2046

Dost možná jeden z nejlépe vizuálně zpracovaných filmů co jsem kdy viděl. Ze scény ve vlaku mi spadla čelist na podlahu a já se ji ani nepokusil sebrat. Byl to naprosto sureální a velmi emoční zážitek, který mi je ještě k tomu svým tématem, bohužel, dost blízký. Nicméně přes tohle všechno sorry všem, ale je to prostě přepálené a opravdu by to chtělo ošetřit nějakým dramaturgem. Po scéně ve vlaku jakoby se film zastavil a pak už jen počítáte minuty do konce. Myšlenku jsem pochopil, pocity jsem dostal, vše mi bylo předáno, ale méně je někdy prostě více. Důvod proč "In the mood for love" tak fungovalo, není kvůli tomu, že je příběh sladší a veselejší, ale protože byl jednoduší (lépe odvyprávěn). (09.04.2021)

Je to nápaditě provedené ve všech smyslech tohoto slovního spojení, nicméně jsem se v příběhu v druhé polovině nějak ztratil. Mimochodem (ne že by to bylo důležité), taky mi často unikal smysl citátů, které se objevily několikrát během filmu a nemohl jsem si u nich nevzpomenout na prastaré japonské přísloví - slovní hříčku, která by se dala do češtiny přeložit asi jako: "Kolik třešní, tolik višní." :o) Vize budoucnosti ze spisovatelova pera (tedy spisovatele - hlavní postavy filmu) jsou poněkud srandovní, ale zbytek filmu, který je o vztazích mužů a žen (což je téma proklatě nadčasové a univerzální), byl proveden úžasně. (03.04.2005)

CITÁT - V roce 2046 bude země zcela propojena vlakovou sítí.......... Byl jsem strašně natěšený - cestování časem, vražda, vypravěč, skoro nádech Noirovky. Jenže po půl hodině jsem se začal nudit. Spousta flashbacků, které se někdy nedají ani rozpoznat, zmatek a moc dialogů. Například scéna kdy si žena dává cigaretu do úst mě skoro uspala. CITÁT - Začal jsem mít stále víc rád svůj vymyšlený svět 2046.............. Lehce erotické, lehce nudné, lehce zmatené a trvá to 130 minut. Kratší stopáž by tomu jen pomohla. CITÁT - Kdo by se mohl zamilovat do androida?......... (19.04.2013)

Všechny filmy Wong Kar-Waie, které jsem dosud viděla, byly vizuálně krásné, měly zajímavé postavy a nápady. Tady mi režisér sice servíruje magické obrazy a ožívá motivy ze svých předchozích filmů, ale zároveň zhmotňuje postavy, které možná mají působit jen odtažitě a neosobně, jenže pro mě navíc vyznívají příliš povrchně (oproti upřímným zpovědím hrdinů Days of being wild, Chungking express, Fallen angels). Určitou jistotu by mohlo poskytovat herecké složení, ale moje oblíbenkyně Maggie Cheung se zde jen mihne, na afektovaný projev Zhang Ziyi jsem alergická a Tony Leung musí pronášet fráze jako: "Jsi ještě mladá. Máš život před sebou." Škoda. (31.12.2007)

Wong tak trochu rozvetvil fantáziu spisovateľa a príbeh o nedosiahnuteľnosti a nenávratnosti stratenej lásky. Miesi svetom prázdna a každodennosti, pričom dôležitá je pre efekt skôr absorbčná hĺbka a akési precitnutie, v ktorom mu dopomáha samozrejme priama zahľadenosť na svet postáv a Umebajašiho emotívne inštrumenty. Lásku nahradil popudom pôžitkov a nie vždy sme si istý, či je to jeho umelecký výplod, alebo nekompromisné sito reality. Ide ale predovšetkým o silno pocitový feeling, ktorý Stvoreným pre lásku (2000) nerobí záslužilý komparz a kvitujem tak i za veľkú rozdielnosť spracovania medzi týmito snímkami. Proste aj divák, ktorý sa na tento film pozerá samostatne ho musí brať individuálne a vedieť jeho svetom recipročne nasiaknuť, keďže práve v emočnej anamnéze je jeho ručná synergia taká silná a podmanivá. 2046 je v podstate len akýsi symbol, rok, je únikom a návratom poznaného, kde sa po prebdenej ceste časom vraciame tam, kde nás to páli. A nevieme to zvrátiť. (10.04.2016)