Déšť padá na naše duše

Je na tom filmu něco zajímavého. Asi to bude jeho svým způsobem zvláštní atmosféra. A navíc ho povyšují dvě složky: hudba od Pehy promlouvající krásným hlasem Kataríny Knechtové a především pak malá, leč dokonalá, Kristína Svarinská. A tak jsem jej viděl už dvakrát a kouknul bych se klidně i potřetí. (14.12.2013)

Určitě bych se nebála srovnávat Balcův film Dážď padá na naše duše s Bessonovým Leonem, který připomenul ve své době skvělé možnosti příběhů zdánlivě nerovných dvojic. Rena a malou Portmanku zde zdařile suplují Ollé a Svarinská, která nám od té doby mnohokrát dokázala, že je skutečně talentovaná a není jen bezprostředním dětským hercem. Poprvé jsem se s ní setkala v seriálech Keby bolo keby a Nesmrteľní a od té doby je její jméno v obsazení určitou zárukou kvality. Balco nám přinesl nevšední slovenskou roadmovie o psanci skrývajícím se v podunajské přírodě. Na poměry tehdy skomírajícího slovenského filmu vznikl projekt, za který se nikdo nemusí stydět, i klasické složky, které malým národním kinematografiím dávají zabrat, jako jsou humor a akce, zde šlapou jako hodinky. (30.04.2021)

Úvod je ještě celkem zajímavý, ale jakmile začnou oba zdrhat a potkají se, jde to celé někam jinam. Dva naprosto odlišní lidé, co si nerozumí, ale protože mají společný "cíl", tak si rozumět budou, nic originálního, ale taky nic, co by lezlo na nervy. Tady je to spojení opravdu zajímavé, takže nápad se mi líbí. Bohužel to vše zabíjí občasná rádoby akční kamera, některé otřesné herecké výkony (a pak taky několik slabých) a tahat do toho tu dějovou linku s dopisem (ta mystery linka s UFO tomu možná maličko přilepšila, i když ta by sama o sobě byla lepší v nějaké mysteriózně laděné sci-fi nebo drama), která tu vlastně být nemusela. Nejhorší je ale je to, že to neprobouzí žádné emoce, pocity, cokoli (když nepočítám konec) a to je u dramatu stěžejní. Na filmu se mi líbil ten jeden jediný poetický záběr (jak tam oba běhají v dešti na louce při slunci), ale tenhle bude pro mě fungovat asi všude. Co se dá dělat, 2* (13.08.2018)

Po řemeslné stránce nepovedený film? Krčím rameny. Já nevím. Já jsem jím totiž jen procházel. Nebo spíš spolu s nimi před něčím utíkal. „Bolí umírání? Když tě operují, tak tě uspí. Ale při umírání? ... Já bych chtěla umrznout. Při tom slyšíš znít zvony...“ Stejně není kam utéct. Ne před životem. Ale znamení, že Bůh je přece jen s ní, ta malá rudá kapka na dopise, to znamení nakonec přece jen přichází. Jedno nepatrné říznutí při holení, jen jediná krůpěj krve... a tolik víry zaseté do dětské duše! (02.06.2013)

Toto je mocné! Keď si presvedčený o tom, že neexistuje skutočne dobrý slovenský film... a potom uvidíš toto. Vďaka Kristíne Svarinskej to teda musí byť prvotriedne pedofilské pošušňáníčko. Ale nie, tá holka bola fakt dobrá. A okrem toho je to film nádherne zasadený do prostredia dunajských luhov, kde sa tak blízko stretáva post-komunistická džungľa s prírodnou divočinou - a to celé na úzkom páse toho najpodivnejšieho pohraničia, ktoré mám tak rád (srdce). Preto asi ani niet divu, že sa nad ním dojímal už dávno predtým Štefan Uher vo svojom Slnku v sieti. A stavím sa, že práve ním sa Vlado Balco inšpiroval! Dážď padá na naše duše oplýva skutočne unikátnou poetikou, ktorú vytvára jednak toto prostredie, ale tiež bohovské postavičky (môj obľúbený Stano Dančiak tu ide mocné bomby, nech mu je zem ľahká) a miestami také nádychy magického realizmu. Zároveň ma ale zaráža, ako strašne sa slovenský film líši od toho českého. Zdá sa mi, že nenesie zhodné znaky v oblasti štýlovej, produkčnej, no ani v dramaturgii a výbere témat, ktorým sa venuje. Človek by si povedal, že na Slovensku sa bude jednoducho "okukávať", ako sa to robí, od českých kolegov. Ale nie. A na človeka, zvyknutého výhradne na český film, ktorý sa neustále pretláča aj do slovenských teliek, potom takýto zjav pôsobí mnohokrát vyslovene DIVNE. Je fakt, že skôr ako český film, tento film Vlada Balca pripomína takú tú rakúsko-nemeckú (asi skôr televíznu) produkciu. Nenormálne pekný film... (25.01.2019)