El bar

"Naolejuje-li Julie bezďáka, či nenaolejuje-li ho, rošťáka?" A že to byl rošťák náramný, univerzálně. Od politováníhodného váguse, co vypadá, že u kostelní kasičky neumí do pěti napočítat a kterému sice straší ve věži, ale tak nějak neškodně, až po "somráka s biblickými citacemi a permanentkou do fitka"( © Gilmour93 ), honícího v kanálech. A koho že? Inu, dobře rostlou slečnu v podprdě a zbylé přeživší. Nezištně jim nabízel pomoc při řešení neřešitelných problémů, např. "Jak mezi 5 potřebných rozdělit 4 mňamky", posléze "Jak mezi 4 rozdělit 3"... Při divokém honění, oděn jen nátělníkem a několika litry (Babišova řepkového?) oleje, machroval namakanými svaly, mlátil železem do potrubí jako hluchej do vrat, zasvěceně a s gustem citoval z bible, líp než náš pan farář v neděli z kazatelny, a celkově budil sympatie. Akční, drsné i záhadné (už od prvního střeleného mě to raflo za koule a nasadilo brouka do hlavy), prostě dacan Iglesia se zase jednou spustil. Do splašků v kanálech lidských pudů. (10.04.2022)

Strašná sranda, nasmál jsem se u toho dost a dost. Strašidelné to sice není ani trochu - nechápu proto označení horor - ale zato to má energie a scenáristické hravosti na rozdávání. Skoro jako bych za tím až cítil tu radost, kterou museli tvůrci při psaní scénáře pociťovat, když si tak říkali, co by se asi tak teď mohlo našim postavám stát. Místy mi to sice přišlo lehce předvídatelné - a ani zdaleka jsem si z toho nesedl tak na zadek jako kdysi z Balady o smutné trumpetě - ale přesto jsem tím filmem víceméně nadšený, a jeho objev pro mě znamenal velmi příjemné překvapení (už kvůli Blance Suárez, která mě v každém záběru přiváděla do mdlob - ona je zde absolutně bezchybná). (29.10.2018)

Hodně ulítlá a vizuálně parádně natočená černočerná komedie. Popisek "thriller" je zcela mimo. Přesně ten typ filmů, který by se dal zmáknout i bez titulků a vše by se dalo pochopit. Španělé zase svérázně zabodovali a i když se hned zpočátku ukázalo, že se ani vteřina filmu nedá brát vážně, bylo to hezké zrcadlo dnešní sobecké doby. (04.11.2017)

Prídete do kaviarne v centre mesta, aby ste si dali svoj obľúbený croissant či "ristretto". Človek si sadne pri bar, a myslí si, že sa nemôže nič stať. Lenže z ničoho nič zaznie výstrel, po ktorom neznámy muž niekoľko metrov od vstupných dverí padá na zem. Hlava prestrelená, nikto netuší čo sa to deje, mnohým sa hlavou premávajú rôzne myšlienky. Kto stojí za tak ohavným činom uprostred centra s množstvom civilistov? Bol to akt pomsty? Alebo snáď teroristický útok? Chvála bohu, konečne sa niekto zranenému mužovi odhodlá pomôcť! No a zrazu, po guľke do hlavy padá na zem aj on ... Strašne som sa na tento film tešil. Alex de la Iglesia stál za zrodom výborného, psychologického hororu "Balada o smutné trumpetě", no bohužiaľ, ani pri tomto pokuse s mnohými ďalšími ktoré následne natočil, sa mu nepodarilo k spomínanej kvalite prevedenia, čo i len priblížiť. Beriem však, že pomerne slušne dokáže zahrať na humornú notu, celé je to spočiatku veľmi odľahčené, až človeka napadne: "WTF", kedy sa konečne začne niečo diať?? No a ono sa aj začne, len treba byť trpezlivý, rozdeliť si snímok na dve etapy, na menej či viac záživnú, a vyslovene sklamaný nebude. Herecké obsadenie je taktiež sympatické, záverečná tretina živá, takže koniec koncov, vyslovene sklamaný nie som - 60% (17.08.2017)

Do madridského baru za mnou přišly paranoia a podezíravost, úzkým kanálovým otvorem se protáhl černý humor a aby toho nebylo málo, Blanička Suárez se svlékla do spodního prádla a polila rostlinným olejem, nicméně i přes tyto benefity to na nějakou další návštěvu nevidím. Musely by se nalévat podstatně originálnější cloumáky, hosté by museli být na úrovní toho somráka s biblickými citacemi a permanentkou do fitka a hlavně, když z podniku vylezu, neměl bych mít pocit, že jsem v něm vůbec nebyl.. (25.07.2018)