Svět podle Putina

Prokremelská propaganda hlavně pro ty, kteří si vytvořili názor předem, nebo neviděli všechny díly. Netvrdím, že v dokumentu nezazní faktografický nepřesné, zavádějící či nepravdivé informace, které by mě nezvedaly ze židle. Zazní, a není jich málo, ale kriticky smýšlející divák, který nespoléhá na jeden zdroj a fakta si ověřuje, by je namísto automatického zavrhnutí měl být schopen rozpoznat a přijmout jako jiný úhel pohledu (než jaký zprostředkovává většina tuzemských či obecně liberálních médií). Můžu se mýlit, ale myslím, že v tomhle spočívá podstata dialogu. ___ Stone dává Putinovi příležitost, aby představil své vidění světa (především) americkým divákům a kromě vyloženě podlézavých mu klade také vcelku provokativní otázky (na něž viditelně nervózní Putin reaguje defenzivně), byť se zpovídaným zjevně častěji souhlasí, než nesouhlasí (ale být politicky angažovaný a mít názor, třebaže nepopulární, a držet se jej, snad není zakázané). Kdyby Stone hned na začátku namísto pomalého oťukávání zvolil ostře konfrontační tón, nebude dokument trvat čtyři hodiny, ale čtyři minuty a rozhovor se nedotkne žádných závažnějších témat (pronásledování homosexuálů, konflikt na Ukrajině, sledování vlastních občanů, kybernetické útoky). ___ Na rozdíl od prokremelských trollů zná Stone velmi dobře historii, jakkoli si z ní mnohdy účelově vybírá jen to, co se mu hodí do jeho interpretačního rámce, a události neustále nahlíží v dějinných souvislostech. Dokonce bych se nebál tvrdit, že byl na rozhovor připraven výrazně lépe než leckterý novinář a dokáže díky tomu klást nepříjemné protiotázky (v jeden moment například kontruje výrokem Trumpa, který tvrdí o ruských hackerech přesný opak toho, o čem je přesvědčen Putin, jenž Trumpa ještě před chvíli chválil). ___ Stone zároveň jako vizuálně založený filmař nespoléhá jen na mluvené slovo, ale velké množství významů, někdy jdoucích proti tomu, co říká Putin, sděluje také doprovodným, kontext doplňujícím obrazovým materiálem (např. paralely mezi Stalinovým a Putinovým kultem osobnosti během vojenské přehlídky, k nimž se Stone vrací v poslední epizodě při snaze najít Putinovo místo mezi ostatními velkými muži ruských dějin). Za relevantní v této souvislosti považuji sebereflexivní začátek posledního dílu, v němž Stone režíruje (což je klíčové slovo) Putina tak, aby měl natáčený záběr hloubku. Nesledujeme syrový záznam skutečnosti, ale její přiznanou interpretaci, pojatou mimo jiné tak, aby byl zesílen dramatický efekt (proto nejsou rozhovory řazeny chronologicky – to nejlepší si Stone nechává na konec, ačkoliv jde o slova pořízená dříve). Svět podle Putina svým vizuálem (úvodní titulky, font písma se jmény osob) i výběrem událostí, na které klade důraz, zdůrazňuje Putinovo studenoválečné vnímání mezinárodní politiky, které sám navenek odmítá. Stone svými postprodukčními zásahy zkrátka nejen ilustruje to, co Putin říká, ale také s tím polemizuje. ___ Ačkoliv nejde o audiovizuálně stejně hutnou lekci dějepisu jako Neznámé dějiny Spojených států, poznámky o nudě nechápu, jelikož se jedná o mimořádně dynamickou a významově mnohovrstvou záležitost s neustálými střihy, měněním úhlů kamery a prostředí, animovanými mapami, zpravodajskými záběry nebo filmovými klipy, které se v nejlepším momentu dokumentu stávají přímou součástí dialogu v podobě společného sledování Dr. Divnolásky. Kdyby nic jiného, představil Oliver Stone zakuklenému ruskému carovi, přesvědčenému o mnoha silně znepokojivých skutečnostech (typu „Vystrašit ruský lid je skoro nemožné“), jednu z nejlepších filmových satir historie, což není málo. 80% (23.06.2017) (méně) (více)

Píše se únor 2022 ... a já vidím "Svět podle Putina" ... zatím jen v televizním zpravodajství, ale pro mnohé kousek na východ od nás už je to tvrdá a nepředstavitelně krutá realita. Víte ... Euromajdan na přelomu let 2013 a 2014 - se vším, co se seběhlo kolem něj, nebyl ani zdaleka košer - ale ozbrojený útok na suverénní zemi osm let poté je těžce za hranou. To už není obsazení poloostrova Krym z roku 2014, které proběhlo prakticky bez použití zbraní a dalo se dejme tomu nějak odůvodnit obavami ruskojazyčného obyvatelstva o budoucnost. Neboť Krym byl autonomní republikou, která se dívala, jak v Kyjevě probíhá ozbrojený převrat na hranici ústavnosti. Jenomže doba pokročila ... a mně je úplně jedno, jak kvalitní dokument Oliver Stone natočil. Poněvadž jeho podstatou je lež. Kecy, kecy, kecy ... jeho vypovídající hodnota je tudíž nulová - nebo (lépe řečeno) úplně jiná, než jaká měla být. Odpad jako vyšitý. Pro ilustraci ponechávám původní komentář - jak sami vidíte, byla jsem nejenom naivní, ale především úplně blbá: -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Prezentace šéfa Kremlu a jeho země ... v režii Olivera Stonea, který evidentně stojí (převážně) na jeho straně. Tak je to zamýšleno a tak je to zpracováno, takže velice volně přeložený český název "Svět podle Putina" je neobyčejně výstižný. Což nemyslím jako kritiku, v podstatě jde o oficiální postoj určený především pro "západní" publikum, a kdo chce pronášet plamenná slova o ruské propagandě, měl by si v první řadě uvědomit, že Spojené státy i tzv. "svobodná a demokratická" Evropa čelí už od počátku ukrajinské krize masivní PROTIRUSKÉ propagandě - ve všech celoplošných médiích, takže pohled z opačné strany není vůbec od věci. Už kvůli rovnováze - sama za sebe musím říct, že jsem se vždycky podvědomě vzpírala, pokud mi byla od rána do večera podsouvaná jakákoli jediná a neomylná a SPRÁVNÁ pravda. P.S.: Víte ... jen tak na okraj - ať už dokument sděluje (či chce sdělit) cokoli, pořád jde (obrazně řečeno) o pohled na Ruskou federaci a jejího prezidenta očima velmoci, jejíž historie se začala psát až s poněkud diskutabilním osidlováním amerického kontinentu - a která má obecně problém s pochopením mentality jakéhokoli národa, jehož dějiny jsou delší než její. To je dobře patrné kupříkladu v poslední části, kdy zdůrazňované dokumentární záběry převážně ze stalinské éry na okamžik vystřídá kratičký a zdánlivě nevýznamný prostřih na průvod "Nesmrtelného pluku" ... jen tak - jakoby o nic zvláštního nešlo. Jenomže právě o tom to je (kromě jiného) - nevím, jak letos, ale v roce 2016 se ho jen v Moskvě účastnilo cca 400 000 lidí ... prezident Ruské federace je tady jen jedním pěšákem z mnoha - malým kolečkem v ohromném soukolí. A s tím chcete bojovat konfrontací a příkazy a sankcemi ? Vážně si myslíte, že takhle je porazíte ... že je zlomíte ... že je přimějete, aby se na vedení své vlastní země začali dívat jako na nepřítele ? Nebuďte směšní, vážení - ukázali jste prstem jenom sami na sebe. (23.06.2017) (méně) (více)