Režie:
Alejandro González IñárrituScénář:
Guillermo ArriagaKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrají:
Sean Penn, Benicio Del Toro, Danny Huston, Naomi Watts, Carly Nahon, Clea DuVall, Charlotte Gainsbourg, Claire Pakis, Eddie Marsan, John Rubinstein (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Příběh tří lidí, jejichž osudy se setkají v ne zrovna správné chvíli. Bývalá narkomanka Cristina žije ve spokojeném manželství s architektem Michaelem a dvěma dcerami. Těžce nemocný Paul má slabé srdce, jeho žena Mary by s ním chtěla mít dítě. Jenže lékaři mu dávají jen jeden měsíc života. Jediná naděje je transplantace. Bývalý trestanec Jack, kterého napravila víra, žije s manželkou a dvěma dětmi a bojuje se svou prchlivostí. Jednoho dne Jack srazí autem muže se dvěma dětmi a ujede. Vzápětí se Cristina dozví, že její manžel a obě dcery zemřely, a Paul dostane zprávu, že se našel vhodný dárce pro jeho transplantaci srdce. Když se pak rozhodne poděkovat rodině dárce, seznámí se s Cristinou, zamiluje se do ní a společně se rozhodnou pomstít smrt jejích blízkých. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (1 053)
Říkám to velmi nerad, ale tenhle film se mi opravdu nelíbil. Film má celkem jednoduchý příběh, který je pouze složitě odvyprávěn, aby vypadal zajímavěji, mně příjde, že to filmu spíše uškodilo. Velmi těžko se mi orientovalo v téhle retrospekci, ještě k tomu když je film tak příšerně nudný, pomalý a o emocích ani nemluvím. Sean Pennova zatím nejhorší role Za mě ztráta času a z přehnané nadhodnocenosti dokonce i bolehlav. ()
Příliš pozdě na omluvu Ińárrituovi, že jsem si tenhle jeho masterpiece nechal až na počátek listopadu roku 2006. Spletitá mozaika několika lidských životů, jejíž chaotičnost a nepředvídatelnost jakoby kopírovala složitá forma podání, je tak poutavá a oslovující, až nutí k upřímným slzám. Velmi intimní film s naprosto fenomenálními hereckými výkony. Nádherný epilog… ()
Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. ()
„Koľko životov žijeme? Koľkokrát zomrieme? Vraj v momente našej smrti všetci strácame 21 gramov. Každý. Koľko sa toho zmestí do 21 gramov? Koľko váži 21 gramov?“ Zaujímalo by ma, ako by 21 GRAMOV vyzeralo s chronologicky zostrihaným dejom. No... neviem, neviem. Priznajme si to, príbeh je riadne jednoduchý (čo ešte teoreticky nemusí znamenať zlý). Režiséra Iñárritua nemám príliš v láske, mám pocit, že je prehnane patetický (hoci sa snaží o pravý opak). Ale zasa - atmosféru má dobrú a herci v jeho filmoch zvyknú podávať takmer výborné výkony. To je tentokrát prípad robustného Benicia Del Tora, krásnej Naomi Wattsovej a jej bradaviek (a to túto podozrivú hérečku nemusím) a spoľahlivého Seana Penna. Napriek nudnému scenáru ubolené a silné. ()
Měla bych výhrady ke zdlouhavým scénám plným plačících žen, nicméně jinak jsem se touhle rozlámanou žiletkou pořezala pěkně. Protože na holení, pánové a dámy, na holení to není! --- Dodatek 2018: Panenko Marja, že já jsem to ale bývala básník. Poté, co jsem si přesně po jedné hodině uvědomila, jak to všechno "bylo" (bude) jako by ztratilo smysl dívat se do konce. A po dodívání se do konce si myslím, že mi ta druhá hodina opravdu už nic navíc nedala. ()
Galerie (48)
Photo © 2003 Focus Features
Zajímavosti (21)
- Když Paul (Sean Penn) najde v knize fotky Cristiny (Naomi Watts) a jejího manžela, tak kniha, do které se dívá, se jmenuje „Cruising Paradise“ – jde o sbírku 40 příběhů o samotě a zapomnění, kterou napsal spisovatel a herec Sam Shepard. (pUnck)
- Pro režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárritua šlo o vůbec první anglicky mluvený film, což mu při natáčení dávalo zabrat: "Vždycky večer po práci mě bolela hlava z toho, jak jsem se celý den snažil mluvit anglicky pokud možno úplně s každým - i když skoro šedesát procent štábu byli Mexičané. Nemůžu říct, že bych angličtinu úplně zvládal, ale rukama umím mávat docela obstojně." A důvod, proč tento jazyk vlastně zvolil? "Je to velmi mezinárodní film. Scénář byl původně napsaný španělsky a herci jsou Australané, Portoričané, Francouzi, Američané a bůh ví kdo ještě. A z toho všeho jsem se v podstatě snažil udělat takovou kapelu, hrající mexickou písničku s anglickými slovy. Ale hlavní důvod, proč jsem to točil anglicky, byl ten, že jsem díky jazyku získal přístup k tak skvělým hercům." (NIRO)
Reklama