Hello, Dolly!

Tak jsem se těšil a myslel, že se Hello, Dolly zařadí na špici mých muzikálů, až jsem byl zklamaný. Písničky nijaké, za zmínku stojí akorát ta s Louisem Armstrongem, choreografie sice povedená, strhující či pohledná mi ale nepřišla, příběh měl potenciál, jenže také se nevyvedl na výbornou a byl žel rozvláčný a natahovaný ani postavy to tady nezachraňovaly, s výjimkou Dolly (výborná Barbra Streisand), se všichni chovali moc afektovaně, čímž byli otravní a mně nesympatičtí, takže jsem jim dokázal pořádně fandit... (30.06.2015)

Další Barbramusical viděn, juchu:) A naprosto jsem byla utančena k radosti a veselí. Nevím, čím to je, ale tahle hudba je tak hrozně krásně pozitivní a "tance" aka divná chůze jsou skvělé. To taneční číslo na nádraží mi až nápadně připomínalo twerking. Už ten začátek mě uchvátil svým klapáním podpatků, z čehož se udělal start songu - bomba. Vůbec tahle doba 90. léta 19. století musela být báječná. Nejlepší postavou byl samozřejmě pan Wandelgelder (řekněte to třikrát za sebou:D) - cokoliv co řekl, tak bylo tak neskutečně vtipné, že z toho člověk skoro brečel smíchem. "To je urážka! - Ty sám si přerostlá urážka." ......... "Víš, že 90% lidí na světě jsou hlupáci a nám ostatním hrozí, že se od nich nakazíme." ....... "V klidu jsem s ním pohovořil. Vysvětlil jsem mu, že je velký pitomec." .......... "Já umřu. - Na co? - Utrápím se. - Hloupá smrt." ......... "Povyšuju tě na hlavního příručního. - A co jsem byl doteď? - Ten drzý hlupák. A tebe povyšuju z tupého učedníka na neschopného příručního." No a Dolly tomu breku nepomáhala. Tuhle ukecanou, prešibanou a pletichářskou osůbku musí mít rád každý. Prostě z toho čiší neskutečný optimismus a je mi jedno, že to bylo trochu naparáděné, přepychové, pompézní, monstrózní až kýčovité. "Nevrátíme se, dokud nepolíbíme děvče. Bude mi 29. Jednou začít musím. - Mě je 19 a půl. U mě to tak nespěchá." ........"Peníze jsou jako hnůj. Ten taky nemá žádnou hodnotu, ale když se rozhodí po poli, pomáhá mladým rostlinám růst." P.S. a kdybyste něvěděli, tak "Kratší než vteřina je chvilička." (13.02.2014)

Není to tak dobré jako naprosté klasiky. Gene nedokázal muzikál úplně vytáhnout z divadla, zůstal tak na půli cesty. Přesto písně roztepou srdíčko, Matthau rozesměje, Streisland okouzlí, ostatní nejsou úplně ready, ale díky tempu vyprávění a četností gagů (sebejednoduších) se to dá tolerovat. Nejsilnější stránkou je Kelly-tanečník, protože to co se mu dodařilo vytáhnout z klobouku za čísla, to je nádhera, akce, rozsah, nápady. Přesto se mu těch 150 minut úplně naplnit nepodařilo a občas je to trochu "vatovité." Dolly dohazuje a dohazuje, až si uvědomí, že by taky měla myslet na sebe a mladé-nemajetné a dá dohromady všechny (včetně sebe) šťastně a spokojeně... 70% (29.07.2010)

Velkorysé taneční scény v režii člověka z nejpovolanějších, Genea Kellyho (Zpívání v dešti), vrcholí megalomanským muzikálovým číslem v luxusní restauraci, kde dostává prostor i Louis Armstrong. Skutečný, živý Louis Armstrong! Je to hlasitý, občas malinko neohrabaný film, který bez ustání jede na plné obrátky. Někdo křičí, někdo zpívá, někdo tančí a Walter Matthau i Barbra Streisand hrají o život. Občas vtipné, občas překvapivě chytré, občas sentimentální, ale každou scénou dávající vzpomenout na zlaté časy muzikálů. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Oskar (21.11.2008)

Hello, Dolly! a Kabaret běžely celkem ve stejnou chvíli v televizi, na oba jsem se podívala a nemůžu se ubránit tomu, abych je mezi sebou neporovnala. Z tohoto "souboje" mi lépe vychází právě tento film. Hello, Dolly! je film docela svěží, barevný, vtipný, plný nadsázky. A musím říct, že takové písničky se mi u něj líbily mnohem více než u již zmiňovaného Kabaretu. Barbra Streisand zpívá dobře, zahrála to také slušně. Pro mě to byl muzikál, jak má být: písničky a příběh, který vás chytne, a také kvalitní provedení. (16.06.2013)