Hudba z Marsu

„Takhle máme vybudovat socialismus?“, rozčiluje se Jaroslav Marvan nad svými soudruhy, načež mu je záhy ukázána ta správná budovatelská cesta – společnou prací dokážeme zázraky nejen v plnění Plánu, ale i na hudebním poli. Z Prahy přijede náměstek (taky vám tak připomíná Stalina?), rozdá nástroje, a hudbo hraj! Z počátku je to hrůza. Člověk pod tím návalem propagandy nerozpozná nic osobitějšího. Pak se ale pomaloučku začne rozjíždět poměrně příjemná komedie (v podstatě už je to film pro pamětníky), slušně obsazená, s několika skutečně hezkými nápady (tlukot srdce vystrašeného muzikanta udá rytmus celé kapele; scéna, kdy náměstek rozdává nástroje bez střihu zešedne a změní se v obraz v televizi). Taky mám rád postavu Oldřicha Nového. Sice se dá chápat jako člověk, který za První republiky neuspěl, a až v socialismu mu někdo začne rozumět, ale vidím to i trochu jinak. Jeho postava jako by do děje vdechovala jakýsi západní, volnější styl myšlení, který dodá smysl tupému dělnickému životu ostatních hrdinů. Je těžké odvrátit oči od ideologického rastru příběhu, ale byla by škoda ignorovat některé nesporné kvality. (13.02.2006)

Film jistě nedosahuje takových kvalit, aby soupeřil s těmi nejlepšími exempláři své doby, nicméně jsem velice zklamán, že někteří místní experti na politickou situaci hodnotí odpadem. Takové strhání vesměs pěkné hudební komedie je velmi smutné. Ano, je v tom cítit vliv smýšlení soudruhů, ale copak je to tak špatný film? Nemyslím si. Tak musím malinko přidat v hodnocení, abych vylepšil ten nespravedlivý průměr. 75% (28.10.2016)

Škoda, že je tenhle film tak nechutně tendneční a podřízený komunistické ideologii, protože písničky v něm zní pěkné a režie nebo třeba herecké výkony jsou taky slušné. Bohužel už při jednom z prvních záběrů, kdy vzduchem létají české a sovětské vlaječky víte, že je něco špatně. Oldřicha Nového mi bylo skutečně líto. Socialistický realismus na plný koule. (07.10.2009)

Z dnešního pohledu dost zvláštní film. Nikde žádná lesba, žádný homosexuál ani transsexuál. Žádná propagace multikulturalismu (i když to vlastně jo, je tam jeden Lájoš), Green Dealu nebo inkluze ve školství. Žádná politická korektnost, žádná energetická krize, žádné Me Too ani GDPR, žádný zákaz kouření v restauracích. A ani náznak protiruské propagandy! Jak bez toho všeho tehdejší lidé vůbec mohli žít? Inu, každá doba má svá témata a klišé, nad nimiž další generace budou nechápavě vrtět hlavou. (05.03.2024)

Tahle hudební šaráda Kadára a Klose ze stříbrného plátna náleží k tomu zajímavějšímu z československého filmu první poloviny 50. let. Tvůrci se navíc snažili o satiru, nechybí tomu invence a vtip, dokonce hostováním Oldřicha Nového v druhé hlavní roli to místy začalo být nostalgický nádech směrem k době první republiky. Leč kulturní agitace jdoucí ruka v ruce s tehdejší ideologií chtě nechtě z filmu výrazně přetéká, takže i nadčasové a cílené vtípky zde trochu zapadají mezi momenty vtipné spíše nechtěně. ,,Takhle ten socialismus nevybudujeme, soudruzi!!" :o) Přesto jsem se u filmu dost pobavil, vystoupení orchestru to bylo nápadité, bručoun Jaroslava Marvana stejně jako v Andělovi velice zábavný a taky vidět spoustu známých herců v té době v krásných barvách vnímám jako požitek. Vcelku Hudbu z Marsu respektuju jako výrazný milník napředující v nelehké době k filmům ještě zdařilejším: v rámci žánrové divácké komedie o rok vznikl Dědeček automobil, Kadár a Klos na satiru obyčejného člověka v době budování socialismu 50. let navázali o tři roky ve Třech přáních a scenárista Vratislav Blažek se rovněž nevzdal a v nasledující dekádě přispěl k vývoji českého filmového hudebního filmu/muzikálu mimo jiné zdařilejším kouskem Dva z onoho světa a hlavně přelomovými Starci na chmelu. 55% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (30.07.2019)