Nemilovaní

Mám takový dojem, že takovýto film by na "Západě" asi nevznikl. Neznám sice poměry v Rusku do detailů a nedokážu říct, na kolik to odráží současnou situaci, ale dokážu si představit, že třeba ne Státech by se jednalo o film s relativně s velkým množstvím akce a triků atp. Přišlo mi, že jsem si celou situací procházel dost jako ty rodiče. Film svými dlouhými scénami, hlavně z pátrání, člověka vtáhne do děje. A místy jsou opravdu zajímavé záběry. A na některé věci jsem už v ruských filmech viděl, ale i tak tu bylo pár novinek. Prostě zase jiný svět... (13.06.2018)

Opět jedna ruská depka. 1) Rusové umí dobře vyjádřit ve filmu skrytou agresi přítomnou v jejich životech, a to už minimálně od 80. let._____ 2) Hnusné vztahy mezi totálně odcizenými manžely (muž - žena) jsou umocněny naprostým nezájmem o dvanáctiletého syna, kterého se snaží zbavit a přehodit jeden druhému (rodiče - dítě). Seznámění s manželčinou matkou (žena - matka) naznačuje, co by mohlo být důvodem manželčina chování. Přihoďme byrokracií zahlcenou policii k ničemu. Jedině pátrači v tomto neútěšném světě zmaru a zoufalství vyznívají dobře._____ 3) Film se jmenuje Нелюбовь - Neláska. Režisérův komentář k tomu vyjadřuje přesně i to, o čem film vlastně je: ...с хирургической ясностью указывает на адрес главной проблемы, которую рассматривает наш фильм: нелюбовь. И это не простое отсутствие любви. А её антипод. И не противоположная сторона вопроса, не банальная ненависть или холодное равнодушие, а что-то большее — нелюбовь... s chirurgickou jasností ukazuje na hlavní problém, kterým se náš film zabývá: nelásku. A není to prostě fakt, že láska chybí. Ani nejde o její opak. Ani nejde o protipól lásky - banální nenávist anebo chladnou lhostejnost. Jde o víc - o nelásku... _____ 4) Zvláštní, ale výraznou roli hrají dobrovolní pátrači Lisa Alert, kteří vznikli v Rusku v roce 2010. Jsou vlastně jediným záchytným bodem ve všeobecném zmaru. Lidé, kteří dobrovolně dávají svůj volný čas i peníze do hledání dětí jsou příslibem, nadějí, že zobrazený zmar není na věky._____ 5) Film natáčeli v Jižním Tušinu, čtvrti na severozápadě Moskvy. (15.02.2020)

Odcizení až na dřeň. Film, ze kterého můžete lehko zešílet. Tolik deprese, úzkosti a chladu jsem na tak malém prostoru sotva kdy zažil. Žádná z dospělých postav není sympatická. Všechny jsou více či méně odporné. Za důležité považuju zdůraznění sociálních sítí. Scény, kdy rodiče místo trávení času s malým synem radši scrollují facebookem, případně řeší svoje osobní touhy a absurdní spory, byly snad odpornější než nechutně naturalistická scéna z márnice. Zatímco Zvjagincevův předchozí snímek Leviatan vypovídá hlavně o šílených poměrech v současném Rusku, Nemilovaní jsou dle mého názoru univerzálnější a mohly by se odehrávat kdekoliv na světě. (11.04.2018)

Civilní formou zpracovaný silný příběh vztahující se k podobě současného blahobytného světa a rodině i jedincům v něm. Vyspělá sdělná a přitom autorsky novátorská forma, otevřená sdělení bytostnými filmovými prostředky, skvělé výkony bez potřeby jakékoliv nadsázky či odstupu, který se naopak krásně projeví u anonymního dobrovolnického týmu v kontrastu s jeho činností. Aktuální mistrovský film dnešní epochy, u kterého přes jeho nápadnou neokázalost nečekám s nejvyšším hodnocením. (30.01.2018)

Hnidopiši, chroničtí proklikávači, tendenční filmkritici, zarytí nabourávači inťoušáren, spojte se. Patologicky dále hledejte, pro svoje vlastní účely Vámi vytvořenou, "Filmovou řeč". Odhalujte chyby ve scénáři (Ano, když film rozštěpím na x malých kousků, tak nemůžu tvrdit, že tam nejsou), hoňte si svoje egoklobásy, předhánějte se ve své, Vámi vlastní všímavosti, vypichujte ze svých dosti prosezených křesel, gaučů a kanapí dějovou nevěrohodnost, útočte na rozvleklost dějové linie, pilujte si schopnost napadnout cokoliv a následně si tím potrénovat argumntační rétoriku, při případně vzniknuté zpětné vazbě (Zdravím Vás pane Fucka). Chtělo by to možná více chodit ven a při svých případných cestách, do svého programu zařadit "zbytečnější" a více "messy" špacírgangy do periferijních oblástí, tedy třeba i do těch podobných míst, kde se odehrávají tři poslední děje Zvjagancovic celovečerních filmů. Nebo "jenom" odjet metrem do random stanice, vybrat si k pozorovacím toulkám např. nevábně vzhlížející park, projít se tou nejšpinavěji vyhlížející sídlištní ulicí a tím třeba i pootevřít pokličku hrnce, odvážit se kouknout dovnitř, nebát se prohrábnout připečené, pořádně se vším zamíchat, sebrat odvahu k uchopení opatlané lžíce a ochutnat celek. Během toho sic nepotkáte tolik galerií, gastrorájů či dalších nástrojů marnotratnosti, také asi nebudete míti mnoho možností, jak si zahřát své prochladlé tělo, pač žádné berné caféčko, hodné Vašemu vkusu, zřejmě blízko nebude. Ale což, třeba by tato nepohodlná socio a etno návštěva pomohla obecně k větší dávce potřebné empatie. Snad by i pomohla více rozvíjet pozorovací talent, z jiného a více realističtějšího úhlu. A nebo nemusíte nedělat nic, čekat na pozvánku na předprémiéru nějakého béčkového bijáku, posléze na rautu slupnout pár chlebíčků, naházet do chřtánu pár dvojek a servilně oslovovat podobně smyšlející filmové řerčníky. Smrádek, ale teplíčko. Na rozdíl od nás všech, má rejža pozorovací talent od pána boha, dokáže ho mistrně přenést do zvuku a především obrazu. Nejenom, že perfektně a relativně nezúčastněně nastiňuje psyché "Rusa domácího" v jeho vlastním kurníku, tak i ta česká či západní bublinka nezůstává bez smradlavého odéru. Zvjagincev tímto civilním opusem, jako již poněkolikáte, chytnul několik much jednou ranou. Scénaristické nedostatky , které můžeme najít v mediálních recenzích a třeba i tady v komentářích od plebs, paradoxně pouze umocňují a zostřují celkový společenský kontext a smysl režisérské výpovědi. K tomu pomalu pohybující se a jednoduše božská kamera, zvukové či hudební výpady, skundárně provrtávájí diváka skrz naskrz. Luxusně namixovaný koktejl a skvělá technogenerační výpověď, plná patosů vycházejících ze sociálních sítí, pornografie a globalizačnímu sebeodcizení. Zde kritika přichází ze strany samotného Ruska, tedy z té strany, která si asi nejvíce zaslouží si vykakat si pár hoven na svou hlavu. Opět smekám pane Zvjagincev.... (21.02.2018)