Sestřičky

Film je takový lepší průměr. Ve škole by to byla 3 plus. Věřím, že na venkově a zvláště na samotách tomu tak bylo, takové zdravotní služby se tam poskytovaly a sestry a lékaři to opravdu neměli lehké. Dnes by pan Karel Kachyňa měl zjednodušenou práci. Venkovské ordinace se zavírají, nemocnice a pohotovosti se ruší, sestřičky odcházejí za lepším jobem do Rakouska, takže to by snad ani nebylo o čem točit. Mě se film velmi líbil a dávám pro pana Kachyňu 4*. (29.09.2007)

Jako malý parchant jsem Sestřičky snad nikdy ani neviděl celé a tak jsem z nich získal pocit, že je to špinavý, depresivní, chlupatý film, ke kterému se nemá smysl vracet... No, tak jsem se zas splet! :-P Jo, špinavý to je, ale jinak je to Kachyňa přesně, jako ho máme rádi - poetický a dojemný... Pro mě to bylo opravdu obrovské překvapení, tím spíš, že jsem byl zdejším "modrým hodnocením" ukolébán, že mé dětské dojmy nebyly mimo.. ale byly! ..... Nejsou nakonec ty 4 hvězdy taky málo..? (12.12.2009)

Mládí se zralou zkušeností. Krásné mladé tele v podání Aleny Mihulové se vhodně doplňuje s Jiřinou Jiráskovou. Ve filmu zazní celá řad životních zkušeností, které platí dodnes. A k tomu venkovské prostředí. Že bylo v padesátých letech vše tak trochu v čase polo rozpadu za to bych úplně nevinil komunisty. Vždyť bylo krátce po válce. Přiznám se dobrovolně, že sestřičky jsem vždycky spíše ignoroval. Je to takový zvláštní film. Jedno se ale Karlu Kachyňovi musí nechat. Své filmy natáčel až skoro s dokumentárním pohledem. Lidským, ale zároveň blízkým. Postavy jím vykreslené jsou různé, ale hlavně se odhalují ve svých trablech a problémech až do morku lidskosti. (26.04.2020)

Celkem nedávno mě dva Kachyňovy filmy z osmdesátých let navnadily i na tenhle osvědčený televizní flák. Sestřičky sice podobně jako Dobré světlo a Kam pánové, kam jdete charakterizuje existnciální zájem o trampoty jednotlivce v tranzitní fázi, jíž se anglicky říká trefně coming-of-age, ale vyloženě schází společensko-kritický osten, který činil z výše jmenovaných filmů dodnes zajímavá pokoukání. Je s podivem, že Kachyňa, příkrý vůči nešvarům let osmdesátých, jen o několik let dříve celkem explicitně omlouvá excesy padesátých let (nejen scéna, kde se stará panna Jirásková naváží do kulaků); možná výsledek nostalgie. Další potíží je představitelka hlavní role Alena Mihulová. Nelze jí upřít jistý sexuální apel dívky, která jen o pár měsíců odrostla zájmu pedofila, ale jisté nesouměrnosti brání hovořit o klasické filmové kráse. To vše by se dalo pominout, kdyby byla Mihulová s to podat výrazný herecký výkon, do něhož má její postsynchronní kuňkání daleko. Na postavě aspirantky na profesi zdravotní sestry jsou nakonec spolehlivě nejzajímavější její mužští kolegové, především shovívavý sexuální neschopa Oldřich Vízner. Nečekaně nemastné pokoukání trochu narovnává ponurá výprava, umísťující příběh do zimních měsíců - nejspíš inspirace Kleinovým Jak básníkům chutná život. (23.10.2015)

Velké plus vidím v hereckém obsazení. Herci hrají vzorně a tam kde nestačil scénář se jim úspěšně daří brodit se jeho úskalými a nijak nápaditými sekvencemi a to za vydatného přispění režiséra Karla Kachyni. Ten vždycky uměl povýšit průměrný scénář na film, který si divák oblíbí. Jeho cit pro práci s herci je zde vypilován k dokonalosti a řada scén vypadajících na papíře jen průměrně zde vystavěl do vypointovaných situací, kterým nechybí humor, nadhled, ale i zamyšlení. Režisér nesklouzává k lacinostem, ale důsledně postupuje k vytvoření kompaktního díla. To se mu nakonec přece jen nepodaří vlivem rozkouskovaného scénáře, ale přesto je to nepřehlédnutelný film s vynikajícími herci, který stojí za zhlédnutí. (12.12.2009)