Kosmo

"Dokud neuděláme něco velikého, zůstaneme národem malých zmrdů." Já mám takový divný dojem, že národem malých zmrdů zůstaneme, i když uděláme něco velkého, ale třeba se poprvé v tomto tisíciletí mýlím. Nicméně Kosmo mělo vynikající chvilky, kdy tepalo do velkých hráčů (Evropská Unie, S.R.A.Č, Č.U.B.K.A., Čína), středních slouhů systému (Německo, Polsko, Slovensko) a hlavně do domácí politické scény. Některé nápady tajemníka Repelenta byly v souladu se směrnicemi EU naprosto impozantní, Boučkovo zařizování nemožného zavánělo genialitou, ministr Šnajdr se svým karťákem uhrával politické body naprosto dokonale a gurmánská kuchařka Filoména mě se svým "Co je to salát?" taky dokázala pobavit. O něco horší to bylo se zábavností posádky a sponzora Hrabiše, ale já jsem spokojený zejména s neuvěřitelně trefným rýpnutím do americké politiky - Budeme vyhlašovat válku Polynésii. Naši experti tam udělali pár vrtů a zjistili, že je tam ohrožená demokracie. Boj za lidská práva nezná hranic. - Američanům se nedá dovolat. Dnem i nocí se snaží v OSN zabránit válce v Polynésii. (22.11.2016)

Jsem na tom jinak, než ostatní spoluhodnotící. První dva díly jsem se smíchy válel po podlaze, v průběhu třetího se něco zlomilo a já už se nebavil tak, jako předtím. Analýzu na to nemám, beru to pocitově, takže napíšu, že Tomáše Baldýnského sleduju už dlouho. Reflex, Zelený Raoul, Baldachýn (na mě až moc drsné), Odvážné palce, Poslední slova (17. Tysdopad mi mluvil z duše), dokonce i Comebacku jsem pak přišel na chuť. S Baldýnským mám hodně často rozdílné názory, ale ctím ho jako osobnost, takže jsem rád, že napsal tenhle nejlepší český komediální seriál za posledních několik dekád. Posunul se, v lecčems se poučil, ale hlavně udělal dobrou práci! (01.12.2016)

Kdyby měla Česká republika vesmírný program, jsem si jist, že by vypadal přesně takto:) Byl jsem uzeměn. Nejodvážnější počin ČT za hodně dlouho dobu. Neskutečný vtipy a hlášky a životní role Martina Myšičky. Díly 2,3 a 4 šlapou jak hodinky. Je momentálně plánované převzetí kontroly nad ČT politiky náhoda? Já bych za tím viděl strach z dalšího Kosma...:))) (27.12.2016)

Celou dobu jsem doufal že na konci najednou vyběhne Rick Astley a celé se to ukáže jako jeden velký RickRoll na všechny co fakt čekali vtipnou a ostrou satiru. Od Baldýnského by mě to skoro ani nepřekvapilo. Leč nestalo se tak, takže musím počítat s tím že to celé myslel vážně... a nebo spíš že umřel, a celé to natočil jeho zdegenerovaný klon vyrobený v čínském vepříně, protože neuvěřím že za touhle utahanou vyměklou břečkou stojí člověk který formoval můj smysl pro absurdní vyhraněný humor už na dávném Kompostu, a který podobné kusy stíral kudy chodil. To se máme vážně smát "satiře" stojící na debilních klišé na úrovní série Byl jednou jeden polda, a s podobným komediálním potenciálem? Libovolná pětiminutovka České Sody si tím vytře, a zmiňovat vedle toho Jistě, pane ministře nebo Červeného trpaslíka, to už je skoro zločin. Přitom i dobré nápady se tu najdou, pár jich tu je, ale roztahané v ubíjející délce, zoufale podané, a i v nejlepším případě zoufale mělké, šité na míru průměru. Trapno mi z toho bylo. (10.12.2016)

První díl jsem viděl jako prequel až po druhém a třetím, takže v pohodě. Jasně, např. rozhovor o tom, že hodit to na kuchařku, je eufemisticky řečeno poněkud nekonzistentní, nebo že když jednoho vyhodíme, vystačí nám palivo. Ale vadí? Symbolika vole! Taky dialogy občas jak z příručky pro začínající shitkomáře, ale jak upozorňuje Subjektiv: bez smíchu. A hlavně to není sitkom, nýbrž, jak deklarováno v titulcích, sittrag. A především český hrdinský epos. Polak v nebešpčenštwje! Oběť pro národ, Kábrte! Průlet Boženy Němcové. Smíření, kontemplace. Ty vole Slováci! Ř!!! Takže chtít z toho mít český Ano pane ministře je velmi přízemní, byť i tato linka je podstatná. Metodicky seriál není jen prorockým výkřikem (natočeno vloni) a nedisponuje jen detailistickými vychytávkami či nekončícími sledy naprostých odbourávaček (už jen pohled na Novotného za stravenkovou pokladnou je za všechny hvězdičky). Stojí za pozornost i koncepčně. Věren svému žánrovému zařazení "sittrag" zpravidla nechává díly vrcholit eskalujícími a přitom nečekanými katastrofami, na některé z nichž, troufám si tvrdit, nemůže být divák sitcomu emočně připraven. Nejbrutálněji strohým sponzorovým vyškrtnutím kapitánky poté, co se divák s postavami během dvou dílů už sžil a hodlá jim fandit. Jeden škrt pera, banální scénka a kapitánku už víckrát nespatříme, beze slova rozloučení. Nastupuje Agáta. To vyškrtnutí ovšem představuje další koncepční zajímavost. Jeho zdůvodnění jen tak prošumí a zní jako scénáristicky nepodařený (nebo trapný) vtip. Kdyby scénky s růstem prsou byly už před tím, byl by to pak standardní vtípek, jenže ony jsou až v závěru seriálu, aniž by jakkoli usnadňovaly si na kapitánčino vyškrtnutí vzpomenout, takže my méně bystří na to přijdeme až po několika dnech při rozjímání nad dílem a kdo ví, na co všechno jsme ještě vůbec nepřišli. (01.12.2016)