Tvář

„Muslim, Žid a Afroameričan skočí z mrakodrapu. Kdo vyhraje?“ - „Kdo?“ - „Přece společnost!“ Kupříkladu ta polská, plná tolerance, pokroku, liberálních myšlenek a neznající pokrytectví! Tvář je satira, která umí vyvolat hořký smích stejně jako mrazení a zhnusení z lidí. Ale ve výsledku je jedno, jestli se vám chce nejvíc zvracet z matky, snoubenky či potenciální tchyně, protože s výjimkou sestry a dědy vám nebude dobře z žádné postavy. Režisérka Szumowska trefně poukazuje na nepěkné vlastnosti polské společnosti a nabízí řadu silných i groteskních scén (vedou pasáže nákupu a exorcismu). Co bych filmu naopak vytkl, byla technická stránka. To, co dle mého názoru fungovalo např. ve snímku Slepý muž, který nikdy neviděl Titanic, tedy záměrné rozostřování obrazu kvůli navozování větší divácké autenticity, pro mě minimálně do nehody působilo dost rušivě, a těžko se mi na to zvykalo po celý film. Zároveň je škoda, že sice poslední záběr hořce pobavil, ale konec jako takový malinko vyšuměl do ztracena. Jinak spokojenost, dám solidní 4*. (29.12.2023)

Stať sa to môže každému. V hocijakej dedine. A ľudia budú možno reagovať presne takto. A medzi idiotmi sa vždy objaví aj nejaká "sestra", ktorá má srdce na správnom mieste. Pani Małgorzata sa viac venovala ľuďom ako samotnému Jacekovi ... nevadí. Na komédiu tam bolo pomenej humoru, no a na drámu to mohlo ísť viac do hĺbky. Muzika slušná. 3,5* (02.10.2018)

Akosi si neviem v hlave utriediť, ako mám Tvár vnímať. Reakcie dedinčanov aj rodiny na Jacekovu novú situáciu v spojitosti s do nekonečna omielaným kresťanským pokrytectvom pôsobí ako film z 15.-19. storočia a nie som si istý, či Szumowskej išlo iba o metaforu a jej postavy sú zámerne jednorozmernými karikatúrami, alebo chce odrážať súčasnú poľskú mentalitu. Dúfam, že to prvé je pravda. Tvár na mňa viac fungovala prostredníctvom jednotlivých scén, najmä ak v nich šlo o humor, ako uveriteľný celok. Posledný záber rulez, exorcizmus detto. (18.10.2018)

Jsme všichni tak trochu kurvy a tak trochu v prdeli, jako by se rozléhalo jihopolským venkovem, kde se pod největší sochou Krista na světě potácí panoptikum pokryteckých, xenofobních a vystrašených tvorů, mezi nimiž trčí páčo, maluch a metalové hadry rebela Jacka. Malgorzata Szumowská se hlásí s originální a jedovatou směsicí romantické bajky o vnitřní kráse a realistické výpovědi o stavu současné východoevropské společnosti, která se tak děsí všeho nového a vzývá neexistující tradice tak úporně, až naprosto ztratila tvář. Tohle je film, který české kinematografii chybí. Nedokonalý, ale relevantní a utržený ze řetězu. Nedoostřený přesně tak, jako identita jeho postav. (12.09.2018)

V rámci Polska a tamních tendencí na přepisování historie a snah o uzákonění jediného správného pohledu na domnělou polskou idylu představuje "Tvář" zajisté ambiciózní, odvážný a potřebný projekt. Na druhou stranu si ale přiznejme, že stranou stylových fines to nepřináší zrovna nic objevně obrazoboreckého či podvratného. "Tvář" navzdory řadě podnětných prvků neobsahuje nic co by vyloženě ťalo do jádra společnosti, spíš je to takové zasmušilejší a metalem proložené "Slunce, seno, jahody". Nespočívá ono nadšené přijetí kritikou náhodou v tom, že v dnešní době už člověk ve festivalovém mainstreamu je spíš zvyklý vídat emancipační příběhy, kde hrdinové vzkvétají navzdory svému okolí, než prostě filmy, které by ukazovaly obyčejné lidi jako burany a křupany? (04.10.2018)