Režie:
Juraj JakubiskoKamera:
Igor LutherHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Philippe Avron, Magda Vášáryová, Jiří Sýkora, Míla Beran, Mikuláš Ladižinský, Augustín Kubán, Jana Stehnová-ČechováObsahy(1)
Fantasmagorický příběh tří přátel, „sirotků dvacátého století“. Pro Jorika (Jiří Sýkora), Andreje (Philippe Avron) a jejich společnou lásku, židovskou dívku Martu (Magda Vášáryová) není v tomto krásném, ale ošklivém světě jiné cesty přežití než čisté bláznovství. Jedině tento „blažený stav“ jim dovoluje hledat „ztracený ráj“ – štěstí a smysl života. Jejich jedinou starostí je udržet svou absolutní spontaneitu, s níž mohou vymýšlet nejbizarnější situace a prožívat rozličná dobrodružství, která je vzdalují od nepochopitelné, absurdní reality světa dvacátého století. Bláznovská hra jim poskytne moment absolutně pociťovaného štěstí. Tam však všechno končí. Žádný člověk nemůže lhát sám sobě pořád a plamen, který pokouší, ho jednoho dne spálí. Nevinná hra z touhy po štěstí se zvrtne ve skutečné šílenství a závěrečná tragédie je otřesnou, ale logickou daní za jejich vzpouru proti světu... Film patří do kolekce Jakubiskových trezorových filmů ze 60. let (Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni a Dovidenia v pekle, priatelia), po nichž následovala nucená odmlka na poli „velkého hraného filmu“ během následující normalizační dekády. Filmů, na jejichž atmosféře a názoru se kromě samotného Jakubiskova fantaskního a surrealisticky estetizujícího vidění odrazila především absurdní a hořká společenská situace po roce 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (107)
Málokdy se stane, že by mi stopáž filmu připadala snad o polovinu kratší, než je ve skutečnosti. Nemít u sebe hodinky, tak naprosto sebejistě řeknu, že film měl nějakých 40 minut. Po odchodu z kina jsem si připadala sama tak trochu jako blázen - a o úsměvu, který jsem měla na tváři po celý čas sledování filmu ani nemluvě. Vtáčkovia jsou prostě geniální film - aspoň pro mě. Takhle vtáhnout do děje - který prakticky skoro žádný neni - dokáže máloco. ()
Vtáčkovia, siroty a blázni je velice osobitým podobenstvím Juraje Jakubiska (velké F), jež je tragikomickým mozaikovitým příběhem odehrávající se v blíže nespecifikovaném bezčasí, a sledující skupinku tří samotářů - Jorika (Jiří Sýkora), Andreje (Philippe Avron) a židovskou dívku Martu (tehdy jen devatenáctiletá Magda Vášáryová) - kteří si svou osamocenost a averzi vůči bezútěšnosti okolního světa kompenzují bláznivou hrou s neméně bizarními pravidly. Snímek tak na pomezí tohoto dětinského vzdoru, specifické poetiky a kolotoče bláznivých scén umně spojuje mnoho zdánlivě protichůdných kontrastů – reálno se surreálnem, imaginaci s nepříjemným naturelem skutečného světa, naději s beznadějí, či otázku života a smrti. Díky čemuž slouží nejenom jako jakási demýtizace naivity a optimismu [prostřednictvím motivu naivity a optimismu], ale i jistý apel vůči slepé závilosti na idealismu. Inu, nihilismus nade vše.... ()
Jakubisko artový, surrealistický a minimalistický - tedy dosti jiný, než jej známe z jeho pozdějších epických děl. Neměnné zůstavá jen fascinující obrazové stvárnění - konkrétně tento film uchvacuje přepečlivě komponovanými a karnevalově barvitými scénami s nakažlivě pozitivistickým účinkem. V záběru nikdy žádný prvek nepůsobí jako pouhé pozadí, jako by i všechny ty kopce, lesy, domy, auta a jiné předměty patřily mezi hlavní hrdiny filmu... ()
Nemyslím si, že Vtáčikovia, siroty a blázni je bohvieako umelecký a inteligentný film. Ale je to slovenský film a filmov takéhoto razenia tu bolo málo. Tá anarchia tu zobrazená má svoju štruktúru, určitú logiku, ale mohla by byť menej manieristická, čím si nemyslím, že by musela nutne utrpieť jej sila. Kompozičná autorská naaranžovanosť každej scény udržiava divákovu pozornosť, i keď sa ten prestane o postavy časom zaujímať. Iba nesmiete brať Vtáčikov ako film, odrážajúci chovanie nejakej sorty ľudí v skutočnosti. To ste potom skončili. Sledujeme jakubiskove vizualizované pochody v mozgu, jeho chápanie pojmu nová vlna a čistý fikčný svet, spojený s tým reálnym iba vyslovenými pocitmi a myšlienkami. Niekedy bohužiaľ doslova, inokedy nepochopiteľne. Hodnotenie je irelevantné, ak by sa jednalo o film trebárs poľský a nechápali by sme ho v kontexte našej histórie, možno by bol na nevydržanie. Možno bol príliš aj na Godarda. ()
Spočiatku som nebol na tento film veľmi naladený, vlastne som ho pozeral pre rozšírenie obzorov, postupne som si však k nemu našiel cestu. Jakubisko je poet a tieto filmy mu naozaj idú, myslím, že málokomu sa takto podarí obsiahnuť všetko podstatné, treba však povedať, že takéto filmy svojou prílišnou umeleckosťou nie sú pre každého. A snáď aj preto, že najviac je v tomto filme bláznov, či dokonca prvú polhodinu tak pôsobí. O to viac prekvapí trocha smutný a šokujúci koniec. ()
Galerie (14)
Photo © Štúdio hraných filmov Bratislava / Como Films Lux c. c. f. Paříž
Zajímavosti (17)
- Film bol natáčaný v spolupráci s francúzskym štúdiom Como Films Lux c.c.f. Paris. (Raccoon.city)
- Svetová premiéra filmu v roku 2010 v digitálnej kópii vyrobená štúdiom Listofilm vo Viedni skončila fiaskom, nakoľko výkon projekčnej lampy v kine bol príliš vysoký, vzhľadom na krátku vzdialenosť projektora od plátna, v dôsledku čoho bol film príliš svetlý a premiéra musela byť zrušená. (Raccoon.city)
- Film sa natáčal v lokalitách Bradlo, Bratislava a Piešťany. (Raccoon.city)
Reklama