Matrix Resurrections

Každý to asi čekal a je to tak. Recyklovaná sračka, kterou jsem po půlhodině dokoukal pomocí rychloposuvu. Je to zbytečné, unavené, vyčpělé. Děj by pasoval do akční videohry jako výplň, než začnete dál zabíjet, ale ve filmu je to utrpení. Wachowski(á) se může směle zařadit do zástupu devadesátkových vizionářů, kterým došel dech. (26.12.2021)

Restart, reboot, remake od všeho trochu. Film rozkročený mezi výbornou studií o tom, co se všechno se  světem Matrixu dá ještě dělat a mezi zvláštně nasekaný feministický akční servis, aby se neřeklo. První polovina mi chutnala jako dobře naprogramovaný šťavnatý steak. Bez akční půlky bych se i obešel. Kyberpunkové intermezzo o možné symbióze digitálního a reálného světa potěšilo. Jen ta Niobe je v něm celkem ztracená a pohřbená pod podivnými scenáristickými replikami o jahodách. Celkově ale rozhodně odvážné vzkříšení. (21.12.2021)

Najlepšie na štvorke je, že som si v rámci pamäťového refreshu skoro po dvoch dekádach pozrel pôvodnú trilógiu. A je neuveriteľné o koľko levelov je to lepšie, ako tento skysnutý metaguláš. Ani Reloaded a Revolutions som na prvý krát príbehovo úplne nedával, ale malo tak úchvatný vizuál, že som sa na repete úplne tešil jak malé decko. Toto možno aj je dobre vymyslené, ale je to tak mizerne natočené, zahrané, nacastované, že v konečnom dôsledku mi to je úplne u prdele. Nekonečný a únavný zážitok, už to nechcem nikdy vidieť. Catrix. 20% (12.01.2022)

Nevadí mi vůbec, že je to meta, vadí mi, že to vypadá lacině jak televizní seriál, je to strašně nenápaditě natočené, akční scény mají mizernou choreografii a vůbec mě to nestrhlo nebo nenapnulo. A vlastně mě to nezvládlo ani naštvat. Wachowskis byli/byly před dvaceti lety děsně cool. Ale to už je fakt dávno. (22.12.2021)

Čtvrtý Matrix otevírá diváckou mysl (i srdce) prožitku rozmanitosti (nečernobílosti) a vzájemné tolerance. A také je mistrnou ukázkou toho, kolik žánrových a stylistických barev (protože o barvy - ba doslova o hýření barvami - tady jde především) spolu může koexistovat v jediném filmovém těle. Co je vysoké bez nízkého, vážné bez parodického, vytříbené bez ledabylého, skutečné bez iluzivního? A kdo je Vyvolený beze své Vyvolené (a naopak)? Není nejvyšší čas zanechat mentalitu buď a nebo na smetišti (nejen filmových) dějin? (29.12.2021)