Záhada Silver Lake

Na Silver Lake sa mi naozaj skvelo pozeralo a záhadnú atmosféru som si plnými dúškami užíval, ale režisérova "samohona" vo mne nič nezanechala. I keď snímka odkazuje na mnohé, dokopy viac-menej nedáva žiaden zmysel a hľadať ho by bola rovnaká strata času ako pátranie po Sarah. Napriek tomu s prižmúrením oka hodnotím štyrmi slabšími hviezdami. (19.01.2019)

„HU-HU-HU,“ zatrylkovala podrážděně Sobí žena a sudokopytem si výhružně načechrala bobra, „nech mě, kurva, být, nebo tě žahnu!“ „Ježíši Hipstre!!!“ vyjekl zděšeně Smrdící dement a strachy freneticky zamasturboval, „já tomu jen chtěl přijít na endoprotézu, není přeci nutné úchylovat se hned k násilí!“ Hrozící roztržka vytrhla z letargie do té doby zasněně do dáli hledící Akutní zánět metonymie, ten moudře pokýval hnisavým abscesem a s důrazem na poslední slabiky jednotlivých slov zkušeně procedil přes furunkl: „Věděl jsi, Smrdící demente, že když sežereš vymotanou videokazetu, vysereš posléze dvouhodinovou generační zpověď dekadentně pokřivené popkultury, natočenou pozpátku, napřeskáčku a dabovanou klky???!!! Píšou to zcela jasně na každém balení Metadonu! Ale vždycky můžeš říct, že sis jen dělal narkosrandu.“ „Když ti právě není hej, děvku z Bible opíchej!“ rozverně zapěl do Zánětova bublání kdesi v pozadí sbor Nevěstek Kristových starý reklamní slogan pořád tolik populární eskortní služby Bitch boží, načež z nedalekého brlohu bezdomovců jako příznačná ozvěna vztekle zaštěkala na vodítku uvázaná Vcelku píchatelná blondýna. Smrdící dement si zrovna zasmušile leštil hovna na botách kolem právě probíhající čivavou, když tu náhle se vymrštil do pozoru, po tváři se mu rozlil blahoslavený výraz retarda, konečně pochopivšího, že müsli nelze srkat nosem, a hysterickou fistulí zaječel: „Už to mám!!! Tajuplná mapa v cereáliích celou tu dobu říká, že konzumerizmus je zmrd civilizace a opravdovou lásku najdeš teprve až mezi povislými kozami! A to znamená jít neprodleně rozkopat mesiášovi ten jeho samolibě bohorovný xicht.“ *** Tak nám další holyúdské smažce zařehtaly alegorické vozy, kompulzivně zatoužila vykřičet do světa své narkomanské přetlaky a ukázat, jaká je mistryně v nadívání hoven samoúčelnými a z kontextu vytrženými metasporami. Tudíž si to přifetovala s rádoby myslomrdem, který vypadá, jako by Lynč po lobotomii análně zprznil retardovaného Giliena podle Aronofského (zcela příčetného) scénáře, a proti jehož zjevné nosné tezi „Popkultura je naplněním ambicí hrstky vyvolených“ bych se rád na tomto místě yntelechtuálně ohradil kultivovaným konstatováním, že „Popkultura je davová debilita při slaboduchém stádovém uctívání hrstky neumětelských obrkokotů, co si stejně tak nevidí na špičku čuráka“. Nejhorší na téhle všehopusté sračcce pro ty tolik hloupavé umaštěné hipsterské ufony je to, že poměrně slušná exekuce nutí i soudného diváka přes dvě hodiny čumět do žumpy v naději, že něco kloudného vyplave na hladinu. Ani hovno! Hovno na Stříbrném jezeře. (18.12.2018)

Zdlouhavé bloudění po LA, potkávání lidí a zažívání bizarních věcí, které ale spolu ne a ne zajímavě zasouviset a něco někam posunout. Atmošku má film fajnou, noirovou, s odkazy na Hitchcocka i Lynche. Nemluvě o sexy holčinách, především hlavní femme fatale, která Garfieldovi zamotá hlavu. Scénáristicky je ale film nefunkční, rádoby intelektuální prolínačkou neo-noiru s popkulturními ornamenty a hlavně slabým rozulením, ve které divák marně věřil jako v záchranu. Fajn (popkulturní) soundtrack. [Cannes] (17.05.2018)

D. R. Mitchell je takový David Lynch pro náctileté. Hledat mysterium na nejpovrchnějším místě planety znamená nacházet výhradně jen popkulturní odkazy a symboly... Coby pocta klasickému Hollywoodu a noir detektivkám ucházející, jakožto mysteriózní thriller k uzoufání povrchní...vyjma vyznavačů konspiračních teorií tenhle film ocení snad jen čtenáři Šifry mistra Leonarda...Dan Brown má evidentně mnoho následovníků... (19.12.2018)

Delikateska. Pro mnohé pochopitelně těžko stravitelný trip napříč městem, které je pro film tímtéž co Betlém pro křesťany. Mitchell vede pozornost neokázale, divák se musí soustředit na detaily a drobná popkulturní pomrkávání, aby si dostatečně vychutnal košatost a sebereflexi unikátního světa, který za každým rohem nabízí něco jiného - vždy nejasná vodítka jak pro samotného diváka, jenž je tlačen do řady interpretací, tak i pro hlavní postavu, která ho světem provádí. Ve finále to není tak dramaturgicky hutné jako to nejlepší od Lynche a délka působí trochu přestřeleně, ale konzistentní tempo a soudržný autorský rukopis zvedají palec při hodnocení výrazně nahoru. První film, v němž mi Garfield vůbec nevadil - a jestli si bude nadále vybírat takhle neotřelé projekty, které dokáži být pro cinefila myšlenkovou výzvou, začnu ho možná mít dokonce rád. Mitchella pak tuplem. 80% (12.01.2019)