Červený pavouk

To fakt je především polský film? Protože to bylo o ničem stejně jako ty české... Je to prostě mechanické a bezemoční převyprávění jednoho případu, které se tváří psychologicky, ale o postavách řekne kulové a tak se tu máloco dá jakkoli odvozovat. SPOILERY Proč však vzal Karol všechnu vinu na sebe a jestli skutečný Červený pavouk pak aspoň přestal zabíjet se ale divák nedozví už vůbec, KONEC SPOILERU ten film vám neřekne ani tohle, natož aby se vůbec čímkoli zabýval. Je to jeden z těch případů, kdy si divák veškeré motivace musí ne sám domyslet, ale dokonce přímo vymyslet, protože z těch nahodilých indicií bez vnitřní logiky se dá celkový obraz vytvořit jen hodně těžko. Ale vzpomněl jsem si při tom na Já, Olga Hepnarová, ta teda byla natočena strašně artově, ale prázdná a povrchní byla uvnitř úplně stejně, takže Červený pavouk u mě dopadá o něco líp hlavně proto, že tohle mě aspoň ze začátku bavilo sledovat a přišlo mi to i solidně natočené. 2* (09.06.2023)

Ve své snaze o budování atmosféry zůstávají tvůrci na půli cesty - spíše než všudypřítomný strach je patrná všeobecná vzájemná odcizenost postav, kterou paradoxně (anebo naopak příznačně) narušuje jen souznění mezi dvěma ústředními psychopaty, jejichž pohnutky zůstávají po celou dobu nejasné. Snímek, jen velmi volně inspirovaný kauzou krakovského vraha Karola Kota, není úplně marný, po formální a herecké stránce je určitě zdařilý, ale působivosti  Kieslowského "Dekalogu" (co se týče mravního marasmu a odlidštěnosti společenských vztahů) nebo "Já, Olga Hepnarová" (pokud jde o ponor do narušené psychologie patologických osobností) zdaleka nedosahuje. (21.07.2021)

Pokus o noirovou detektivku, která není ničím a už vůbec ne psychologickým thrillerem. Zde se nikdy nedozvíme, proč to ten hluboce introvertní pitomec vzal celé na sebe. Zde se vůbec nedozvíme, proč to tamten úchylný debil vůbec dělal. Zde skoro vůbec nevidíme, jak to dělal. Takže nejlepší z celého filmu je trailer a kozy Karoliny Kominek, se kterou bych dělal úplně něco jiného, než ji rozmlátil hlavu kladívkem. (01.04.2016)

Krátký film o zabíjení postavený na hlavu, maximální popisnost nahradily drastické časové výpustky. Marný pokus o něco originálního, takových chladných příběhů posedlosti tu bylo už spousta a ve velké většině byly daleko lépe natočené. Tam, kde chtěl režisér zřejmě ohromovat, tedy v novátorském estetizujícím pojetí, film selhává. Festival přirozeně ve Varu. (07.07.2015)

Překvapivě poutavý noirový film s neokoukanými postavami a nečekaným příběhem. Tedy, příběhem... Jde jen o takové fáborky, které diváka nenechávají se úplně ztratit, ale že by nějak moc naváděly, to se říct nedá. O to víc prostoru dostává divákova fantazie, která ač tápající, rozhodně se nebude nudit. Ve výsledku potěší i dobře srozumitelná šišlavá polština a hry s kamerou s častými zajímavými kompozicemi se stropem atp. Jediné co mě tedy zklamalo byla hudba Petra Ostrouchova na kterou jsem se těšil, ale v podstatě jsem ji vůbec nezaznamenal. Možná že to znamená, že tam geniálně zapadla nebo jen zapadla. Nejsem si jist. (26.02.2018)