Láska shora

Film sem zvládl teda celý. Ale takovou bandu ujetých tragédů aby svět pohledal. Týpek, co neumí chodit, další se bojí výletů a mařka ujetá na měsíc. Zvláštní jak si nějací lidi k sobě najdou cestu. Až mi za nich místy bylo trapně nebo líto. Každopádně by měli zapracovat na základní komunikaci. Jako třeba používat celé věty. Čímž to nevyčítám filmu, protože právě na to ten snímek poukazuje.Na lidi. Jen nevidím důvod proč by to mělo mít skoro 100minut, když vlastně žádné to vyvrcholení to nemá. Určitě by se to dalo sestříhat na polovinu protože jako experimentální film to své chvilky rozhodně má. A dokonce i vtipné a pravdivé. Jen ta délka je doslovný zabiják divácké trpělivosti. (17.07.2013)

Původně nebylo mým plánem tento film komentovat. Napsat něco k takovému filmu a sdělit tím něco smysluplného není snadné. Ale na základě komentáře uživatele fNdEsIECLE jsem narazil na recenzi Mirky Spáčilová, která mě rozčílila a to do takové míry, že jsem musel ukást auto. Láska shora je pěkný poetický film, který se velmi příjemně sleduje. Experimentální je trochu zavádějící pojem. Mě to evokuje pojmy jako Michael Snow a například jeho vlnová délka. Čímž se nijak nesnažím dogmatizovat pojem experiment, ale spíš vysvětlit svá očekávání. Film je však poměrně narativní a jeho shlédnutí nevyžaduje žádné bolestivé přemáhání. Chápu, že pro paní Spáčilovou je zřejmě obtížné porozumět filmu, který není natočený podle šablonek pro většinového diváka, film který si hraje a mluví s námi tak trochu jinak. Tedy film, který se podstatě nějakého uměleckého počinu blíží mnohem víc než filmy z výrobního pásu, zkonstruovaný podle osnov, bez špetky osobnosti. A samozřejmě paní Spáčilová se dostala na dřeň problému, když se svým záviděníhodným důvtipem a profesionalitou (považte, kde najít většího odborníka na film?) vypíchla neznalost Petra Marka. Jak by člověk, který vystudoval filmovou vědu mohl vědět něco o stavbě záběru, či dokonce příběhu? A nyní dokonce učí na FAMU režii. Snad nám ty mladé režiséry nezkazí... (21.11.2009)

Ne že by mě tento snímek často nesral, třeba ta kamera, ještě teď se mi klepou bulvy a sklivec potřebuje naředit. Nebo třeba: „Při sledování mám pocit, že se po mně chce, abych se stala součástí toho úžasného světa těch skvělých lidiček, co mají ta srdíčka i jiné orgánky (http://cs.wikipedia.org/wiki/Lidsk%C3%A9_t%C4%9Blo - pozn. fds) na pravém místě, nosí svetříky a jsou takoví čistí, alternativní a intelektuální.“(uživatel/ka Sarpele – díky, příště sám a sama - pozn. fds ). Ale každý máme své důvody. (A tímto posílám Mirku Spáčilovou (a její přisluhovače) tam, kam už dávno patří, do důchodu.) (11.04.2008)

Film o prirodzenosti vo filme, ktorá z hercov robí skutočných ľudí. Ináč tak trochu Jim Jarmusch alebo Wim Wenders wannabe experiment s jemne filozofickým scenárom. Ale čo na tom, ten, komu sa trafí do vkusu a zmyslu pre humor, by mal byť spokojný. A originalita už aj tak prestáva existovať, tak netreba byť na ňu zbytočne náročný a vysadený. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s romantikou). (01.10.2015)

Nevím jestli jsem tak "hloupá", že jaksi nechápu pointu tohoto filmu a přijde mi děsný, naivní, stupidně natočený, děsně zahrátý a ještě hůř sestříhaný. Jakési "dabování" kolemjdoucích kdesi na sídlišti, klouzání se na chodníku kde není led jenom proto, že tím chce zaujmout (bez urážky) tehdy nehezkou slečnu, pokus o divnou romantiku a nebo o "muzikál"?! A road movie to není ani omylem....Pravda stačilo mi k tomuto názoru necelých 40 minut (já jsem takový názor měla už dříve ale snažila jsem se tomu dát šanci) ale i tak to bylo veliké utrpení...Hanba na režiséra a neherce a pana "skladatele". (22.09.2012)