Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V baladickém filmu Jaromila Jireše Opera ve vinici, jak již název napovídá, se nám představí svět vína a písní, nádherný svět Slovácka. Josef Kemr si zde zahrál svéráznou postavu Fanoše Mikuleckého, který je původcem mnoha známých písniček z Podluží, obecně považovaných za lidové. Vedle Fanoše Mikuleckého je druhým hlavním protagonistou příběhu Honza, hudebník a nedostudovaný posluchač žurnalistiky. Při jedné z cest se setkává se svým bývalým profesorem. Ten mu navrhne, aby spolu navštívili jednoho z těch, kteří skládají lidové písně, ale k jejich autorství se nehlásí, Fanoše Mikuleckého. Honza u něj pochopí smysl umělecké tvorby i naplnění lidského života… Baladický příběh o osudu lidového hudebníka Fanoše Hřebačky-Mikuleckého natočil v roce 1981 režisér Jaromil Jireš podle námětu Vladimíra Merty. Snímek rozhodně není životopisem, ale originální sondou do života jihomoravské vesnice. Fiktivní příběh se odvíjí v několika rovinách. Hlavní z nich vytváří dokumentaristické zachycení tradičních zvyků a obyčejů, vrcholících inscenací velkolepě pojaté Fanošovy lidové opery „Prechovský buřič“, na níž se podílejí amatéři – lidé z Podluží. Působivost snímku podtrhla vynikající kamera Emila Sirotka a obsazení hlavních rolí Josefem Kemrem, Radovanem Lukavským a Janem Hartlem. (Česká televize)

(více)

Recenze (34)

Peabody 

všechny recenze uživatele

Škoda, že to pan Merta, který to celé vymyslel a hodně chtěl natočit, nedostal. Ale ono by to bylo i tak hodně těžké natočit tak konfliktně jak to bylo naplánované. Pan Jireš to pak rukou zkušenou ohobloval, osmirkoval, ohladil a vyleštil, aby hrany nebyly a příběh pěkně hladce klouzal. Tak to také zůstalo. Na druhé straně, protože to byl pan Jireš, tak tak nemáme ani SSM, ani moudrou stranickou organizaci, aby zase nepomlouval příliš. Jde spíše o to, co to původně mělo být a že výsledný tvar je takový trochu kočkopes. Herecky je to ovšem vynikající, všechna čest. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Jaromil Jireš mě svými filmy snad pokaždé dokáže oslovit (s výjimkou šílených Talířů nad Velkym Malíkovem) a upoutat zvolenými tématy i zpracováním. Zde máme dvě hlavní postavy – mladého studenta se zálibou v rockové hudbě, který se studijně věnuje folkloru, a starého muzikanta, neznámého autora mnoha zlidovělých písní, který však sám neprojevuje velkou touhu hlásit se ke svému dílu, propagovanému jako lidovém. Souvislý děj zůstal spíše v pozadí, ale jednotlivé konfrontace obou postav s dalšími, mezi sebou i vůči různým situacím zde postupně odkryly zajímavou výpověď nejen o proměnách folkloru na Moravě v čase, ale vůbec o lidech, rozdílných postojech rozdílných generací a měnící se kultuře. Jireš nekritizuje, neodsuzuje, jenom rozehrává, co ho možná jako milovníka klasické kultury – stejně jako postavu Fanoše Mikuleckého – trochu trápí a ukazuje to poetickými obrazy... třeba i tím úplně posledním záběrem na obrovskou prázdnou dálníci (s kontrastně hlasitým zvukem k tomu), který mi připal geniální, jednak jím Jireš velmi krátce ukázal obraz reality moderní současnosti a zároveň tím vytvořil úderný kontrast k předchozí folklórní slavnosti. Jireš zde prakticky hlavně roztáhl motivy, které na malém prostoru načrtl již v Žertu, pokud jde o zobrazení upadajícího zájmu o folklor a hlavně nevkusné veřejné pohrdání ze strany mládeže na kulturních vystoupeních. Trochu mě i ke konci zklamalo, že vyvrcholením filmu (mimo ten poslední záběr) byla místo vygradovaného dramatu hlavně rozsáhlá folklórní „estráda“, ale i tak mě Operou ve vinici Jireš dost potěšil, vnesl do svého filmu uzemňující postřehy a určitě jsem si z nich dokázal hodně co vybrat a ocenit. Asi nejvíc na mě působily společné scény studenta s filmovým režisérem v podání Radovana Lukavského, jakožto vzácná setkání a povídání dvou lidí, které i přes obrovskou odlišnost na první pohled hodně pojil stejně zapálený zájem v minoritní oblasti. [75%] ()

Reklama

cariada 

všechny recenze uživatele

Ono prostředí Moravy a vinic né vždy zaručí dobrou zábavu. Ač je herecké obsazení velice dobré Skopal a Navrátil jsou přesný, ale takový Kemr mě do role moraváka prostě nepasuje a člověk mu to prostě nevěří. příběh o mísním folkloru je dost zvláštní a nepřehledná. Mě se osobně moc nelíbí a celkově je příběh dost nezáživný ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Tady už dávno není nic pravý….." Nevím jak v době samotného vzniku tohoto Jirešova filmu, ale na  dnešního člověka musí svět slováckého folkloru, plný písní, vína a lidových krojů působit již vskutku  jako takový bizarní skanzen. Kvůli poměrně slabému a nepřehlednému scénáři, kdy všechny ty lidové písničky výrazně převyšují skutečný děj, jsem se místy dost nudil. Po vizuální stránce ale film v  sobě nezapře Jirešovu nostalgickou atmosféru a poetiku. Největší devizou snímku je pak bezpochyby (jako vždy výborný) Josef Kemr (coby lidový všeuměl a skladatel lidových písní), který ale ne vždy má o čem hrát. V samotném závěru, kdy záběr na slováckou přírodní scenérii vystřídá záběr na dálnici jsem si pak říkal, že kdyby film s tímto ekologickým motivem v průběhu filmu nějak víc pracoval, mohlo být jeho poselství přeci jen aspoň v něčem trošku nadčasové. Takto je to fakt jen takový „líbivý skanzen“ pro milovníky moravského folkloru, popřípadě herectví Josefa Kemra. PS: Shlédnuto v den 100. výročí narození Josefa Kemra.  ()

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Ten děj tedy nestál za nic. Ale hezké písničky a prostředí hází filmu záchranný kruh. Velká škoda zabitého scénáře. Velká škoda, že „opera“ v závěru nebyla celá bez rušivých elementů. Já bych za ni dost přidal. V každém případě by se na to možná dalo mrknout podruhé. Proč vybrána zrovna tahle hlavní představitelka dívčí role, to ponechávám stranou. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (3)

  • Filmovanie prebiehalo v Petrove, Lužici, Brne, Prahe a na Hodonínsku. (dyfur)
  • Původní název filmu zněl Smrtka na bílém koni. (Xell)
  • Fanoš Mikulecký (Josef Kemr), vlastním jménem František Hřebačka (1912–1970), byl moravský skladatel zlidovělých písní z rodného kraje. Profesí dekoratér a jevištní malíř. Pracoval jako malíř pokojů. Působil jako vedoucí redaktor v časopise Malovaný kraj. Svoje písně skládal anonymně. (sator)

Reklama

Reklama