Tři billboardy kousek za Ebbingem

Až do cca. 51. minuty mě to v podstatě moc nebavilo a pořád jsem nechápal, proč zde ten film má tak vysoké hodnocení. Teprve když mi v tomto čase došlo, co se chystá vzápětí udělat postava šerifa Willoughbyho, vyvolal se ve mně obrovský údiv a zájem, který vydržel až do konce. A to i navzdory tomu, že moc nemusím Frances McDormand. Za sebe tedy nesouhlasím s názorem, který zde často zaznívá, že druhá polovina filmu je první než lepší - osobně to vidím přesně naopak. Jinak nejvíc mě tam asi bavila postava, kterou ztvárnil Sam Rockwell, a potom skvělý humor, kterým je dramatický děj oživen (ve své podstatě je to film primárně o bolesti - každá postava v něm nějak trpí, ať už fyzicky, nebo psychicky). Naštval mě ovšem otevřený závěr, který obecně považuji za zločin na divákovi. Celkově ovšem za mě nadšení a skvělý zážitek z dobře udělaného filmu. (15.01.2018)

McDonagh natočil film, kde zdánlivě otevřený závěr přímo skvostně uzavírá proplétající se mozaiku lidských činů a nechává diváka přemýšlet o tom, co právě prožil a co za tím vším má hledat. Neváhejte a běžte na to do kina, něco tak kvalitního už celý následující rok možná neuvidíte. Více zde (12.01.2018)

║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $48,746,792║Tržby Celosvetovo $114,201,721▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Režisér Martin McDonagh opäť dominuje v tom čo je najlepší, bezprostredná dravosť a dôvtipnosť scén ako na bežiacom páse. Tento krát som dosť spokojný že film berie ocenenia a zaslúžene. Je to dejovo pútavé, nechýbajú trefné scénky, ktoré dostanú do kolien, k tomu výborné postavy, ktoré sa neskutočne dopĺňajú. Rockwell je živel, postavu ma šitú na mieru a Frances McDormand sa tu vôbec nestratí a tiež exceluje. Gradácia deja až do konca, príbeh má odbočky, zvraty, záver taký aký som očakával, režisér sa pohral s našou predstavivosťou. /100%/ (16.01.2018)

„Je maminka opilá, táto?“ - „Ne, ne. Má jen trochu migrénu. Malou migrénu de Chardonnay.“ Po filmu V Bruggách jsem nad McDonaghem zlomil hůl. V přesvědčení, že navždy. Ale jeho nový počin mě nakonec svým tématem zlákal. A takovou pecku jsem věru nečekal! Ten film jde až na dřeň. Jak ve scénách „odlehčených“, tak těch ryze vážných. Černý, neotřelý humor byl skvělý, vyšetřování si udržovalo slušnou hladinku napětí a ani žádné emoční vydírání skrz traumata postav se nekonalo. Mildred totiž jednoduše fandit musíte, a to ne nutně jen pro to, co se jí stalo, ale hlavně kvůli tomu, jak se s ničím a nikým neštve. Třeba po takové přednášce „ctihodnému Otci“, kterého si namazala na chleba (a mluvila mi z duše), jsem měl chuť začít tleskat ve stoje (příklad za všechny). Pravda, snímek má trošku slabinu v podobě konce, který není tak výborný jako zbytek filmu, ale ta otevřenost mi vůbec nevadila. Možná lehce nadhodnotím, ale slabší plný počet rád dám. „Ty billboardy ti ji nevrátí, Mildred.“ - „To ani mrdání devatenáctky, Charlie.“ (24.02.2018)

Martin McDonagh zase dokázal napsat i natočit něco skvělého. A tím by vlastně mohl můj komentář skončit, protože čím méně o filmu divák ví, tím více si ho užije. Mám rád tyhle krásně nečitelné příběhy, ve kterých se každou chvíli může stát něco naprosto nečekaného, a byl jsem u vytržení, když jsem mohl sledovat úžasnou Frances McDormand a jako vždy vynikajícího a opět úplně jiného Sama Rockwella. A tím už opravdu končím. (18.01.2018)