Atypický

Málokterý seriál si laťku tklivé feel-good komedie udrží celou sérii, natož rovnou čtyři. Atypical se podařilo nejen toto, ale ve stejném tónu i příběh včas uzavřel bez toho, aby zabředl do sebevykrádání. Takto se může řadit mezi tu hrstku seriálů, které jsem ještě i dnes schopný a ochotný bingovat. Inu, má to ve jméně, asi jsem se typického poklesu kvalit vážně bál zbytečně. (17.08.2021)

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Antarktidě/autismu (ale báli jste se zeptat) aneb "jakože autistická Báječná léta pro 21. století". A ne, byť se to na první dobrou může zdát jako laciný pokus "o něco jako Sheldona", tak Atypical je o něčem jiném a jinak. Málokterý seriál dokáže tak suverénně balancovat na tenké hraně dramatu, komedie, sentimentu i nevtíravého ponaučení a přitom nesklouznout k moralizování, vtíravosti či něčemu podobně nízkému. Všichni chybují, všichni přirostou k srdci; speciálně pak ústřední sourozenecké duo. Jediná výraznější výtka je, že některé vedlejší charaktery jsou až příliš jednorozměrně sitcomové (byť povětšinou jde o postavy vtipné, ne že ne), což k jinak ryze hořko-sladké rodinné linii Gardnerových ne vždy sedne. A pak také odklon směrem do sitcomových vod ve třetí sérii. Ano, je to přežitý nic-proti-ničemu typ seriálu jak z devadesátek. Ne, nevadí to, protože ve svém ranku "pro celou rodinu" patří k těm vůbec nejlepším za poslední dobu. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 3/5 | S4: 3/5 | (22.11.2019)

Chápu, že mnoha lidem lidem tento seriál připadá zábavný, ale není možné na něj spoléhat jako na dobrou autistickou reprezentaci. Cílem totiž není šíření povědomí o autismu ani nabídnout lidem ve spektru něco, s čím by se ztotožnili, cílem je, aby se co nejširší publikum pobavilo nad lidmi, kteří jsou v něčem jiní. Je to seriál, který vytvořili neurotypici pro neurotypiky. Tvůrci se radili s psychology a rodiči autistických dětí, ale samotní lidé na spektru se na něm prakticky nepodíleli a dokonce i hlavní postavu hraje neurotypik. Sam spíše než jako člověk působí jen jako slepenec stereotypů. Bylo by třeba tyto stereotypy spíš bořit, než se k nim neustále vracet. Někteří lidé se shodují, že věrnější zobrazení autismu vidí spíš v Casey a Else. Seriál neukazuje Samův svět, jeho prožívání a jeho těžkosti, ale spíše to, jaké problémy přináší Samův autismus lidem kolem něj. (26.04.2022)

Tohle hodnocení mě šokuje, protože tohle ani se zavřenýma očima není osmdesátiprocentní záležitost. Ani o deset míň. (A to to říkám jako někdo, kdo s chutí sleduje nejhorší netflix reality shows jako Love is blind nebo Too hot to handle.) Celý seriál je velmi špatně zahranej. Scénář je prvoplánový - od první chvíle víte, o čem to celé bude a dokážete předvídat každou budoucí akci všech postav. A aby to nestačilo, připravte se i na oblíbený kýče - protože příběh tu nečeká na žádný stavění děje, místo toho vás rovnou hází do srdceryvných dialogů. Navíc mě děsně irituje napíchaná máma v podání Jennifer Jason Leigh. Na usínání a observaci života s autismem je to ovšem fajn záležitost. Typický Netflix. Nesnášíte, jak je to průměrný, ale koukáte dál. 50 %. (27.04.2020)

Jak divné vlastně jsou všechny ty věci, které normálně děláme, pravidla kterými se řídíme a způsob jakým komunikujeme s lidmi ? Vlastně to nejsou divné věci, než se nad nimi člověk zamyslí trochu z jiného úhlu pohledu...----"What do I have to do to get you to go to the dance? " "Ask them to turn off the music, so that it was silent, that would be nice." "A dance without music would be a dance without people." "That sounds pretty good too."---- (17.03.2018)