Ne jako cizinec

Filmy Stanleyho Kramera mám rád, ale tenhle mi moc povedený nepřišel. Příběh je jasný a v pořádku, ale něco tomu chybí. Možná mi to na Kramera přijde málo osobní. Chyba je možná v obsazení - zcela výjimečně mi totiž nesedl Mitchum - nepřišlo mi totiž, že hraje odtažitého a arogantního doktora, ale spíš, že má problém se s rolí sžít. Stopáž je také neadekvátní (byť typicky Kramerovská), protože vzhledem k více jak dvěma hodinám se tam některé postavy objevují spíše sporadicky (Sinatra). I přes všechny výhrady je to ale pořád slušný snímek, který ale vzhledem k další tvorbě režiséra musí notně zapadnout. (18.09.2013)

Jednoznačným plusem je naprosto lahůdková, charakterově zcela nejednoznačná Mitchumova postava Dr.Marche - ve vztahu ke své ženě vypočítavý a téměř odsouzeníhodný, na druhé straně jeho správné a až fanaticky důsledné dodržování lékařské etiky bylo v kontextu s laxním přístupem jeho kolegů jako z jiného světa. Tak skvěle napsanou postavu prostě bylo radost sledovat. A když se k tomu přidají příjemní a talentovaní Sinatra a de Havilland a pěkný emocionální závěr, pak tu fláknu 4* a ani nemrknu. (09.01.2007)

Před třemi dny jsem řešil krátké dilema. Kramerův film dávali na MGM v rámci hvězdných večerů (tento čtvrtek patřil Robertu Mitchumovi). Komentář kolegy monologa mě však odradil a raději jsem si film dnes pustil v originále, byť bez titulků. Lahůdka pro znalce, hned v jednom z prvních záběrů se v posluchárně podíváte do tváře tří mediků spolužáků - Franka, Roberta a Leeho (Marvina). Nezkoušejte ale Harrymu Morganovi vyprávět vtipy :-) "Cizinec" je drama ještě ze staré školy, ve kterém největší duševní utrpení člověka ilustrují roztrhané dětské šatičky. A i milovníci Franka Sinatry musí sportovně přiznat, že tady dostal Frankie od Mitchuma pěkně "po držce". (23.11.2009)

Problém idealisty, je-li to vůbec problém, tkví v tom, že nedokáže přijmout chyby – ani své, ani cizí, ani přírodní, ani boží. Jeho ideálem je proměnit tragikomedii, kterou je tento svět, v utopický epos a dosáhnout úplné dokonalosti. ___ Možná jeden z prvních filmů, který položil otázku, nakolik je etická moderní medicína, jenž dosáhla takového pokroku, že dokáže oddalovat smrt. Otázka zní – kde je hranice mezi pomocí a touhou po moci, mezi soucitem a umíněností, mezi pokorou a domýšlivostí, mezi rozumem a mystikou? Druhá otázka se týká kariérismu v lékařství a úměrnosti mezi výší platby a objemem poskytované medicínské pomoci, a to v oblasti, kde v ideálu by měla fungovat pouze lidská solidarita a nezištnost. Lidská civilizace však stejně jako příroda, jejíž součástí je, ukazuje, že se vše počítá a že svět je hra s nulovým součtem. (25.10.2012)

Ačkoli nemám rád generalizace, teď se jedné dopustím. Ze všech filmů Stanleyho Kramera mám totiž ten samý pocit. Na začátku rozechvělé nadšení z velkorysého obsazení a provokativní zápletky. V půlce vystřízlivění a návrat zpátky na zem. Na konci zklamání z úplně konvenčního zpracování. Jeho filmy jsou do puntíku takové, jak se od témat obecně čeká, na konci mám pocit, že jsem tam co na začátku. Ale připouštím, že tuto nepřekvapivost může někdo považovat i za pozitivum. 40% (10.04.2006)