Večeře s Beatriz

I love psychic stuff. Oh, I let this gypsy steal $2,000 from me once. It was so humiliating.... Bizarní zážitek s nečekanými následky: Střetnutí s filmem, který extrémně špatně formuluje řadu vašich vlastních názorů. Již začátek, kdy Salma Hayek oplakává své kozy, které jinak vypadají i přes košili v pořádku, nevěští nic dobrého. Ale je to horší nad očekávání: Režisér Miguel Arteta mě za krátkých osmdesát minut [dočasně, přechodně] naučil chápat libertariány; nevěřil, že by se to nikomu mohlo povést. Beatriz - masérka, léčitelka, aktivistka, terapeutka, whatever - se ocitá na snobském dostaveníčku developerů. Za jiných okolností by mé sympatie byly dané a parta neo-cons vykazuje všechna obvyklá klišé, včetně záliby prezentovat memorabilie ze střílení nosorožců. Jen jedna osoba je otravnější než ignorantští a nařvaní buržousti vůkol, jimž označení rakovina Země jinak sluší: Tou osobou je Beatriz, tvářící se střídavě nechápavě, zasaženě a povzneseně trochu jako Simple Jack Bena Stillera a otravující již tak zatuchlé ovzduší slizkým esoterickým žvaněním. V porovnání s její obludně špatně napsanou a zahranou postavou je "místní mogul" s tváří poprávu pozdně hojně obsazovaného Johna Lithgowa člověčí až k zulíbání. Beatriz at Dinner je skoro od základu špatný film, na němž lze respektovat snad jen záměr, tzn. poukázat na nenápadný půvab některých. Nejenže syžetem nelichotivě připomíná Blbce k večeři, ale navíc nenechává nakonec blbce zvítězit ani morálně. Situace opakovaně nedává smysl (Beatriz se po hysterickými výbuchy zakončovaných ideologických střetech, které by zákonitě neměly poskytovat prostor pro pokračování, neustále vrací na místo večeře, jakoby jí u východu vždy obrátil Anděl zkázy) a záminky pro další a další ideologické střety působí příšerně nepřirozeně. Napadá mě jediný způsob, který by mohl film obhájit: Celý tvůrčí tým je maskovaná parta konzervativců, kteří se rozhodli odvrátit liberály od jejich víry způsobem rafinovanějším než je šaškování s červenými kšiltovkami. He killed my goat. (05.11.2019)

Pekne vykreslený kontrast medzi dvomi odlišnými spoločenskými vrstvami a náhľadmi na život. Salma Hayek zahrala presvedčivo, takisto John Lithgow. Dobrý výber. V jeho úlohe si viem predstaviť ešte tak Gene Hackmana. Ale ten koniec...Ako keby rejžo nevedel, ako to ukončiť, tak tam práskol niečo z komixu. Človek si hovorí - teraz ešte nemôžu prísť titulky, ešte nie... a oni prišli! P.S.: Rejžovi tiež asi chýba zmysel pre humor, keď dal žánru názov komédia. Dík za titulky JustMeeKatie. (22.08.2017)

Já tedy (asi jako jedna z mála komentujících tady) si dovoluji říct, že pointu jsem pochopila a právě díky ní nechápu až tak nízké hodnocení filmu, je totiž velmi silná, stejně jako zakončení filmu. Dobří lidé umírají, špatní se smějí. Přesto si myslím, že to mohlo být zpracované o dost líp a konec byl přehnaný (zas tak vyhrocené to nebylo aby to skončilo její sebevraždou). I když vím, co tím chtěl autor říci.. Zajímavé komentáře: Khalesi, whack. (21.03.2019)

Citlivý film, který se jako jeden z mála zastavuje a dumá nad problémy dnešní doby, sleduje situace, které se pro lidi staly přijatelné - lidští predátoři jsou dál predátory, komíny kouří, bohatí lidé se přiblble smějí, a je to vlastně už normální, narozdíl od jiných věcí, které nám zase přijdou hrozné. Mike White tne do živého, to živé, co je tak hodně povědomé. A je dobře, že se pomocí větších produkcí aspoň někdo na poli filmového průmyslu zamýšlí nad lidma i v hlubších vrstvách. Tady ale jenom posmutněle poukazuje na stav "tam těch" lidí, kteří převálcovávají ty, kteří naopak zase léčí. Celá situace dvou polarit během jedné večeře, dvou silných energií, které se střetnou, je dobře rozehrána, ale v klíčových momentech bere moc zkratky, aby se jednoduše sdělilo, kdo je jaký. Taková situace, takový střet vyžaduje nadhled a opatrně zvolená slova. Když jsou takhle ledabyle vyhrknutá, berou podstatnost a uvěřitelnost zprávy celého filmu. Podle životního vnímání Beatriz by tenhle střet u večeře mohl znamenat započínající dialog. Takhle to na konci vyznívá jako vzdání se tomu všemu, podlehnutí. Ona, jako nejdříve vyrovnaná hluboce lidská bytost na konci vypadá jako někdo, kdo prohrál v celoživotním boji. Boji, který se mi zdá spíš jako pragmatický. A i když to takovému člověku může lámat srdce, neznamená to konec, obzvlášť když ji čeká reinkarnace, ne? Jemný spirituální pocit, který filmem prostupuje je nakonec pryč, je tam jen ta smutná prohra. Tak silné vnímání by mohlo vést k nahlédnutí na nás, na lidi, ne na "tamty zlé", co neustále přinášejí svět do nerovnováhy, a na ty na druhé straně stojící léčitele, ty, co pomáhají, kteří se furt vlastně tak tak snaží misky vah vrátit do rovnováhy, ale pořád prohrávají. To bych řekl, že takhle to nikam nevede. Jedni pořád zůstanou zákeřní ve své bublině, a druzí se asi utrápí k smrti... K čemu to vlastně? (18.02.2023)

Dialogovy suboj dvoch osobnosti. Na jednej strane nemilosrdny bohaty Golias, ktoreho je lahke nnavidiet a na druhej strane bohuzial nie je chudobny sympaticky David, ale nejaka divna ezotericka bytost s nenalicenym xichtom strapenej Salmy Hayek, ktora v divakovi tiez vela sympatii nevyvola. Zvysok postav je len do poctu. Takze po kratkej chvili mi zacalo byt uplne ukradnute na koho strane je pravda a kto ten dialogovy stret vyhra. Nejasny zaver do stratena tomu tiez neprida. Salma by sa mala vykaslat na filmy v ktorych sa neuspesne snazi preukazat svoj herecky talent. S jemnou vrstvou mejkapu je stale sexy ozdobou hlavneho hrdinu v nejakom akcniaku. Taka poloha jej sedi najlepsie. 4/10. (22.09.2017)