Směšný pán

Rok 1969 bol pre Vladimira Smerala velmi vyznamnym rokom. Hral vo Vavrovom filme Kladivo na Carodejnice Bobliga, jednak hral postavu akehosi ministra v Menzelovom Skrivanci na Niti /iba na par minut/ a jednak este stihol aj tento film. Natocil ho Karel Kachyna a vola sa Smesny Pan. Film je ukludnujuci, ma pomale tempo, harmoniu a vyrovnanost. Je o starom panovi, ktory je zlomeny stalinistickymi represiami, ale ked je v nemocnici, uvidi akesi dievca zo svojho nemocnicneho okna, ako chce spachat samovrazdu. A rozhodne sa jej v tom zabranit, a popripade zistit vsetky dostupne informacie o dievcati. Dej filmu sa odohrava jednak v nemocnici a jedna vonku /tusim Praha, ci co to to presne bolo/. Nasleduje kopa vybornych dialogov, patranie na vlastnu past po dievcati, pekne a zaujimave exteriery hlavneho mesta byvalej federacie. Patranie sa na konci uspesne zavrsi, a pan Simek /Vladimir Smeral/ moze kludne ist so Zubatou. Pekny film, to ano, ale oba spominane snimky - Kladivo na Carodejnice a Skrivanci na Niti - su este vyssie. 76 % (15.02.2014)

Obskurne smiešny JE starý pán obkľúčený kachyňovsky /tradične/ rozkošnými babenkami. A tvrdohlavo si idúci svojou životnou cestou. Autori zvolili programovo nedivácky prístup, ktorý už nie je "moderný" a tým nepripomína žiaden z filmov, ktoré sa dnes točia. Čo nech je kompliment i výhrada zároveň. Závisí na stave mysle. (28.04.2010)

Poněkud poklidné drama, u kterého si stačí přečíst tři jména a je jasné, že to nemohu nevidět. Měl by člověk před smrtí vykonat něco dobrosrdečného? Pro pana Šimka, pacienta kardiologického oddělení, je tohle v podstatě jediný cíl. Místo na svůj život, se začne horlivě upínat na pravidelný každodenní činnosti neznámé dívky, která bydlí na dohled z okna u výtahu v nemocnici. Ode dne, kdy se opakovaný sled událostí zastaví, začne pan Šimek pátrat na vlastní pěst, i když v jeho případě spíš na vlastní srdce. I přes všechny negativní vlivy kolem, pátrání na konec dosáhne svého cíle a pan Šimek může v klidu umřít. Jednoduchý dojemný příběh a perfektní ztvárnění. (11.04.2012)

Kachyňův Směšný pán rozhodně není v žádném případě směšný film. I když hlavní hrdina profesor Šimek se v očích druhých lidí (zdravotnického personálu v nemocnici i lidí, kteří jej v druhé části filmu potkávají v bílém plášti v pražských ulicích) se tak trošku směšně jevit může. Co je to vůbec za člověka tento Šimek? Zjevně vědecká kapacita, starý a nemocný muž, na kterém se velmi smutně podepsal společenský režim 50 let a kterému nyní společnost nabízí možnost jakési životní satisfakce (návrat na katedru, oslavný článek v novinách). On však zjevně o nic takového nestojí. Vše o co usiluje, je přijít na kloub záhadě, proč na střechu jednoho pražského domu, na kterou má výhled z nemocnice, již nechodí jedna neznámá slečna věšet prádlo a pouštět holuby. Ale byla vůbec někdy nějaká slečna, byli vůbec někdy nějací holubi....? Na filmu mě mj. už od prvního okamžiku zaujala silná klavírní hudba Zdeňka Lišky, v jeho druhé části pak moc vydařené záběry na štíty domů staré Prahy. Kachyňova poetika v tomto směru opět vítězí na celé čáře. I přesto mě místy film bohužel trošku nudil, resp. jsem nedokázal udržet po celou dobu pozornost a nerozuměl tomu, jaký má to celé "směšné" počínání profesora Šimka vlastně smysl. Na to člověk v samotném závěru snímku přijde, přičemž to vyústění kdy se propojí současnost s osobní minulostí profesora Šimka, mě docela dostalo. Ale přeci jen nemohu hodnotit film jen podle jeho konce... Čtyři hvězdičky pro tento film však ve finále není zas tak špatné hodnocení. (17.04.2017)

Směšný pán není ani tak k smíchu, jako mu to hrozně dlouho trvá. Ta pointa není dostatečná, aby ospravedlnila to dlouhé nekonečné hledání domu, odkud vylétají holubi. Pan Kachyňa to určitě natočil proto, že cítil, že to perzekvovaným lidem společnost dluží. To je samozřejmě v pořádku. Doufejme, že už to v budoucnu nebude třeba točit. 60% (21.01.2017)