Nebezpečné vztahy

Byla to jedna z těch běžných, líných, unavených sobot, kdy jsem jako vzorný milující vnuk šel navštívit svoji babičku. Babička nám přeci jen začala trouchnivět rekordní rychlostí a ještě než se odhodlá k jednomu ze svých finálních komických čísel – těžko říct, zda zvolí osvědčené klepání bačkorami, nebo sáhne po modernějším natahování brk –, si musím trochu urvat z jejího hrníčku na důchod. Po příchodu do její zatuchlé garsoniéry mě přivítala ta známá vůně neudržované zubní protézy a několika vepřových konzerv, které nedávno výhodně směnila v Tuzexu za valuty. Posadil jsem se k malému stolečku, potaženému zažloutlým PVC ubrusem s květinovými vzory, a sledoval babičku, jak v rukách obsypaných stařeckými skvrnami zapáleně hněte těsto. „Za chvíli bude buchta, Ištvánku, ta kterou máš tolik rád,“ zachraptí roztřeseným barytonem. Zdvořile odmítnu a usilovně přemýšlím, jak z ní co nejrychleji vymámit dva tisíce na cigára a fety. Na nenažrané lékařské poplatky jsem chtěl minule, na svého zraněného psa předminule a nové učebnice raději znovu zkoušet nebudu, už posledně jí málem došlo, že jsem studia ukončil před téměř pěti lety. Zahajuji tedy taktiku s pracovním názvem ‚babi, tomu neuvěříš‘, která je však průběžně přerušována jakýmsi hlasitě puštěným pořadem na Barrandově: „Babi, tomu neuvěříš, ale stala se mi minulý týden taková hrozná věc. Víš, jak jezdím každou neděli do Armády spásy rozlévat polévku bezdomovcům? Tak si představ, minulou neděli jsem se připravil jako vždy… paní Milena má dlouhotrvající problémy s přítelem své dcery Radky, který se podle všeho snaží jejich rodinu rozvrátit… do batohu jsem si zabalil svačinu a naběračky a vyrazil jsem na svém kole na cestu… paní Milena je nešťastná žena, protože se se svojí dcerou vzájemně odcizují… když v tom mi prasklo lanko! Kolo bohužel bylo na místě nepojízdné, snažil jsem se to opravit sám, ale nedokázal jsem to… bude mít paní Milena dostatek odvahy, aby se s přítelem své dcery setkala tváří v tvář a konečně si to s ním vyjasnila? To se dozvíte už za okamžik po krátké komerční pauze... byl jsem z toho smutný, protože ti nebozí lidé bez domova spoléhali na moji pomoc a já je zklamal… nabízíme půjčky do 166 000 Kč podnikatelům, studentům, matkám na mateřské, nezaměstnaným, nezletilým, nesvéprávným, i debilům. Nenahlížíme do registrů ani občanských průkazů… ale bohužel se nedalo nic dělat, osud mi prostě nepřál. Odvezl jsem tedy kolo ke svému kamarádovi na opravu… pan Petr, přítel dcery paní Mileny, přijal naše pozvání a nyní ho prosím přivítejme potleskem… ale ten mi řekl, že si s tak závažným technickým defektem neporadí, že tohle musím dát do autorizovaného servisu a že oprava bude asi drahá… Petře, proč o mně Radce říkáš, že nejsem její pravá matka? Jak si můžeš vůbec něco takového dovolit tvrdit?!"... Tady už mě ta posraná paní Milena začne zajímat taky, takže po vzoru babičky zaměřím svoji pozornost na černobílý televizor. „Teda Ištvánku, to je strašný, jak jsou na sebe lidi oškliví,“ procedí babča vzrušeně a na koberec jí ukápne mohutný zelenohnědý chrchel. Já pracuju v laboratoři a udělal jsem si tam testy DNA! Vy nejste Radčina pravá máma! Když se babička nahne k televizoru, aby jej zesílila a omylem tak odhalí své krajkované intenkontinenční kalhotky, zmocní se mě malá zlomyslná erekce. To je lež! Já Radku porodila! Musím být její máma! „Babi, víš doufám o tom, že jsou to jenom herci? Že se to skutečně neděje?“ „Ale Ištvánku, to jsou opravdové příběhy opravdových lidí.“ Bohužel testy DNA hovoří jasně, takže buď lžete, nebo vám v porodnici dali špatné dítě! „Babi, to nejsou opravdové příběhy, je to zinscenované, hrají tam herci.“ „Ištvánku, když o tom nic nevíš, tak prosím tě nemluv.“ Takže moje Radka není moje Radka? Znamená to, že vychovávám cizí dceru?! „Ale hovno, babi, to si fakt myslíš, že se tohle někde děje??“ „Ištvánku, nebuď tak bezcitný.“ Jak náš štáb zjistil, Petr má skutečně pravdu! Před třiadvaceti lety došlo v jedné porodnici k záměně novorozenců! „Kurva do hajzlu, žádná paní Milena neexistuje! Jsou to jen vymyšlený sračky pro idioty!“ „Tak a dost, žádnou buchtu nedostaneš!“ Díky Petrovi, který k testům DNA přišel v podstatě náhodou, byl odhalen jeden dávný rodinný omyl, který právě teď můžete prožívat s námi! „Slyšíš ty píčoviny? To si jako Petr šel koupit sendviče a náhodou u toho zakopl o testy DNA? S tím jdi do prdele vole!“ A pak už si toho moc nepamatuju, protože se mi zatmělo před očima a babička padla k zemi s mými nehty krvavě vrytými na zkrabatělém krku. Byla to prostě jedna z těch běžných, líných, unavených sobot… (04.02.2017) (méně) (více)