Matrix Resurrections

O nadšení se mluvit nedá, ale o zklamání taky ne. Nejsem extrémní fanda série, ale minimálně první hodina mě bavila přesně tak, jak jsem po traileru doufal. Pak se to sice oproti očekáváním zvrtlo do scifi romance, která působila jako epizoda z paralelního multiverse Matrixu, ale co už. Znovu to vidět nepotřebuji, nicméně jako rozšíření mytologie? Beru. P.S.: Akční scény jsou místy zbytečně nepřehledné a Jessica Henwick strašně huhlá. (23.12.2021)

Sense8 Reloaded. Jak hodnotit film, který nedostál snad žádnému z očekávání, obsahuje spoustu chyb a přesto si ho pustím znovu raději než Matrix Revolutions? Zůstávám u trochu alibistických tří hvězd, protože první polovina je bez nadsázky skvělá. Spousta paralel, na hlavu postavených klišé, (zahořklých) komentářů na adresu popkultury i samotné továrny na sny - a mezi vším se proplétající Keanu Reeves s ještě zlomenějším pohledem než obvykle. Je to něco jiného, než kdokoli čekal a téměř ve všech ohledech to funguje. Bohužel s akčnější stránkou věci přichází rozpaky a s překvapivým a za mě i nechtěným cameem Merovingiana pak i čirá trapnost. Celá scéna na schodech je špatně a jediný způsob, jak ji překonat je Jonathan Groff, který z nějakého důvodu v tomhle filmu je a s každým narcistickým výstupem ho činí o třídu lepším. Respekt si Lana Wachowski zaslouží za onu prvotní vizi, za jasně čitelnou touhu po návratu něčeho/někoho, kdo se vrátit nemůže a za to, že se poctivě navrací k postavám i linkám všech filmů a nezůstává prvoplánově u toho prvního. Leckoho tím tak naštve, ale i když se jedná o charaktery, které jsem vidět nepotřeboval, uzavírá se tím něco, co v sobě očividně dodnes měla a má otevřené. Nostalgie je mnohem silnější než opravdové pocity, vzpomínka přehluší skutečnou tvář filmu. To všechno mám na Resurrections už teď hrozně rád, bohužel ruku v ruce jde i problematická vizuální stránka, sypký Morpheus s jednou podivnou scénou za druhou a podivně useknutý konec, který po dvou a půl hodinách najednou potřebuje spěchat. (24.03.2022)

Čtvrtý Matrix otevírá diváckou mysl (i srdce) prožitku rozmanitosti (nečernobílosti) a vzájemné tolerance. A také je mistrnou ukázkou toho, kolik žánrových a stylistických barev (protože o barvy - ba doslova o hýření barvami - tady jde především) spolu může koexistovat v jediném filmovém těle. Co je vysoké bez nízkého, vážné bez parodického, vytříbené bez ledabylého, skutečné bez iluzivního? A kdo je Vyvolený beze své Vyvolené (a naopak)? Není nejvyšší čas zanechat mentalitu buď a nebo na smetišti (nejen filmových) dějin? (29.12.2021)

Každý to asi čekal a je to tak. Recyklovaná sračka, kterou jsem po půlhodině dokoukal pomocí rychloposuvu. Je to zbytečné, unavené, vyčpělé. Děj by pasoval do akční videohry jako výplň, než začnete dál zabíjet, ale ve filmu je to utrpení. Wachowski(á) se může směle zařadit do zástupu devadesátkových vizionářů, kterým došel dech. (26.12.2021)

The Matrix Exhumations. Drahá a žužu přebarvičkovaná homomultikulti travestišou, plná naprosto přitroublých transrealitních přesmyček, maligního šíření patologicky degenerativní kokotporátní pseudokultury, meganudného mletí pouťově filosofických a astrálních hoven a zoufalého vykrádání sebe sama. Matrix je jen jeden, ten první! Další už jsou jen rychlokvašným vykrmováním korporátního prasátka za každou cenu či hormonálně dysbalančním lkaním nad ztrátou čuráka. Uvidíme, co bude, až si naši sestrobratři nechají přišít kloaky. Nebo raději neuvidíme. (24.12.2021)