Na shledanou tam nahoře

Je škoda, že se francouzští tvůrci nerozhodli natočit film čistě jako drama, námět si to určitě zasloužil a měl na to i potenciál. Bohužel pro mě, se rozhodli spojit drama s komedií a výsledek mě tak trochu zklamal (proto jedna hvězdička dolů). V tom váhání mezi vážnou a komediální polohou se pro mě pomalu ztrácel důležitý moment, se kterým jsem původně počítal, totiž možnost upozornit na zoufalou situaci, v níž se ocitlo velké množství veteránů Velké války. Ale navzdory všem výhradám šlo podle mě o dobrý film, který nebyl v žádném případě ztrátou času. (06.01.2019)

Albert a Édouard sice pocházeli z radikálně rozdílných společenských poměrů, přesto se spřátelili, protože se sešli v zákopech 1. světové války. Aby si smůlu vychutnali až do dna, na sklonku krvavých válečných událostí slouží pod ambiciózním bezohledným kariéristou, který se chce proslavit a vybudovat postavení na mrtvolách svých podřízených. Narozdíl od svých kamarádů se dočkali míru. Jeden z nich je sice zohavený, druhý nezaměstnaný, chudý a opuštěný, ale spousta jiných dopadla ještě hůř. Pokud nemáš štěstí, musíš mu jít naproti, a tak vznikne nápad využít vlastenecké euforie a trochu se přiživit na pokrytectví mocných. Jenže svět není nikdy tak velký, abyste v něm nenarazili na ty, co představují vaše nejhorší noční můry. Na shledanou tam nahoře je v neposlední řadě komedie. Zdráhal bych se použít termínu černá, protože tohle označení se obvykle pojí s určitou dávkou cynismu, a tohle není cynický film. Je to komedie o smutných věcech a lidských tragédiích, se kterými se musíte poprat a vyrovnat. Dupontelův snímek je ale žánrově mnohem rozkročenější. V úvodní části kupodivu funguje i jako působivý válečný film, který na malé ploše dokáže zprostředkovat hrůzy a beznaděj 1. světové války. Především je to ale výtvarně pozoruhodný snímek se zvláštní poetikou, který poněkud připomíná práce francouzského kolegy Jeuneta. Oproti němu je ale Dupontel civilnější, nepracuje tak výrazněs groteskou ani ho neokouzlují kamerové filtry. Není zkrátka takový hračička, zato umí mistrovsky pracovat s lidskými emocemi, dokáže dojmout a vyvolat katarzi, pobavit i přimět k zamyšlení. Na shledanou tam nahoře je jeden z těch filmů, které představují v nejlepším smyslu slova podívanou, kde by měl filmový fanoušek upřednostnit filmové plátno. Za mě pět hvězdiček jako vyšitých a přesvědčení, že jsem viděl nejlepší francouzský film letošního roku. Celkový dojem: 95 %. Pokud jsem použil příměr k dílu Jeana-Pierra Jeuneta, má i tenhle kousek slabinu pro ty diváky, kteří upřednostňují děj před atmosférou. Poetická atmosféra tady někdy má navrch nad dramatičností a příběhem. (28.11.2017)

Smutný príbeh o dvoch kamarátoch, ktorým vojna vzalo skoro všetko, vrátane zdravia a zase na strane druhej o bezškrupulóznom grázlovi, ktorý si naopak, vďaka vojne polepšil. Keď si ale dám obe strany dohromady, tak som čakal väčší prílev emócií ako nakoniec z toho vyliezlo. Možno to bolo tým príbehom - kostra a jadro príbehu dobré, no je tu priveľa fádnych odbočiek , ktoré ma až tak nebavili. Lepší priemer. 65/100 (17.05.2018)

Nebyla to špatně vymyslená fikce z Francie po 1. světové válce, ale k úplné fascinaci nad osobitým příběhem v historických kulisách tomu v mém případě dost chybělo. Vypravěč skrze retrospektivu mi občas připadal až zbytečně dlouhý a taky některé scény (např. dialog nad obrazem s detailem na zvláštní podpis) mi dávaly předem tušit, jak se děj a díky jakým zvratům vyvine. Dost se mi líbilo, jak neúspěšný voják nacházel postupně zmysl života, začal si paradoxně díky svému neštěstí žít svůj sen a svůj handicap podtrhnout nápadem být dekadentní umělcem celou duší i tělem včetně výzoru. Poezie působila hravě a obstojně navazovala na různé surrealistický hříčky francouzského filmu, a většinou se na to i přes částečně předvídatelný děj příjemně dívalo. Zklamán jsem vyvrcholením nejen ze strany postavy malíře, ale i tím ztvárněním se spomalým záběrem pádu, které jakoby vypadlo z amerického dojáku. A kdo ví proč mi silný pohled očí skrze záhadnou masku, uprostřed toho moralizování, nepatřičně připomněl Pannu a netvora...? Ale stejně hodnoctím více pozitivně a Albert Dupontel (který zároveň film režíroval) byl mi jako herec sympatický. 65% (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) (13.01.2020)

Na shledanou tam nahoře je těžko zařaditelný protiválečný snímek na pomezí dramatu a černohumorné komedie, který hned v několika aspektech působí jako taková zromantizovaná pohádka pro dospělé. Po výtvarné i hudební stránce se jedná o nesmírně vydařené dílo. O to více zamrzí, že samotný příběh má pár hluchých míst, což naštěstí aspoň trochu zachraňuje všudypřítomná poetická atmosféra. (75%) (16.08.2021)