Quills - Perem markýze de Sade

Typický příklad filmu, který celý utáhnou herci. I přes velmi zajímavý a kontroverzní námět je film poměrně sterilní a až příliš spoléhá na samu o sobě kontroverzní postavu. Kaufman režijně nějak nevyniká, povedly se mu akorát kamera a dobová atmosféra. Všechny čtyři ústřední postavy jsou brilantně zahrané, excelují zejména Rush s Cainem. Je to takový film ani tři, ani čtyři hvězdy. Nakonec dávám tři, protože z filmu toho ve mně za pár dnů nic nezůstane, protože tam nějaký silnější moment úplně chybí. Je tam sice vyřezávání jazyků, poprava gilotinou, soulož s mrtvolou, psaní vlastními výkaly, přesto nic nevyčnívá a film je prostě hrozně přízemní a rádoby kontroverzní. 60% (17.11.2009)

Nádherný príklad ako poslednými minútami zabiť dobrý film. Máloktorý snímok sa môže pochváliť tak skvele zahranými postavami na všetkých postoch, nádhernou vizualitou potemnelého blázinca a tak pokazeným koncom. Quills, i keď sa to podľa názvu nezdá je skôr snímkom zaoberajúcim sa slobodou myslenia a prejavu, ako zobrazovaním markízových úletov. Nemôžem však prekusnúť niekoľko posledných scén, ktoré mi absolútne skazili dojem (dejovo, nie že by boli nechutné) z predchádzajúcich jedenapolhodinových filmovohereckých orgií. 7/10 (08.08.2005)

Zajímavé, provokativní, neuvěřitelné, oplzlé, nepředvídatelné a plné emocí - to je takový můj portrét, který jsem si o tomto rozporuplném a značně "kontroverzním" snímku představil. Musím uznat, že jde o jeden z nejneobvyklejších filmů, které jsem zatím viděl. Vévodí mu dokonalé herecké výkony Geoffreyho Rushe, Kate Winslet, Michaela Caina a Joaquina Phoenixe a také skvěle navoděné prostředí blázince. Nebýt své velké otevřenosti a přehnanosti, která mi místy bila do očí, tak bych dal 5*, ale dávám dost solidní 4* a musím říct, že mi bude tento snímek dost dlouho ležet na mysli. (17.11.2009)

Ze zastrčené linky šedivého filmového průmyslu se vynořil hříšně provokující snímek s křehce romantickou rozinkou uvnitř. Z šedi věku rozumu se vynořil Donatien Alphonse-Francois de Sade s tváří excelujícího Geoffreyho Rushe, aby nás usvědčil z pokrytectví, zbabělosti a zapírání své skutečné podstaty. Pohledná pradlenka Kate Winsletová pašuje v běli naškrobených prostěradel markýzova nejnovější díla a způsobuje, že Joaquin Phoenix (kde jsou ty časy, kdy jsem za nejvíc sexy kněze před kamerou považovala Richarda Chamberlaina) tiše proklíná čerň kněžské sutany na svém těle. A Michael Caine má díky všem, kteří nerespektují zavedená pravidla, natolik rudo před očima, že je odhodlán zatnout markýzovi tipec jednou provždy. Z toho všeho plyne, že se jedná o film vskutku barvitý. Nebudu-li brát zřetel na to, že skutečný de Sade byl zřejmě spíš než co jiného politováníhodný cvok, nikoli sarkastický démon pronikající ostřím svého vtipu i jiných nástrojů až k nervům blazeovaně se tvářící společnosti, a že Quills je vším možným, jen ne historicky věrným portrétem posledních let této nejednoduché osobnosti, našla jsem v něm fascinující a zábavnou společnost, která mi dala poměrně dost námětů k zamyšlení a svým pojetím ne/morálnosti, ne/normality a ne/průměrnosti mi příjemně připomněla některá Formanova díla, hravě mě přinutivší držet palce lidem, kteří by ve mně v reálném životě asi moc velké sympatie nebudili. A dočkala jsem se k tomu i překvapení v podobě romantické linky, kterou bych tady vskutku nečekala a nedožadovala se jí, ale Coulmierovi a Madeleine to bylo srdečně jedno a přiměli mě prohlásit, že svým velmi osobitým způsobem je Quills jedním z nejsilnějších a nejdojemnějších milostných příběhů, které znám. Honem zpátky k markýzovi, než se začne dožadovat mé krve (té se bude dožadovat tak jako tak, ale abych u toho netrpěla až tak moc): díky Rushovi, dalším skvěle obsazeným hercům, zmáknutému scénáři a důsledné režii je Quills filmem napínavým, strhujícím, zábavným a přes všechny ty koity post mortem, exkrementální řešení nedostatku psacích potřeb a vyříznuté jazyky také subtilním a dojemným příběhem citů skrytých pod nejrůznějšími typy masek. Jak jsem si to teď po sobě přečetla, zní to pěkně zvrhle - ale kdyby nic jiného, jsem v dobré společnosti. (26.11.2007)

Tahle uznávaná Britka jednou pronesla: „Doufám, že se budu s postavami, které hraji, trápit a ničit po zbytek života, protože v okamžiku, kdybych si řekla, že něco lehce zvládnu, nemá smysl, abych v tom pokračovala. Když se člověk uchýlí k podobnému postoji, přestane se zlepšovat a učit se.“ V případě Kate Winslet by to byla sakra škoda. Její prostá a vstřícná pradlena, která je jedinou spojkou výstředního literáta se čtenáři, je určitě tím lepším, co tahle solidní látka přinesla. Ostatně jako zbývající ústřední herecké trio téhle podívané o jednom deviantním grafomanovi. Vděčné role se s bravurou zhostil Geoffrey Rush, který sestoupil až na dno nemocné duše. Odvážný Rush šel až na doraz a oscarová nominace byla na místě. Potěšil i charismatický abbé Joaquina Phoenixe, o krapet hůř pak dopadl Michael Caine, který pojal svou roli sadisty trochu nevzrušivě. Přilepený konec zamrzí, zbytek je soustředěný kus, který si pohlídal řemeslnou stránku (výprava, kamera, kostýmy) i tempo. Dle mého ideálně uchopené, herecky nadprůměrné. (28.10.2014)