The Brown Bunny

Vincent Gallo je bez debaty aj napriek veľmi osobitému štýlu vynikajúcim filmárom. Okrem toho schopne vyčnieva aj ako herec, scenárista, muzikant atď.. Proste nezávislý pošuk ako sa patrí. Brown Bunny zďaleka nedosahuje kvalít jeho debutu Buffalo ´66, ale aj tak je to film, ktorý má zaujímavú výpovednú hodnotu. Myslím si, že je len na divákovi, čo si z filmu odnesie. A nájsť sa tu dá toho dosť. V prvej polovici je to síce pravidelný boj s nudou, ale v celku dáva aj začiatok filmu úplne iný rozmer. Fascinuje ma Gallova práca so svojou postavou. Tá je podobne ako v Buffale maximálne nepredvídateľná, a preto je divák stále v očakávaní, ako sa v tej či onej situácii zachová. Vinco je možno fakt blázon, ale mám pocit, že v hlave to až také nasraté nemá. (07.02.2008)

Celkom komorná a sebaistá snímka, ktorá si všetko drží pekne pokope. Gallo je dosť nezávislý a skoro celý film má pod jedine jeho palcom, vrátane hlavnej úlohy, réžie i kamery a pod...A to ma dosť oslovilo. Pomerne záberovo-nihilistická snímka či značne dejom nenabitý portrét avšak pôsobí dosť afektívne. No a celý kolos zatvára patetická+pornografická scéna pri konci, ktorá konečne detonovala celý dej a uviedla záverečné titulky. Film, ktorý splnil moje očakávania a hodnú chvíľu som sa zamýšlal aj na plným počtom hviezdičiek. Vincent Gallo je charakter !!! (09.07.2013)

Zdánlivě vyprázdněný road trip s divným pavoukem za volantem bílé dodávky, který si cestou fouká na svou emocionální bolístku. Vincent Gallo znovu dokazuje, že pochází z jakési cizí dimenze a láduje do nás tuhle v dlouhých záběrech dávkovanou pocitovku. Rozpočet 10 milionů $? Pak minimálně devět jich musela "spolknout" Chloë Sevigny v její závěrečné miniroličce, jinak si nedokážu představit, kam ty prachy mohli ulít. Moc hezká hudba, v kombinaci obrázků z amerických silnic dokresluje příjemnou atmosféru. (21.11.2012)

Vincent Gallo je muž s opravdu širokým záběrem. Sám si film napíše, zrežíruje, obsadí se do hlavní role a na závěr si ještě střihne jedno speciální číslo. Zvolené schéma vyprávění asi nejlépe odpovídá omezené naraci. Dějovost je sice značně redukována, o hlavním protagonistovi ani o jeho pohnutkách téměř nic nevíme, ale Gallo nám poskytuje fragmenty informací, které jsou pro dějový vývoj do značné míry určující a omezují tak další možnosti interpretace (návštěva u potencionální tchýně budiž zdárným příkladem). Okolní krajinu zachycuje převážně přes špinavé okno své dodávky a mezitím se nám pomalu poodkrývá mozaika jeho osobnosti. Závěr je tak spíš katarzním vyvrcholením, který i to málo, co nám bylo sděleno, určitým způsobem determinuje, než nějakým nepředvídatelným z hlubin podvědomí vyplynuvším šokem. A konečný flashback v podstatě už jenom dovysvětlí předcházející události ke všeobecné spokojenosti méně vnímavějších diváků. (17.06.2010)

Prosim vás, a co chcete? Tohle je jedna z nejlepších one-man show, co kdy plátno spatřilo, filmek dělaný téměř na koleně, a ano, se slečnou na kolenou na konci. Když pro nic jiného, je to tady aspoň pro to gesto: není třeba velkých studií a jejich rozpočtů, aby obraz odvyprávěl příběh. Jímavé je i to, že to vlastně nefunguje: velký pokus o naturalistickou opravdovost, o ponor do hloubi osamělcovy duše, a ztroskotá to právě na tom senzačním závěru -- tajemství je fuč, neboť ho poznáváme. Aha, tak takhle to bylo. V tom případě se dalo vyprávět filmověji. (Ale rozhodně by k tomu bylo potřeba víc lidí a techniky.) Úctyhodný pokus, který ne až tak funguje, to je pro mě tohlo malé odvážné autoporno -- pardon: motoporno. (16.11.2009)