Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zvláštní příběh o lásce, tanci a neumírání se odehrává koncem čtyřicátých let. Do plicního sanatoria přichází mladý muž, taneční mistr Mayer. Jeho diagnóza je vážná - tuberkulóza. Své nemoci se však nepodává a začne proti ní aktivně bojovat tancem i optimismem. Postupně získává další pacienty, kteří se dosud trpně poddávali svému údělu. Zanedlouho však jeho nemoc propukne v plné síle a záludnosti. Tváří tvář smrti je zosobněním lidské odvahy a pozitivního přístupu k životu. Film režiséra J. Jireše podle scénáře J. Hubače získal ceny Český lev 1995 za hlavní herecký výkon Martinu Dejdarovi a za nejlepší zvuk. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (128)

dobytek 

všechny recenze uživatele

Tuberák Martin Dejdar to v sanatoriu rozjede na plný pecky a nakonec se protancuje až ke smrti. Zvláštní film o dnes už prakticky zapomenutý nemoci, kterej kombinuje humor i nějaký ty vážný situace. Neni to sice žádnej zázrak, ale docela mě to bavilo. A je neuvěřitelný, že před nějakejma 20 lety Dejdar mohl hrát hlavní roli ve filmu, kde mu křoví dělali herci jako Zindulka, Kopecký nebo Hálek. A nakonec to dotáhnul k tomu, že moderuje "zábavný" pořady a hraje ve stupidních seriálech. 65% ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Jestli tohle přežiju, tak to tady roztočíme!" Scenárista Jiří Hubač mě zatím pořádně nezklamal (s výjimkou dosti laciné televizní detektivky Polední žár) ani v porevolučním období. Příběh se odehrává v brzké poválečné době, přičemž historie se odráží zejména na skvělé dobové muzice, ale jinak se zabývá lidskými charaktery, nemocí, odvahou nebo také optimismem a mohl by se prakticky odehrávat kdykoliv, i v současnosti. Váhal jsem při hodnocení mezi 4* a 5*, ale vzhledem k tomu, že moc podobných filmů s nadčasovými náměty se v porevolučním českém filmu neurodilo (z nemocničního prostředí ještě o dva roky starší Městem chodí Mikuláš), tak se přikloňuju k plnému počtu. Coby mladší ročník mám Martina Dejdara zažitého spíš jako "šaška" z trapných komedií a nejpříšernějších tv pořadů a shows, zde mě v roli nemocného tanečního mistra Mayera velice mile překvapil. Oceňuju dále Janu Hlaváčovou, která mi mimochodem hodně připomněla její svéráznou zdravotní sestru v sérií Básniků, ale taky Jirešovu režii zajímavou zejména ve chvílích vracející se s hudebními motivy do Mayerova dětství. Celý film oplývá kvalitami, ale do transu mě dostaly zejména dvě momenty: poprvé když Mayer přesně podle plánů nemocného pacienta objeví na půdě zámku starý prsten (byť se příčina této záhady časem vysvětlila, zapůsobila na mne tato scéna jako symbol jisté naděje existence něčeho mezi nebem a zemí) a podruhé závěrečný obrat v ději se setkáním starých známých po letech, symbolicky zakončeným společným tancem, s příchozí novou radostí do dalšího života. Krásně dojemné a svým způsobem nečekaně "navazující" na Hubačovy filmové balady jako Lístek do památníku nebo Nezralé maliny. (90%) (Filmová výzva 2018 - HonzaBez) ()

Reklama

Slartibarkfast 

všechny recenze uživatele

Martin Dejdar a jeho chroptící učitel tance na mne již kdysi udělal velký dojem a považuji ho za jeho nejlepší a nejlépe zvládnutou roli. Navíc byla naprosto uvěřitelná a pro tanec má Dejdar opravdu vlohy. Dojemný příběh o boji se zákeřnou nemocí a nezdolné vůli chytí za srdce, a i když to není tak kvalitní dílo, musím říci, že herci i režisér udělali maximum, aby ze scénáře dostali nadprůměr. Zasloužených 75% ()

mh.mail 

všechny recenze uživatele

70% — Můžeme si o Martinu Dejdarovi myslet, co chceme, faktem je, že když má příležitost, tak opravdu umí. Jeho frajer Richard Majer je asi vedle Antonína Maděry ve Zdivočelé zemi dosud jedna ze dvou jeho životních rolí. Film dokáže obratně balancovat na hranici sentimentu a je dosti uvěřitelný a i přes závažnost tématu a prostředí nakažlivě optimistický. Oceňuji, že konec hlavního hrdiny, ač očekávatelný, není ve filmu explicitně podán a je tu prostor na zázrak. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Nesnadné a možná ne zcela domyšlené téma tohoto záměru-scénáře-metafory bylo scénáristicky i režijně zvládnuto na vrcholné úrovni. Jirešova a Hubačova odrazová parketa se prolnula do výborné výpravy, věrohodného děje a přesvědčivě zachycených reálií té doby - tj. konce Třetí republiky. Nadsázka, která by v jiných případech doslova vraždila a deptala kvalitu, tady slouží jako přesvědčivé východisko k vybudování podobenství o potřebnosti, nenahraditelnosti a životadárnosti elánu, lidské potřeby přesahu a bojovnosti i na druhé straně naivity a zranitelnosti. Všechny tyto vzájemně se v sobě křížící a mnohém vzájemně rušící tendence postihuje v soustředěné podobě Dejdarova postava tanečního mistra Majera v Dejdarově podání. Mimořádných hereckých výkonů tu ovšem najdeme podstatně více. Retrospektivní dědoušek Miloše Kopeckého, komisní ženství vrchní sestry Jany Hlaváčové nebo dobyvačné pojetí v rolích Kodetové či nedoceňované Zuzany Bydžovské jsou asi nejvýraznějšími markantami tohoto rysu UČITELE. Zápas o zachování lidské důstojnosti v mezních podmínkách je patrně i hlavním obsahem nesporného nadčasového rozměru tohoto nanejvýš aktuálního českého filmu. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (9)

  • Na step i tance, zejména latinské, měli herci současné učitele, když už se všechno naučili tak štáb našel starého učitele tance, který ještě na Žofíně ve válečných a poválečných letech tančil a pamatoval si, jak tance i step v té době vypadaly a herci se pak museli všechno přeučit. [Zdroj: Lidovky.cz] (alonsanfan)
  • Děj se odehrává v roce 1947, tedy chvíli po druhé světové válce. (Leopard105)
  • Natáčení probíhalo za plného a nepřerušeného provozu Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. V té době tam bylo asi 80 dětí a personál musel dbát na to, aby např. neplakaly a nerušily tak natáčení, navíc byla k dispozici 1 chůva, která rozdávala dětem dudlíky. I přesto se mnoho záběrů muselo právě kvůli pláči dětí opakovat. Na uspávání dětí se v případě potřeby podílely i dámské členky štábu. [Zdroj: Lidovky.cz] (alonsanfan)

Reklama

Reklama