Polnočná omša

Jsou filmy, které dokáží člověka svou výpovědí totálně "zmasakrovat". Polnočná omša, slovenský snímek českého režiséra Jiřího Krejčíka, mezi takového filmy bezesporu patří. Už ze samotného úvodu uvozeného vánoční koledou, v němž jsme svědky zmasakrování slovenských civilistů (mužů, žen i dětí), jde člověku mráz po zádech. Říká se, že "vánoce jsou svátky klidu a míru". Když jsme ale v tomto snímku svědky situace, při níž nacistický důstojník na návštěvě v rodině Kubišových hraje a zpívá koledu Tichá noc, zatímco v podkroví jejich domu ošetřují jejich uprchlého syna partyzána, těžko se lze ubránit pocitu naprosté absurdity. Stejně absurdní je vyznání, které onen důstojník sděluje Kubišovým u štědrovečerního stolu: "Já na Pána Boha věřím, ale spoléhám na našeho vůdce." Atmosféra u tohoto stolu by se přitom v tu chvílí dala doslova krájet. A když pak během půlnoční mše, za zvuku varhanní hudby a zpěvu koledy "Narodil se Kristus Pán, veselme se..." dochází k tragickému vyvrcholení celého filmu, je člověku skoro do pláče. (13.04.2017)

Strhující drama rodiny Kubišových mě nenechalo vydechnout, snímek od prvních minut až do úplného konce vytrvale stupňuje napětí. Pod jednou střechou se na Štědrý den roku 1944 hraje o vše, o rodinu, o život. Střet bílých Vánoc a masakru partyzánů, jejich rodinných přílušníků, včetně dětí, mrazivě demonstruje zrůdnost války. Výborní herci (za všechny pánové Chudík, Mistrík, Hasse) a k nim pro mě úplně neznámá Margit Bara, ovšem její komplikovaná postava byla výtečně ztvárněná, plus velmi dobře zvolený hudební doprovod a silný příběh, kterému čas vůbec nic na naléhavosti neubral. "A ja som si myslela, že všetko toto svinstvo môžeš vyzliecť spolu s uniformou..." (31.03.2018)

Málokdo umí podat vnitřní dilema takovým dechberoucím způsobem, jako Jiří Krejčík. Propracovanost postav činí z Polnočnej omše mnohem rozvitější drama než ve Vyšším principu. I role Hasseho je vykreslenější a dostává mnohem více prostoru. Zde není ani stpy po lidském pochopení, ukazuje chladnou tvář německého vojáka, který bez mrknutí oka nechá postřílet kohokoliv. Celá rodina Kubišových je plejáda postav, která stojí za pozornost. Syn partyzán stojící na straně odboje, jeho bratr je hlinkovec, který se postavil na stranu nacistů nebo druhý bratr ztvárněný Ladislavem Chudíkem, který se snaží s mírným úsměvem urovnat neurovnatelné, ale v závěru příběhu neváhá postat svou sestru do postele německému majorovi. Velká rodinná tragédie se zrcadlí v postavě matky, která má pochopení pro všechny své děti a o všechny se stejně bojí. Asi nepůsobivější je ale bezesporu Angela. Ať už jsou její pohnutky jakékoliv, zůstává tragickou postavou celého příběhu. Přitažlivost k německému oficírovi a loajalita vůči své vlastní rodině rozkrývá spletitost lidských pohnutek. O to víc zamrazí, že maďarskou herečku postihl podobný osud jako Lídu Bárrovou, kdy byla nařčena z kolaborace s nacisty a lidé se jí začali stranit.                                                                                                                                                                                       Do konfliktní situace je postavený i místní lékař. Zavázal se přísahou, aby chránil život a pomáhal dle svých schopností. Je ale život pacienta cennější než život vlastní? Napřed odmítne, ale pak je přemoženou obětavou sestrou Katkou a rozhodne se pomoct. Ne náhodou si vybral Krejčík dvě povolání, kde hraje služba a svědomí takovou úlohu. Místní farář usiluje o povolení k půlnoční mši, odvolává se na svou službu bližním. Doba vánoční nebývá pro válečná dramata vybíraná náhodou. Kde jinde by mělo kontrastovat zabíjení a násilí než v době klidu a míru, kdy se slaví narození děťátka? K dramatickému vyhrození dochází právě při půnoční. Má kněz právo porušit zpovědní tajemství? Je oprávněný obětovat život jednoho za život celé vesnice? Mše je slavení Kristovy oběti. Bůh obětoval svého syna, aby zachránil lidstvo. Kdo má ještě právo obětovat syna za spásu jiných? Jeho matka? Co všechno může člověk udělat pro vlastní záchranu? V Polnočnej omši předvedl Jiří Krejčík strhující podívanou, která by si zasloužila mnohem větší pozornosti od diváků i od televizních stanic. (09.03.2015)

Kvalitná dráma so zaujímavou zápletkou zasadená do Nemcami okupovaného Slovenského štátu, plná skvelých hercov, z ktorých by som najviac vyzdvihol Karola Machatu a Meličkovú. Hasse sa osvedčil už vo Vyššom princípe a tu to potvrdil. Pekne gradujúca atmosféra, ktorá postupne otvára všetky svoje tajomstvá a divák s očakávaním sleduje reakcie protagonistov na vzniknuté, resp. nastavené situácie. Plus ten paradox s dobou Vianoc. (27.10.2015)

Čeští a slovenští tvůrci vytvořili společně mimořádné dílo. Psychologické drama, při kterém si v určitých chvílích říkáte:klid, vždyť je to jen film. Jeho emocionální náboj je co chvíli před explozí. Již v úvodních scénách, kdy sledujeme úchvatnou zasněženou krajinu, je cítit chlad pod povrchem. Sníh a zima dotváří už tak mrazivou atmosféru. A jakmile vidíte scény odstřelu civilistů - mužů, žen i dětí, pronikne mráz až na kost. Padne poslední odsouzenec do sněhu mezi již zmrzlé mrtvoly od předchozích poprav, ze země se zvedne děvčátko a křičí: ,,Mamička, mamička!" Zatímco se jej pokouší zastřelit člen gardy ( a bratr chyceného partyzána), uvědomíte si onu skutečnou zrůdnost války. Zbývající část pochmurné balady zobrazuje střet dvou světů - slovenského a německého, partyzánského a kolaborantského, vojenského a civilního, křesťanského a říšského. Jak cenný je pro člověka život? Stojí za zradu? Lze odpovědět snadno, pokud nejsem v situaci volby: život-smrt? A lze vůbec věřit někomu? (23.08.2011)