David Lynch: Život v umění

Ke své smůle jsem chvíli před zhlédnutím tohohle filmu dočetl knihu Místo snění, takže obsahově mi ten film zrovna moc nedal. Respektive neposkytl moc nic, co bych už nevěděl. Vnímal jsem ho tedy hlavně jen vizuálně, a v tomhle ohledu je to prostě typický Lynch. Jeho malířské a umělecké dílo je prostě sofistikované a já jsem rád, že film umožni nahlédnout, alespoň mozaikovitě, za oponu jeho vzniku. (22.02.2021)

“... it was on that trip, that I smoked marijuana for the first time. And then it was my turn to drive. So I was driving on a freeway and pretty soon I heard, David? And I said, what? And they said, David. I said, what? David! What?! You stopped on the freeway, man! And I had stopped right in the - not the right lane, but in the middle. Cause I was watching these white lines and then it got slower and slower, it was such a dream...” (16.12.2020)

Těšil jsem na zajímavý dokument o režiséru Davidu Lynchovi, jehož filmovou tvorbu jsem si z větší části oblíbil. Dostal jsem však dokument, který často spíše připomíná umělcovu výstavu a Lynch je v něm představen spíše jako nekonvenční výtvarní umělec, jehož výtvory spojující různé druhy výtvarného umění vyústily v 70. letech do řady krátkých filmových experimentů a v roce 1977 pak do Lynchova celovečerního debutu – undergroundového hororu Mazací hlava. Od Lynche jsem viděl většinu jeho zásadních filmů, o jeho životě jsem toho zas moc netušil a dokument mě v tomto směru obohatil, Lynchovo vyprávění o dětství a rané tvorbě bylo zajímavé, i jeho originální obrazy mě svou atmosférou tu většinou upoutaly, stejně jako náhled do jeho Lynchovy malířsko-kutilské dílny. Tohle zákulisí s pohledem na Lynchovu tvorbu mimo film vlastně i dává možnou odpověď, proč takhle výjimečný režisér už tak dlouho nenatočil (a asi již ani nenatočí?) žádný další klasický celovečerní film a proč svou filmografii už dost let obohacuje z větší části jenom o různé krátké experimenty. Na druhé straně mě dost zklamalo, že se dokument s výjimkou debutu VŮBEC nevěnuje další filmové tvorbě D. Lynche, ale stále to není to nejhorší na celém dokumentu. Tím je rádoby artový styl s uspávajícím tempem, jaký tvůrci zvolili a místo toho, aby dokument naplnili co nejbohatším balíčkem zajímavých informací o Lynchově tvorbě, snaží se v řadě místech vytvářet prostor pro jakousi meditací nad výtvarním uměním a Lynchovými prožitky, bohužel většinou to nemělo žádnou silnější atmosféru, která by na mě fungovala. Měl jsem dojem, že obsah tohoto dokumentu šlo v pohodě sestříhat na polovinu stopáže a zůstalo by mnohem více času i k zajímavému povídání o tom, co Lynche proslavilo nejvíce. (11.12.2021)

Kdo Davida už nějakou dobu sleduje, viděl pár rozhovorů, přečetl knihu atd., pro toho tady až tolik nových informací sice není..ALE.. Je fajn, že je film nabušený archivními materiály. Je fajn koukat na Davida při malování. Je fajn, že mu nedali prostor aby blábolil o transcendentální meditaci. Je fajn, že je to celé vlastně řetěz krátkých (cca 5min.) příhod a díky tomu tam není moc prostoru pro nudu.... Osobně bych teda více než vyprávění dávné historie ocenil dokument o Lynchovi dnešních dní, který by diváka v tom malování více protáhnul tím samotným procesem tvorby, ale čert to vem- lepší než drátem do voka. 70% (13.07.2017)

David Lynch proniká do duše. Od filmového pásu, přes skladatelskou zvukovou stopu v pohybu rukou na plátně a hlavně v myšlení. Po tomhle dokumentu doporučuji přečíst Davidovu knihu Velká ryba, která je plná Davidových ilustrací, myšlení, meditace a snění. Filmy, které vyvolávají diskuze, jako Lost Highway, Mulholland Drive, Blue Velvet, nebo Mazací hlava je v knize vyobrazený klíč od tajuplných dveří, které během filmu nikdy neodemknete. David Lynch není pozemšťan (na začátku si připadám, jakoby David byl člověk z jiného světa, který dostává otázky odkud je a odkud přichází jeho vize). (09.09.2017)