Zabití posvátného jelena

Dokonale mimózní šílenost, která k (ne)dobru přidává artovou masturbaci coby přidanou hodnotu. A ve filmu se masturbuje i doslova. Poté, co se u Aronofskyho rozvinuly přemrštěné mateřské pudy, přidal se k áčkovým režisérům, kterým kvalitně mrdá v palici, i Yorgos Lanthimos, u něhož se pro změnu rozvinuly otcovské pudy. Jsme tak v podstatě svědky strastiplného příběhu špičkového a úspěšného kardiochirurga, kterého pojí s jistým mladíkem podivné, řekněme až posvátné přátelství. Vodí si ho domů, do práce, chodí s ním na procházky, nevynechá ani mladíkovo pozvání k němu domů, kde žije jen se svojí (oplzlou) máti. Tátu měl taky, jenže ten už je v pánu.Jak zemřel a že ho měl v péči právě doktůrek, to všechno vyplave na povrch. Doktorovo rodinné zázemí poznáme po všech stránkách, má manželku, s níž si užívá tak trochu úchylný sex, má dvě děti, je milujícím otcem. Přátelství s mladíkem nemá trhlinu, až dokud jednoho dne záhadně neochoří jeho dvě děti, a ten klučina by v tom mohl mít prsty. Pak se rozjede smrtící ruleta, z níž není úniku, dokud nepadne oběť nejvyšší. Režisér instruuje vše velmi pozvolna, pomalu až hypnoticky, za velmi zlověstného hudebního doprovodu. Chybou je film jednoznačně házet do hororového ranku, jeho chytře zákeřná a mnohdy až neuchopitelná mnohovrstevnost se brání jakémukoliv jednoznačnému žánrovému zařazení. A je to určitě jeden z nejpodivnějších filmů, jaký jsem viděl. Lanthimos má z pekla štěstí, že mu role v té bizarnosti vzali Colin Farrell (už podruhé) a Nicole Kidman, jejichž kreace jsou jednoduše špičkové. O něco hůře jsem pobral týpka Barry Keoghana, který mně osobně připomínal mladší verzi herce Joel Edgertona, kterého v suterénu před každým záběrem zpráskal boxer, následkem čehož mu opuchl oční prostor. Film to určitě není pro každého. Je to přímo obsesivní záležitost, v níž neuvidíte postavy upřímně se smát, nevykazují v podstatě žádnou radost, jde z nich depresivní chlad. Většina scén je postavena na specifických dialozích, pronášených (záměrně) nezúčastněnou formou, které už diváci důvěrně budou znát z předchozího Lanthimosova opusu "Humr". Netradiční kamera často snímá postavy hypnoticky staticky a zpovzdálí. Zapomeňte na tempo, dynamiku, vysvětlující doslovnost a racionální podstatu. Plazení děcek následkem choroby bylo hnusnější než detailní záběr na otevřený hrudník s tepajícím srdcem z úvodu filmu. A proč režisér zvolil pro svůj film netradiční název, když výskyt nějakého "dvanácteráka" nezaznamenáte, to už si jistě vyhledáte sami. Co třeba převedení řecké tragédie do netradiční filmové řeči, že. Zdráhám se napsat, zda se jedná o pozoruhodný film, nebo jen režisérovi excelentně ruplo v bedně. Pravda bude někde uprostřed. A přeci vám přeji s tímhle dílem (ne)příjemný hypnotický stav a pár spolykaných artových spermií k tomu. 7/10 (17.12.2017)

Režisér, ktorý točí psychosplašky, no banda zvrátených uchylov to hodnotí ako umenie. Už jeho Homár bol mimoriadne absurdný nezmysel, teraz sme tu išli zabíjať posvätného jeleňa. Už z názvu musí byť každému jasné, že sa ideme pozerať na imbecilitu, ktorá nemôže zaujať dejom, tak sa tam Kidmanka každú chvíľu promenáduje nahá. Od nudy som skoro odpadol. Porovnávanie s Kubrickom by malo byť diagnostikované ako pomätenie mysle, tento grécky nihilista nesiaha Kubrickovi ani po jeho rapavú pätu. (19.12.2017)

Koluje legenda, že když si Colin Farrell poprvé přečetl scénář, udělalo se mu špatně. Já se mu nedivím, taky by mi bylo na blití z představy, že v tomhle průseru musím hrát. Chudák Colin to určitě přehnal s chlastem a zas jednou něco podepsal bez svýho managera a navíc si to díky momentálnímu trojitýmu vidění ani nepřečet. A pak běžte někam kalit s Morgošem. Beztak je Colin idiot, jako by si nepamatoval jak to dopadlo s Morgošem posledně. Pár piv, pak panáky, lajna sem, lajna tam a najednou v ruce smlouva na Humra, opice za krkem a průser na světě. Colin je nepoučitelnej a tak po Humrovi přichází Jelen. Příště se třeba Morgošovi upíše k Jezevcovi a v roce 2020 půjde do kin trhák Čivava. Jinak se musím ke své hanbě přiznat, že jsem se na film těšila. Mám ráda dramata. Chodila jsem do dramatickýho kroužku, díky němuž mám dramatický vystupování, a nevadí mi ani komorní drama. Film kromě komorního drama nabízí i drama ložnicové, obývákové, kuchyňské, sklepní a dětskopokojíčkové. Všechna tato dramata mají společné rysy. Jsou úplně na piču, táhnou se jak nudle z nosu a divákovi jsou u prdele. Něco málo k filmu - Karma je zdarma, kletba je svině, pomsta je sladká, Colin je kokot. Kdyby nechlastal v práci, tak by nemusel během operace zjistit že pitvá, démon v podobě úlisně odpornýho na pohled retardovanýho dacana by dál v poklidu žral s fotrem špagety a Colinovi by nechcípala rodina, která ale jednala dost chcíple ještě před kletbou. Nicole sice vypadá nahá stále šukézně, ale tohle kozy a bobr z dálky nezachrání. A já se ptám : Jak jsem, do hajzlu, měla fandit rodině, kde 1) Colinovi stojí vocas leda, když mu Nicole hraje v posteli mrtvolu 2) ségra nesnáší bráchu, kterej k ní chová stejný city 3) Nicole má sebe radši než svoje děti a klidně by je nechala chcípnout jen aby dál mohla dělat noční oční 4) Colin vypadá, že by píchal dceru a synovi vypráví jak vyhonil svýmu ožralýmu tátovi. Příkladů by bylo mnohem víc. Každopádně moudro, pochycené scénou z filmu, na závěr - Když Vašim dětem hrozí smrt, dělejte si z toho prd. Řekněte radši manželce vaší, že zítra chcete k obědu bramborovou kaši...Buddho to byla píííčovina (18.01.2018)

Lanthimos ma bez pochýb talent na “podivnosti”. Už grécky “Kynodontas” bol z pohľadu prezentácie výchovy, spracovaný spôsobom, ktorý rozhodne nie je bežnou záležitosťou. A tak divák, ktorému sa pozdával tamten snímok, bude zrejme spokojný aj v tomto prípade. Ide o veľmi “čudnú”, veľmi pomalú, psychologickú drámu, ktorej základy sú položené na myšlienke v podobe satisfakcie utrpenia. Naozaj trvá dlho, kým sa dej rozbehne (ak sa to vôbec dá tak povedať!), mňa osobne film nevtiahol tak akoby mal, a tak hodnotením kopírujem “obľúbeného”. Mystika síce potešila, no na Borgmana tento film nemá ani omylom. (13.12.2017)

Zajímavý film, o kterém by se asi dalo hodně přemýšlet. Ty dvě hodiny mi utekly jako nic a hodně mě to bavilo, byť mě až do konce iritovalo, že jsem se nedozvěděl, jak to ten kluk dělal - stále jsem bláhově čekal na nějaké racionální vysvětlení, které se nedostavilo. Vadilo mi to tak moc, až mi to skoro zkazilo výsledný dojem z celého filmu, který je jinak skvělý - obsazení, kamera, hudba a podobně, vše super, jenom ten závěr mi tam zůstal jako taková zlá pachuť, které se ne a ne zbavit a kterou v podstatě považuji za zločin na divákovi. Mimochodem přišlo mi trochu líto, že ve filmu rovněž není více objasněn Stevenův alkoholismus - kdyby se vědělo, proč pije (resp. pil), mohlo by to vrhnout nové světlo na události v ději. (11.06.2018)