Coach to Vienna
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan NovákHrají:
Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík, Luděk Munzar, Ladislav Jandoš, Zdeněk Jarolímek, Ivo Niederle, Vladimír Ptáček, Jiří Žák, Klaus-Peter Thiele, Ulrich TheinObsahy(1)
Podle námětu Jana Procházky natočil v roce 1966 režisér Karel Kachyňa komorní příběh z posledních dnů druhé světové války. Ústřední hrdinkou je zoufalá venkovská žena, které Němci pověsili muže a které osud přivedl do rukou mladého vojáčka, na němž může vykonat svou pomstu. Celé drama se odehrává během cesty hlubokým lesem, kdy koňský povoz se ženou, vojákem a jeho těžce raněným spolubojovníkem míří k rakouským hranicím. Žena čeká na příležitost pomstít se, ale když ta chvíle nastane, zabít nedokáže… Kočár do Vídně patřil k nejdiskutovanějším filmům své doby. Jedněmi byl zatracován jako protiněmecký, jinými jako protičeský, ba i jako protipartyzánský. Je to však především film proti válce, proti zabíjení. „Válka zabíjí hlavně nevinné. Koho jiného? Copak do války šli někdy i jiní, než ti, kterým se vůbec nechtělo jít do války? Ale jakmile už zabíjení nastane, má své vlastní zákony. Redukují se ve snahu přežít: buďto zabiji, nebo budu zabit. Tento motor smrti je hlavním v každé válce,“ říká o svém filmu scenárista Jan Procházka. Roli mladé ženy Kristy napsal přímo pro Ivu Janžurovou, která patří v českém filmu mezi největší herecké osobnosti. Výborným partnerem jí byl Jaromír Hanzlík, pro kterého role vojáčka byla jednou z prvních velkých příležitostí. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (235)
Tento film si, podle mého názoru, zaslouží maximální hodnocení. Popisuje situace tak absurdní a neuvěřitelné, a zároveň tak lidské, že nelze odolat. Celý film sledujete a těšíte se na to, až se Kristě pomsta podaří. Zároveň ale víc a víc váháte. Nakonec přijde úleva a vzápětí na to facka jak řemen. Proto si myslím, že tento film je skvělý a jeden z nejlepších českých filmů v historii. Sláva patří tvůrcům. ()
Válka jako děj zvenčí, vstupující a tragicky ničící jednotlivé lidské životy. Dobro a zlo, které ani zdaleka nejsou rozděleny jednoduchou šablonou mezi německým vojákem, čerstvou vdovou a skupinou českých partizánů. Silně povedený scénář Jana Procházky. Právě to, že si Procházka dovolil nalomit pár poválečných stereotypů uvrhlo tenhle film na hodně dlouhou dobu do trezoru. ()
Jsem si vědom, že jsem v silné menšině. Ale čím méně lidí, tím snadnější jednota a v jednotě je síla, jak víme. Takže: pro mě je příliš laciné dotlačit film do kýženého vyznění, když z něj useknu všechno, co tomu předcházelo (tak třeba jistých šest let, pro začátek) a umístím ho celý do lesa, kde nehrozí jiná konfrontace než ta, která se mi bezprostředně hodí do uměleckého záměru. A i když to v době vzniku možná žádalo jistou odvahu, dnes je situace opačná, tak opačná, až se mi skoro nechce věřit. Nicméně můj odpor jen posiluje. ()
Kočár do Vídně jsem viděla u babičku když mi bylo přibližně 11 let. Bylo asi 10:30 v noci, babi už spala a já jsem si tak říkala: "Janžurka a Hanzlík no tak proč bych se na to nepodívala." Panebože jak já jsem se bála, ale prostě mě to nechtělo pustit a já jsem se nakonec dodívala. Nikdy jsem se už na Kočár nepodívala (nemám prostě odvahu), ale zapomenout na něj nedokážu. ()
Na tomto filmu mě nadchla hlavně úchvatná černobílá kamera, která těží z porstředí maximum. Záběry tichého lesa zamlženého oparem vzbuzují až jakousi chrámovou atmosféru, kterou ještě umocňují doprovodné vrahaní fugy. Svou komorností a minimalismem mi Kočár do Vídně v něčem připomíná Kurosawův Rašomon. I zde je minimum postav a prostředí uzpůsobené tomu, aby se pozornost soustředila hlavně na ně. Za chybu tohoto filmu považuji namluvení Hanzlíka s Munzarem německými herci. Je to jen další důkaz, že dabing, ať už v jakékoliv podobě, vždy kazí plnohodnotný prožitek z filmu. Ač jsou oba herci bezchybní, měl Kachyňa buď nechat mluvit je, nebo obsadit jiné. ()
Galerie (16)
Photo © Mokép
Zajímavosti (14)
- Závěrečná scéna s partyzány málem stála Jaromíra Hanzlíka život. Při výstřelu se koně splašili a Hanzlíka, který měl v rámci role uvázanou smyčku na krku a svázané ruce za zády, začali smýkat za sebou. Nebýt duchapřítomného zásahu jednoho z mužů z filmové stavby, který provaz přeťal sekyrou, mohlo to dopadnou velmi špatně. (/Pablo)
- Jaromír Hanzlík při vzpomínání na natáčení zmínil, že za Luďka Munzara často zaskakoval maskér Rudolf Buneš, a to kvůli jeho častému dojíždění a nehybné roli. (troufalka)
- Scenáristka a režisérka Alice Nellis o filmu, který poprvé viděla někdy ve druhé polovině osmdesátých let, později řekla: "Udělal na mě hluboký dojem. Ukázal mi, že v jednoduchosti se skrývá krása a že minimálními prostředky lze dosáhnout velkých výsledků. Bryčka, les, tři postavy, z toho jeden mrzák, který záhy umře a přesto je v tom filmu všechno. V zásadě jde o antický příběh se všemi jeho peripetiemi. Lidé, kteří se tam setkávají, nemluví stejným jazykem, nemohou si nic vysvětlit, takže se jim všechno opravdu musí stát. Také jsem poprvé viděla Ivu Janžurovou ve zcela jiné roli, než jsem ji vídávala dosud. Díky Kočáru do Vídně jsem zjistila, že vztahy a emoce se dají odehrávat v jakémkoliv měřítku a v jakémkoliv mikrokosmu, aniž by to nějak omezovalo jejich sílu. Zaujala mě i práce s hudbou. Zdálo by se, že k takto komornímu příběhu varhany nepasují. Je to přece jen duchovní, vznešený nástroj, který jsme si zvykli spojovat s velkými kamennými budovami, ale přesto tu funguje naprosto dokonale. Odvaha k takovému spojení mi dodala naději, že by se člověk neměl bát a občas zkoušet i poněkud divoké nebo na první pohled nelogické věci, pokud je tak skutečně cítí." (NIRO)
Související novinky
Letní filmovou školu odstartuje Bod obnovy
Letní filmovou školu slavnostně zahájí v sobotu 29. července na české poměry nadstandardní žánrový snímek Bod obnovy. „Přesně po 60 letech (!!!) od premiéry legendární Ikarie XB1 se česká… (více)
Reklama