Zahradnictví: Nápadník

Tak konečně! Duo Hřebejk/Jarchovský konečně pochopilo, že sračky jako byly předchozí epizody, nikoho nezajímají, a konečně se vrátili ke kořenům své tvorby. Nápadník je tak jasně nejlepší film z celé trilogie. Proč mu teda nedávám vyšší hodnocení? Kvůli nesmírně debilnímu konci, jenž působil extrémně uspěchaně a také kvůli zabitému potenciálu jednoho z nejlepších českých herců Karla Dobrého. Takhle jsou to bohužel jen lepší 3*. (16.11.2017)

Mám raději drama a komedie než romantiku, asi i z toho důvodu se mi tento díl líbil z celé série nejméně. Navíc jej chápu spíš než jako ukázku toho, co se tehdá dělo, jako prequel k Pelíškům. Nakonec ale nebyl Nápadník tak strašný a hloupý, jak jsem se bála. Vlastně to bylo docela milé a sympatické. (09.04.2019)

Z celé triologie mě tento díl bavil nejvíc. Stejně jako předtím jde o zbytečně natahovaný film a klidně se mohla půl hodinka dát pryč. Herecky to je nevýrazné, příběhově průměrný. Celkově je Zahradnictví úplně zbytečný projekt a pochybuji, že si na to někdo vzpomene. Pelíšky jsou jen jedny a bohužel se tady na ně nepodařilo navázat. (16.04.2018)

To nejlepší nakonec. Pohodová socialistická komedie á la Vyprávěj, která se celá točí jen a pouze kolem toho, že otčím nechce dovolit své dceři, aby měla sex s mechanikem. Mechanik proto trpí, dcera trpí rovněž (ale pouze duševně, jelikož je čistá jako svatební prostírání a neví, o co vlastně přichází) a otčím je spokojen, že dokázal někoho pořádně nasrat. 76 % (19.09.2019)

Nejlepší díl trilogie. Stále ale naprosto nekoherentní binec plný zbytečných scén, nevyřčených motivací, nepochopitelných postav a, v tradici této tvůrčí dvojice, šíleně nezvládnutých dialozích. K trilogii Zahradnictví mám dvě teorie proč vypadá, jak vypadá. K první mě táhnou mnohé očividné formální chyby, zejména ve střihu. Často se stříhá později než by mělo, občas zase dříve. Nezvládají se znázornit časové předěly. Zničehonic se mezi dvěma interiérovými scénami objeví záběr jak protagonisté jsou ve Stromovce, z kterého vůbec není poznat, co nám má vlastně říct. V takhle dobře zafinancovaném filmu bych nečekal, že se na kraji záběru objeví druhá kamera nebo, že si někdo nevšimne mikrofonu sjíždějícího do rámu. Z toho mám pocit, že Hřebejka to někdy v rané fázi reálně přestalo bavit a snažil se s tím strávit co nejméně času a čím déle produkce trvala, tím více byl myšlenkama jinde. Na postprodukci se pravděpodobně už vůbec nedostavoval. Druhé teorii nahrává ta určitá odlidštěnost, figurkovitost a neživost celé trilogie. Je docela dost možné, že za ní totiž stála umělá inteligence, do které jako referenční rámec byly nahrány všechny (VŠECHNY!) dosavadní Hřebejkovy filmy a na základě toho měla vytvořit vlastní film. Jsou tam ty snahy o poetické momenty, o absurdnost všednosti, je tam ta obžaloba lidské malosti, drobné odvahy, silná gesta, tragédie i smířlivost. Ale jakoby to bylo chladnokrevně seskládáno jenom na bází těchto buzzwordů. Přiblblá, leč sympaticky intimní scéna, kdy se dvojice dává po telefonu zase dohromady, je okamžitě zničena tím, že dívka musí vyběhnout z pošty a začít tančit v ulicích. Stejně přiblblá, ale potenciálně celkem roztomilá scéna, ve které celá rodina zjistí, že jejich dcera je ještě nevinná, protože bezelstně nafoukla prezervativ jako balónek, takže si s ním všichni úlevně pinkají, je degradována tím, že to musí být všechno řečeno nahlas. A teď mi ještě dochází - proč se s ním prve vlastně rozešla? Ježiši nebylo to doufám kvůli tomu, že se poté, co vyslechla tetinu historku, lekla, že může vagínou v sobě šprajcnout penis přítele, že ne? Ježkovy oči, teď když nad tim přemýšlím, tak to bylo kvůli tomu. Nééééé. (08.09.2022)