Šakalí léta

Zatímco v současnosti očividně prožíváme počátek úpadku Hřebejkovy invence, Šakalí léta jsou naopak plodem jeho filmařské adolescence – tenká dějová linie, průměrné songy, ucházející taneční čísla, strašlivý střih. Během sledování se mi bezděčně vybavil text písničky, kterou Hugh Laurie procítěně pěje v jednom z dílů A Bit of Fry & Laurie. Snad že texty v Šakalích letech jsou na této úrovni: A i když lidi říkaj ti, že tahle země má na mále, / všechno se dá vyřešit dobrým kopancem do p*dele. / V sametové botě noha železná / a když snad dojde k tomu, že kolem nikdo nestojí, / jen stoupněte si před zrcadlo a kopněte se do svojí. / Nakopali jsme p*del Grenadě, a Iráku jakbysmet, / nakopali jsme ozónové díře, ta nám to teď vrací zpět. / Nakopali jsme p*del rakovině, a AIDS bude další, věřte mi, / a globálnímu oteplení nakopeme s brýlemi. Potíž je v tom, že Fry & Laurie byli vtipní. Šakalové jenom vyjou. (13.04.2015)

První půle devadesátých let v Česku se z filmového hlediska vyznačovala vzestupem vizuálně výrazných snímků s velkými rozpočty od mladých nadšených režisérů, které však bohužel neměly v náhlé záplavě západních, doposud nedostupných titulů, kdovíjaký divácký úspěch (dále viz třeba Kouř, Akumulátor 1, první Renčové). Zároveň na nich bylo vidět okouzlení tvůrců právě západními tématy a přístupy, které nadšeně švédovali. Proto vznikly možná trochu mimoděk zvláštní zeitgeist filmy, které fungují daleko více pocitově a povrchově než že by měly nějakou hloubku, ale zároveň z nich prýští strašné nasazení, energie a radost tvořit, přičemž se stále odehrávají v zešedlých socialistických kulisách. Šakalí léta jsou filmem, který nijak zvlášť dobře vypráví příběh o něčem, co tu nikdy nebylo způsobem, jaký tu nikdo doposud nedělal. Vzniká tak mimoděk nějaké zvláštní universum, kterému se lze racionálně v pohodě ubránit, ale které jinak díky vynikající kameře, výpravě a scénografii (aka "úvod do hřebejkovské komunistické hnědi") lze zase nakrásně propadnout na té pocitové úrovni. S čímž my, bývalí kluci z pod Julišky, rozhodně nemáme problém. (22.06.2022)

Film o těžkých padesátých letech, kde je rokenrol prostřekem k vyjádření protestu ke stavu společnosti a politického režimu. Film, kde je slabošské maloměšťácké prostředí Dejvic konfrontováno s živelností Bejbyho (Martin Dejdar), který všechny provokuje už jen tím, jak vypadá. Hlavní postavou je číšník Eda Drábek (Jakub Špalek), který je mladicky zamilován do Aleny (Sylva Tománková s hlasem Anny Geislerové). Bejby nejvíce ovlivní život rodiny policisty Prokopa (skvělý Josef Abrhám), který nakonec dokáže překonat svůj strach z mocných a nedělat vše, co si přejí. Z dalších rolí stojí za zmínku nespokojená zpěvačka Milada (jitka Asterová), její manžel Přemek (dobrý Jiří Ornest), pomstichtivé velké zvíře, stará svérázná tetička (Anna Kreuzmanová), Edovi přátelé Neumann (Pavel Janoušek s hlasem Jana Potměšila) a podrazácký Peterka (Saša Rašilov), šéf cizí party (Radek Holub) a děti Kšanda (Jan Semotán), průserácký Prokopův syn, a jeho kamarád Pekykoluna (Václav Jakoubek). Hodně se tu zpívá a tancuje a film má skvělou atmosféru. Protest je vždy těžký a následky jsou často zničující. (12.12.2010)

Tento film si s ničím nespletete. Každý ho zná, každý zná Hlasovi písně a extravagantního Bejbyho. No jo, ale to je tak všechno, sice je originální a težko zaměnitelný, ale žádná hitparáda se nekoná. Z písní vyčnívají dvě, vtipů není mnoho, příběh je jalový. S odřenými koleny tři hvězdy. "Přišel ses se mnou vyspat nebo si mám vyžehlit?" (03.07.2022)

Jeden z mála muzikálov, ktoré sa mi páčia. A tento je dokonca český. Je to dostatočne vtipné. Sylva Tománková je nádherná (zaujímalo by ma ako znie jej vlastný hlas, keďže ju predabovali) a aj niekoľko pesničiek sa mi páči. Hlavne tá finálna Na kolena. Už týmto filmom Hřebejk ukázal, že bude patriť k tým schopnejším CZ režisérom. 6/10. (06.05.2022)