scifárny, které mají áčkový rozměr i sofistikovanou originalitu, je zpět. Andrew Niccol si pro svůj comeback stanovil, jak je jeho dobrým zvykem, nižší produkční náklady, na pyj nasadil po letech jeho osvědčenou Amandu Seyfried, přihodil spolehlivého Clive Owena a navrch napsal ultrafantasmagorii z blízké budoucnosti o sériovém vrahovi, který se umí hacknout do mozku a svým obětem těsně před smrtí zprostředkuje vidění z pohledu své osoby. Už se sice nedozvím, zda Niccol zůstal tragéd přes akci, film je téměř prostý akce, nicméně nevzpírá se explicitnějším erotickým vsuvkám, takže už divák nemusí fantazírovat o poprsí hlavní herečky, což je i nový prvek v jeho režijním přístupu. Seyfried je sice spíše zvyklá, že její filmy jdou do kina, tentokráte tomu tak není, jedná se o Netflix platformu. Kupodivu po technické stránce tento počin určitě předčil dosavadní lacině vyhlížející režisérovu tvorbu. Tempo vyprávění je pomalé, čímž slouží k tomu, že se v příběhu dá orientovat, i když méně pozorný divák může ztratit nit vyprávění. Zdánlivá průhlednost zápletky je vlastně stavěna pro nečekané vyústění/odhalení identity vraha, což ale určitě není nejsilnější část filmu. Mnohem zajímavější je průběh, nejednoznačnost charakterů, byť se to neobešlo bez klasických klišé typu traumatizovaný detektiv ze ztráty potomka, inklinace k chlastu, šlapkám. I tak má film porci režijních nápadů, které (svojí nereálností) zaujmou a drží děj. A hlavní dva protagonisté jsou ideální volba. Amandu Seyfried bych sice nebrousil každý den, v tomhle filmu je ale použitelná. Slabšímu zakončení/rozuzlení naštěstí předchází zajímavá režijní forma a pocit kvalitně odvedené práce, která zhusta plodila příjemné scifi plodiny. 10/10 (21.05.2018)

Andrew Niccol má můj velký respekt. Má na kontě už sedmý autorský projekt(scénář+režie) a všechny jsou velmi dobře napsané a solidně natočené. Jenže stejně jako v případě těch předchozích, i tady nějaké ty minuty přebývají, takže je poslední třetina zbytečně rozvláčná. Niccol rozvíjí myšlenku, jak by mohl vypadat svět, kde by se vše, co člověk vidí, zaznamenávalo a v mnoha případech i sdílelo s vládou, policií...prostě někým, kdo má pocit, že se díky takové kontrole zamezí třeba zločinnosti. Oči všech, by se staly kamerami. Velmi sympaticky se nesnižuje k moralizování, ale vcelku zábavně ukazuje, jaké důsledky by to mohlo mít. Sledujeme netradiční detektivku, která je jako z pera I. Asimova(přestože robota zde nenajdeme) Pro milovníky knižní sci-fi, bude Anon mnohem stravitelnější, než pro příznivce SW, ST, nebo Marvelovek. Svět ve kterém se Sal pokouší polapit "ducha", je totiž velmi podobný tomu našemu a atmosféra je spíš komorní. Přesto působí díky drobným úpravám dostatečně "jinak"; jde jen o jinou realitu, možná nepříliš vzdálenou budoucnost.I přes zmíněnou rozvláčnost a závěrečný banán, jsem spokojený a můj vděk Netflixu narůstá. Anon není film, který by si na sebe v kinech vydělal, ale určitě není horší, než většina mainstreamových sci-fi posledních let. PS: Motiv je velmi podobný epizodě Celá tvá minulost (S01E03) ze seriálu Černé zrcadlo. Pokud se vám jedno z toho líbilo, doporučuji zhlédnout i to druhé. Objektivně je 62% odpovídající hodnocení. Já zaokrouhlím nahoru. (03.10.2018)