Nit z přízraků

Daniel Day- Lewis končí respektive odchází do hereckého důchodu. A jako poslední projekt si vybral druhou spolupráci s režisérem Paulem Thomasem Andersonem se kterým dříve pracoval již na filmu Až na krev. A jak to tak většinou bývá u jeho filmů tak Daniel Day-Lewis táhne celý film. Do role se opět totálně vžil, žije s ní, trpí s ní a člověk by mu i přál toho čtvrtého Oscara (kterého nedostal ale Day-Lewis už si stejně nic dokazovat nemusel). Zaslouženým Oscar byl ten za kostýmy a vzhledem k filmu, který se točí kolem módního návrháře museli být kostýmy tak nějak automaticky dokonalé, jsou ale ještě dokonalejší než by se dalo čekat. Ty kostýmy jsou prostě pastvou pro oči a například bych nikdy neřekl, že si někdy užiji scény kdy se vyrábějí či zkouší. PTA to dokázal. Na Oscara mohla dosáhnout i hudba Jonnyho Greenwooda (člen Radiohead) který je překvapivě klidná s výborným využitím klavíru. Greenwood bohužel ostrouhal, na druhou stranu je ale pravda, že byl ten rok plný výrazně pamětihodnějších soundtracků. Super jsou i dámy ve vedlejších rolích-Lesley Manville a Vicky Krieps. Především o té druhé jsem nikdy předtím neslyšel a vyrazila mi dech. A cynická sestra v podání Manville je prostě výtečná. Všechno to diriguje perfektní režie Paula Thomase Andersona který dokáže udělat film zajímavým. Většinou je výhodou, že režíruje člověk který i napsal scénář a Anderson to u svého zatím posledního filmu dokázal znova. Začátek je perfektní a perfektně plyne a utíká. Uprostřed jako by ale někdo zmáčkl brzdu a neskutečně se drhne a v podstatě zklamává po výborném začátku. Všechno však napraví konec který sice není na úrovni začátku ale rozhodně není tak zbrzděný jako prostředek. Celý ten film ale nevypadá jako film které vznikají dnes. A je to dobře. Líbila se mi menší kamera, retro atmosféra i občasné pocity jako bych se díval na něco z dob Francise Forda Coppoly či Stanleyho Kubricka, jejichž příznaky Paul Thomas Anderson v sobě rozhodně má, pořád jsem v něm ale toho vrcholného filmaře rozhodně neobjevil. Překvapivě perfektně plynoucí film který perfektně funguje většinu svého času a především velmi důstojně zakončuje hereckou dráhu jednoho hereckého velikána. Day-Lewis možná není v Niti z přízraků ve své životní roli, přesto ale dostál své pověsti hereckého profíka a rozloučil se v nejlepší formě a zároveň s filmem, který rozhodně stojí za to vidět...... (02.02.2018)

Já nemám zas tak moc rád pomalé filmy, ale Paul Thomas Anderson je umí udělat tak, že mě dokonale pohltí. Je to tak cizí prostředí, přesto pro mě svým způsobem známé a hrůzné. Musel jsem během filmu myslet na to, jak je vlastně těžké v různých společnostech reagovat přirozeně, bez masek, jak se snažím být k jiným názorům a postojům tolerantní a jak mám pocit, že k těm mým nikdo tolerantní není. Herecké výkony jsou bezkonkurenční, Daniel Day-Lewis je bez debat jedním z největších herců všech dob, a ty dvě paní mu velmi zdatně sekundují. Hudba je zvláštně obyčejná, možná jí bylo až moc, ale v klíčových okamžicích plnila roli "pohlcovače" dokonale. Na snímku si cením nejvíc toho, že přestože se odehrává v prostředí, které mě vůbec nezajímá a velice ho akcentuje, dokázal mě naplno oslovit a i když se s žádnou z postav nedá ztotožnit, dají se pochopit. Otazníkem je pro mě samotné vyústění, to už jsem nějak pochopit nedokázal, proč vlastně je to pro všechny zúčastněné vítaný způsob žití. (28.02.2018)

♫ Když si oslizlou pizdu vezme cáknutý chuj, pak maj jedinej záměr - znudit tě xmrti stůj co stůj. Celej film jen tak sedí a hubou kydají hnůj, když si oslizlou pizdu vezme cáknutý chuj. ♫ Tak, velkohubí sebemrskačští artoví hnědopichové se již řádně vycákali a myslím, že je akorát tak čas na názor soudného heterodiváka, který se domnívá, že film má plnit zejména svou elementární funkci, kterou je zábava. A tou dvouhodinové sledování unylého autistického vycukávání nějakého nabubřelého přitepleného potrata, co sem tam pooooooomalinku šije hnusným starým bábám pytle na brambory, aby vypadaly ještě starší a hnusnější, rozhodně není! Prostě dokonalé krmivo pro pozéry, perverzní masochistické nudofily a otravolály, no a samozřejmě pro všechny ty obvykle beznázorové přikyvovače samozvaných odborníků, co se raději uotravují xmrti, než aby přiznali, že to byla manýristická hemoroidogenní velesračka, navíc citlivě doplněna mimořádně odrhovacím sluchožravým klavírem z němých grotesek, ze kterého vám po půl hodině začnou po celém těle naskakovat mokvající puchýře. Velesračka zcela bez děje, pojednávajíci ve vyfetlých, rádoby psychologických etudách pouze o tom, jak si snobský aspergerální retardér nabrnknul sice vypatlanou, avšak cílevědomou servírku, a ta mu způsobuje zcela nezáživné záchvaty kokotismu. Ale co taky čekat od osvědčeného komatizéra Endrzna! Ovšem zahráno je to samozřejmě excelentně! Danek Den deklaroval, že už na to sere a že je to jeho úplně poslední uspávačka hadů, proto se na ni nebývale pečlivě připravil. Počítám, že si v rámci Stanislavského metody před natáčením nějakou tu psychózu schválně skutečně uhnal, a i ta neméně skvěle kundující mu ohyzdná pypka se snad jako iritující piča už musela narodit. Takže, pokud zrovna po projekci nemilujete krvavé stopy chrupu po celém těle, pročež děkujete spotřební elektronice, že jste se tou nudou nakonec neukousali, neboť jste měli zrovna v mobilu totálně záživnou fotku tmy v prdeli, kterou jste mohli s nebývalým zájmem celou tu dobu nadšeně analyzovat, zabavíte se daleko lépe, když si místo toho pustíte na zem pár porcelánových talířů a budete se po nic dvě hodiny bosky procházet. (20.02.2018)

Paul mě popadnul a nepustil do posledního stehu.....a nebo klapky, protože i kamera pod jeho rukou byla geniální......pozorování jak šičky vyšívají stehy na šatech, měření, úprava šatů do posledního detailu, lenivé a přesto poutavé vyprávění Vicky....... a ještě mnohem víc, třeba to, co se týkalo postupného rozkrývání psychologie postav nemělo chybu. A konec, kdy se naplňují slova Vicky - Existuje "hned teď" nabydou svůj význam a Paul odchází, nechajíc nás s otevřenou pusou ještě chvilku po závěrečných titulkách. Letos zatím nejzajímavější počin. (14.02.2018)

Anderson jako obvykle kombinuje smysl pro detail, rafinovaný scénář a precizní kompozice. Jeho kinematografické ohledávání kulturních rysů se odklání od amerického k britskému společenskému kontextu. Maniodepresivní prestižní módní návrhář Reynolds Woodcock (fiktivní postava i značka) se pohybuje mezi extrémy. Jeho sterilní přístup ke světu se povýtce vyznačuje perfekcionismem, s nímž nahlíží na ženy coby panenky na klíček, z nichž si vybírá ty zajímavé, pro které pak připravuje svoje vytříbené módní slupky. Z této umrtvující sterility jej libidem a životním elánem napájí svéhlavá múza Alma, a to paradoxně nejsilněji tehdy, když jej destruktivně dovádí k hranici smrti (žena=travička). Reynolds pouští ženy k vodě ze dvou důvodů - když se mu nepodřizují a když se mu podřizují. Zdánlivě neřešitelná situace má ovšem řešení v dynamické rovině... (06.02.2018)