Provedu! Přijímač

Dobrovoľne sa nechávať buzerovať a ešte aj ženy, to je na hlavu. Ešte že sa všetci sťažujú, aké je to tam ťažké, tak na čom tam idú, snáď ich niekto nútil? Niektorí ale aspoň úprimne povedia, že za tie "sociálne istoty" to stojí. Ten rotmajster Demjan tam dobre, že hlasivku nevypľuje, jak sa chce hrať na drsňáka, pritom so svojím prízvukom by sa uplatnil maximálne v Černých barónoch. Skutočne som mal pocit, že sledujem skôr paródiu a ono sa to deje v reálnom atómovom svete. Napríklad keď vyplňujú test, tak im tam šéf normálne že musí napovedať ako na základke, že majú správne odpovede vpisovať do štvorčeka. Alebo iný rotmajster sa tam stále rozkrikuje, že nikto nie je správne ustrojený, že mu trčí límec alebo má špatný golier a o dve minúty sa potom už aj tak váľajú na zemi, čiže celý zmysel správneho límčeka nepoznám. V každom prípade vrchol švejkovčiny prišiel v obraze, keď tam opäť jeden z buzerantov na jednotku zloženú aj zo žien hulákal: „Ja z vás ty chlapy udělám!“ (27.03.2021)

Velmi se mi líbí tato dokumentární, nepropagadistická sonda do kolébky vojáků České Republiky. Ono to má daleko hlubší záběr, než se na první pohled zdá. V roce 2017 je naše armáda vnímána českou společnosti zvláštně. Každý ví, že současné generace jsou rok od roku více fyzicky i mentálně slabší. Vojna samozřejmě není jednoduchým lékem na tento negativní trend, ale něco říká o zdraví daného národa. Dalším úhlem pohledu je individualita a s ní související psychické předpoklady vykonávat toto povolání. Já osobně na to nemám. Nevadil by mi specifický režim či případná fyzická/psychická armádní dřina, co však bych těžko kousal je "firemní" buzerace, jakožto základní stavební prvek každé armády. Naprosto tomu rozumím, proč to tak je, ale dobrovolně se tomu vystavovat...nevím. Tohle člověk musí mít v sobě a musí ho to naplňovat. Přístup společnosti k tuzemské armádě by měl být lepší, protože jí možná bude potřebovat dříve, než si myslí. 81%. Pro nemika22: Vrcholový sport a masový sport či spíše celková fyzická/psychická odolnost nejen české společnosti klesá. Nelze srovnávat tyto zcela dvě odlišné kategorie. Fyzický stav dnešní mládeže jako celku je vcelku katastrofa. Stačí se třeba podívat na základní školy. Já osobně mám řadu přímých zkušeností a existují i tvrdá data, že výkonnost mládeže je stále horší. (22.04.2017)

Ještě před nedávnou dobou pro mě jediná asociace na to, co je muž v zeleném, byla, že vodník. To sice pořád platí, ale vojáci chodí v zelené také. A zatímco vodníkem se člověk rodí, vojákem se stává. Ten proces je v tomto dokumentu zmapován poměrně podrobně. Pocity jsem u toho měla všelijaké. Na jednu stranu na začátku se rekruti předvedli jako banda oligofreniků, když nebyli štont pochopit rafinovaný pokyn - postavte se do čtyřstupu směrem tam, první čtyři na tuhle čáru - na druhou stranu se postupně vypracovali ke sportovním výkonům, které si zaslouží jisté uznání (něco z toho bych si docela ráda vyzkoušela). Zajímavé byly ty chvíle, kdy se vybraní uchazeči rozhovořili o své motivaci a v průběhu přípravy, když mluvili o pocitech a o tom, co jim táhne hlavou. Někteří měli zajímavé myšlenky a dilemata, někteří měli evidentně v hlavě průvan. Co si budeme nalhávat, ozbrojené složky vždycky přitahovaly větší procento magorů, jež láká pocit moci nad ostatními, který získávají možností nosit zbraň, než jiné profese. Třeba popeláři nebo pekaři tento pocit nemívají, přitom představte si město po dvoutýdenní stávce popelářů nebo týden bez chleba. Instruktoři byli někdy velmi vtipní a nejsem si jista, že vždy to bylo záměrně. Dotaz na zalíbení ve Fioně při ukázce maskování asi ano, ale z konstatování instruktora při odchodu jednoho z rekrutů, jenž začal mít morální dilema, že se sklání před tím, že se rozhodl podle srdíčka, jsem měla gaudium asi týden. Myslela jsem, že v republice je jediný dospělý člověk používající slovo srdíčko, a to Lucie Bílá. Byly okamžiky, kdy z instruktorů šel trochu strach, byly okamžiky, kdy mi jich bylo upřímně líto. Nacvičovat s dospělými lidmi jak mají vejít do místnosti a kam si stoupnout, aby nepřekáželi, bych považovala za vtip a pevně doufám, že rekruti byli zmatení jen přítomností kamery a normálně to zvládají. Zajímavá byla rovněž věta matky jednoho rekruta, která po přísaze synovi říkala - jak jste tam přísahali, že jste připraveni i položit svůj život, JÁ nejsem připravená na to, abych tě takhle obětovala. On tak člověk neuvažuje, dokud se ho to netýká, a kdo by byl ochoten obětovat svého muže, syna, bratra, otce, milence pro nějaké vyšší dobro celku? Abych to shrnula, když se dá vycvičit pes, je jasné, že se dá vycvičit i člověk. Je evidentní, že dobrý voják může být z těch jedinců, co mají něco v hlavě, protože fyzické výkony se dají natrénovat, ostatní budou dobře vycvičený tupý kanonfutr a nic víc. (01.06.2017)

Začíná velké chlapské dobrodružství - hra na vojáky. 1) Srovnávat s povinnou základní vojenskou službou (v mém případě jednoroční) je nepřípadné. My jsme museli. Vojáci v dokumentu sami chtějí. Ale přesto se neubráním, když vidím ten očividný rozdíl mezi profesionálními vojáky tehdy a dnes. Až mě to dojalo. 2) Zobrazený výcvik mi příliš náročný nepřipadá. Celý přijímač probíhá v příjemné až kamarádské atmosféře s moudrými a chápajícími veliteli a nároky, které berou zřetel na českou mentalitu. Nic proti tomu, ale výsledným produktem mohou být tak maximálně pořádkové síly či specialisté (například ženisté). Možná jsem ovlivněn americkými filmy, ale spíš v tom vidím pokračování švejkovské tradice v nových podmínkách. 3) Zaujala mě parádní hudba 44letého Tomáše Procházky. (26.07.2017)

Díky dokumentárnímu cyklu si můžeme osahat oblast, která u mnohých vyvolává smích, u jiných vyloženě pohrdání, další se naopak dmou pýchou nad svou uniformou. Sáhnou si na dno svých sil, nejen fyzických, a určitě je unikátní sledovat armádu zevnitř, poměrně podrobně a bez zásadních příkras. Netuším, jak velké omezení dokumentaristé měli, ale na výsledku to není vidět. Vyškov válí. Podobně bych rád nahlídl i pod pokličku jiných organizací. (11.05.2017)