Star Wars: Epizoda V - Impérium vrací úder

"Impérium vrací úder" zakládá ústřední paradox celého Star Wars fandomu - jeho kvality z převážné části nejsou dílem George Lucase a tak díl, který je všemi adorován a výrazně definuje kánon, paradoxně v rámci ságy představuje anomálii. První "Hvězdné války" rozvrhly svět daleké galaxie a coby aktualizace starých naivních sci-fi dobrodružek a la "Buck Rogers" či "Flash Gordon" byly zamýšlené jako podívaná pro děti. Díky tomu také Lucas mohl vydělat na merchandisingu, který tehdy ještě necílil na nadité peněženky fandů, nýbrž jen rodinné rozpočty. Až "Impérium vrací úder" franšízu katapultovalo ke statusu kultu ve smyslu životního stylu. Druhý (dnes pátý) díl ságy svými dospělými konflikty, vypjatými emocemi a bravurní dramaturgickou výstavbou rezonoval s teenagery i staršími diváky. Jenže místo otce celé franšízy George Lucase na režisérské sesli seděl jeho učitel z filmové školy Irvin Kershner, který vyslyšel Lucasovu nabídku za podmínky, že bude moci příběhu dát hloubku a vyprofilovat předložené postavy. "Impérium vrací úder" tak má blíže k fanfikcím, než k Lucasově stylu nevážných space oper, jenž se vrátil ve fandy zatracovaných aspektech "Návratu jediho". Stejně jako fanfikce, které ostatně v mnoha ohledech inspirovala, druhá/pátá epizoda sice přejímá Lucasovy světy, prostředí, postavy a základní motivy, ale zasazuje je do stylově zcela odlišného vyprávění, které se zříká naivity, rozvernosti a melodramatu ve prospěch patosu, osudovosti, vypjatých emocí a zvratů či dramatických situací s tíživým dopadem na postavy. Byť klíčové zvraty a odhalení vymyslel Lucas, je to právě Kershnerova režie, co jim dává náležité vyznění - stačí porovnat koncipování klíčových scén i vedení herců zde s převládající fanfarónskostí a kolísavou dramatičností dalších dvou dílů trilogie. Stejně je tomu i v případě ostatních předností snímku v čele s bravurním vyprávěním, které namísto linearity prvního filmu přichází s dramaturgicky vycizelovaným střídáním dvou souběžných linií, které je precizně načasované tak, aby vyprávění nikdy neztratilo tah. Lucas spolu s režisérem Richardem Marquandem se ho pokusili napodobit v posledním díle, ale absence dramaturgického citu a upřednostnění dobrodružných atrakcí tam vede k zoufalému natahování scén za hranici únosnosti. "Impérium vrací úder" tak v souladu s konsenzem vskutku je nejlepší část ságy, ale nepředstavuje kýženou kulminaci stylu, tendencí a motivů, ale spíše odchylku či parafrázi, která bohužel odhaluje potenciál ságy, který ale zůstal v jiných dílech nevyužit. Fakt, že Lucas svěřil režii tvůrci s ambicemi a filmařskými kvalitami za hranicemi jeho vlastního horizontu, tak vlastně představuje nejkrutější z jeho nechvalně známých mnohoznačných rozhodnutí. Lucas se na "Impériu vrací úder" realizoval pouze hračičkovstvím v oblasti speciálních efektů, a pokrok učiněný za tři roky od prvního filmu znatelný z každého trikového záběru, opravdu bere dech. Byť tedy Lucas i tuto svou zásluhu posléze zadupal do země vydáním speciální edice s dodělanými digitálními efekty, které celé trilogii daly uniformní vzhled. Velký dík a uznání patří fandovskému restaurátorskému projektu despecializované edice pod vedením Harmyho, který nám nanovo umožňuje žasnout nad původní podobou všech třech dílů. (03.09.2015) (méně) (více)