The Bells Toll for the Barefooted
Režie:
Stanislav BarabášScénář:
Ivan BukovčanKamera:
Vincent RosinecHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Ivan Rajniak, Vlado Müller, Axel Dietrich, Radovan Lukavský, Ewa Krzyżewska, Jozef Sorok, Hugo Kaminský, František Gervai, František TörökObsahy(1)
I uprostřed války se dá nalézt lidský soucit. Slovenský válečný film z prostředí vysokých zasněžených hor o dvou partyzánech, mladém Němci a jedné barmance. Konec války se neodvratně blíží a německá vojska se začínají stahovat z okupovaných území. Malé šarvátky však stále panují vysoko ve slovenských horách mezi ustupujícími nacisty a partyzány. V jedné z nich se ocitnou také partyzáni Ondrej (V. Müller) a Stašek (I. Rajniak), kteří v přestřelce zastřelí dva Němce a podaří se jim zajmout jednoho mladého vojáka jménem Hans (A. Dietrich). Toho se rozhodnou odvést na štáb, aby jej velitelství mohlo vyslechnout a řádně s ním poté naložit. Po vyčerpávající cestě ale zjišťují, že byl štáb vypálen a jejich velení se nyní nachází bůhví kde. Ondrej a Stašek jsou tak uvězněni v zavátých horách společně s Hansem. Ten se ocitá v situaci, že by pro něj útěk do neznámých hor mohl být osudným, a tak je nucen svůj život vložit do rukou svých věznitelů. Hledání štábu se tak pro skupinu mění v zoufalé putování nevyzpytatelnou přírodou, kde je smrt neustále nablízku, stejně jako německý oddíl tankistů s nelítostným nadporučíkem v čele (R. Lukavský). A v horském tichu ke skupině již začínají doléhat i zvony vzdáleného kostelního umíráčku, které jsou hlasitější a hlasitější… Film režiséra Stanislava Barabáše vznikl podle scénáře Ivana Bukovčana a pojednává o absurditě a krutosti války, která způsobuje bolest všem bez ohledu na jejich věk, postavení nebo vlajku. Divákům ale také předkládá humanistické poselství o smyslu existence, soucitu, a také vážení si lidského života i mezi „nepřáteli“. Tento film byl po roce 1969 stažen z distribuce a znovu se objevil až po roce 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (60)
Silná dráma, ktorú vylepšil dobrý koniec. Nie happyendový, ale taký, aký sa na danú situáciu hodil. Rajniak ako vždy exceluje, no Vlado Müller bol svojím zranením utlačený do úzadia, v podstate sa jeho rola obmedzila na hromženie a nadávanie jeho mocným hlasom, na veľké herecké scénky tu čas nezvýšil. Niekomu možno vadí, že Bukovčan nepopísal partizánov len ako mocných bojovníkov, ale že to boli často ľudia skrývajúci sa niekde v horách, kde sa aj pilo, aj milovalo aj rôzne iné robilo než partizánčilo. Nehovoriac aj o zločinoch, ktoré sú dodnes povinne zamlčiavané. Zvony pre bosých ukazujú partizánov ale aj ako milosrdných ľudí, ktorí Nemcov zbytočne nechcú zabíjať, čo sa nakoniec aj tak môže obrátiť proti nim. Tu je trocha propagandy, pretože väčšina z nich bila Nemcov hlava nehlava. Milostná historka s predabovanou poľskou herečkou na druhej strane poukazuje na to, že voči ženám bola vo vojne úcta aj medzi dôstojníkmi Wehrmachtu, hoci to nebolo vždy na 100% ()
......zhruba asi tretí najlepší SK film , ktorý som mal možnosť zhliadnuť ...... Invencia extra ordinem našťartuje drámu , v ktorej si zopár hercov odviedlo množstvo poctivej roboty a to všetko terminálne umocnené individuálnym humanizmom, kedy nečakaná inverzia statusu kľúčových postáv deja, nespustí dekompozíciu vzťahov medzi nimi /u nemeckého chlapca je kategorický imperatív zakorenený hlbšie ako jeho samotný pud sebazáchovy/. Zrejme najpôsobivejší záver filmu v slovenskej kinematografii, každopádne však nezabudnuteľný ! ... ()
Odheroizování postav je dané dobou. Na malém časovém úseku se mění jednání vystupujících pod vlivem událostí. Bezútěšné drama, v němž vystupuje pouze ZLO (válka) a jakékoliv pokusy o DOBRO jsou marné. Ideálně poskládané figurky: dvojice partyzánů, ve které se snaží jeden přenést na druhého zodpovědnost za život zajatce. I mladičký nacistický voják je ukázán jen jako figurka. Úvodní část působí podobně jako Kočár do Vídně. Dlouhá cesta zasněženými horami na sklonku války. Nesourodé trojici vojáků zkříží cestu ženská „krev a mlíko“, takže náctiletý německý vojáček se mění v muže (nejen procesem prvního holení). Z očekávání, kdy přijde smrt některého z kvarteta „hrdinů“, vytrhne drsný závěr. Symbolika přeživší je naplněna v jejím znásilnění, které sice není přímo zobrazeno fyzicky jako v Kočáru do Vídně, ale celkem snadno si ho divák dovede představit. Název příběhu je naplněn: postupné obnažování postav vede k celkovému obnažení člověka poznamenaného válkou. Sílu příběhu dotváří patřičně dramatická hudba Zdeňka Lišky. ()
Nebýt občasné přílišné herecké expresivity (či přehrávání) a zdlouhavějšího prostředku, bylo by to excelentní. No, možná je to i trochu moc psychologizované, ale to je dobou vzniku, to mi nevadí. Jinak, velice neortodoxní a působivé. R. Lukavský, obvykle systematizovaný jako ušlechtilec a klaďas, hraje svého nacistického oficíra velice přesvědčivě, byť je zde dabovaný. A ten mrazivý konec: Auf Wiedersehen, Fräulein. ()
Další neskutečně silné, hutné drama na něhož jsem dostal tip od filmového kolegy darkrobyk za což mu tímto děkuji. Opravdu silnej zážitek. Především ten konec byl nemilosrdnej, nekompromisní. Celkovej dojem z tohohle nezapomenutelnýho filmovýho zážitku mi ale trochu kazila zvolená hudba, která v tomhle případě(alespoň pro mě) byla spíše rušivým elementem. Proto jen 4hvězdy. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (3)
- Hlavní ženskou roli měla původně hrát Hana Hegerová, která jí odmítla pro pracovní vytížení. [Zdroj: aic.sk] (Willy Kufalt)
- Ewu Krzyzewsku predabovala Viera Strnisková. (Teres)
- Film sa natáčal v lokalitách Grúň, Chleb, Jánošíkove diery, Jasná pod Chopkom a Tiesňavy. (Raccoon.city)
Reklama