Úsměvy smutných mužů

Nevím moc co psát - Josef Formánek je můj oblíbený spisovatel. A David Švehlík je můj oblíbený herec. David si střihnul Josefa (skvěle!) a jistě byl rád, že pro něj to byla jen role, ze které lze vystoupit. Téma smutný, přesmutný. Jo a jen tak na okraj: ten, kdo tento film zařadil do kolonky "komedie", by se měl jít taky asi léčit. (11.08.2018)

Možná jsem až příliš přísný s hodnocením, protože musím uznat, že na poměry českého filmu je film velmi povedený. Najdou se zde střípky typicky českého černého humoru, ale hlavně je snímek docela působivý a myslím, že má své sdělení, které může být přínosné obzvláště pro českou společnost, kde je nadměrné chlastání považováno za ctnost. Světová tvorba sice má svoje Requiem za sen, ale tento film se za sebe rozhodně stydět nemusí. 7/10 (07.10.2018)

On to v sobě ten film nakonec má, nic mu nechybí, snad jen žánr mysteriózní, Jarda už dlouho není z našeho světa a svou roli si jistě užil. Obsazení vynikající, směsice nul, které v životě již nemohou ani o milimetr výš a jejich zachránci v bílém, byli vybrání a využíti excelentním způsobem. Podpořeni režií a stylem vyprávění, který sice v Evropě není ojedinělý, na východě spíše naopak, tam už podobně jedou dlouhá léta a snad i odvážněji, nicméně v českých opatrných vodičkách, naplněných převáženě zbytečnými filmečky na jedno použití, je toto skvostná výjimka, kterou rád podpořím i přes nepříliš originální téma, nicméně, po stránce tuzemské, velmi originálně zpracováno, zobrazeno převážně z jednoho pohledu, víc prostoru postavám "z venčí" by bylo spíše rušivé, pojato hodně současně, což mi nepřekáželo ani po stránce hudební. Pár lidských příběhů a jeden velký o zoufalcích, kteří se snaží znovu postavit na trať a běžet nekonečný životní maratón. [Kino Citadela - Litvínov]. (07.08.2018)

Tu treba pochváliť mimoriadny herecký výkon pána Švehlíka, málokto by uveril, že toho zlomeného človeka s hlbokým alkoholizmom len hrá. Film je komédiou tak z 2%, všetko ostatné je len súbor rôznych situácií, ktoré donútia človeka rozmýšľať. Film rieši problém s alkoholizmom, škoda že sa viac nevenoval tomu, ako sa ten človek vlastne alkoholikom stal. Všetko inak chvályhodné, len ten súcit s alkoholikmi ja žiadny nemám. Kým sú slobodne na ulici tak zvyšujú len kriminalitu a keď sa konečne nechajú liečiť, mesačne štát ich liečba vyjde na niekoľko tisíc eur. Naozaj netuším, prečo by sa na tieto trosky mali skladať slušní ľudia, ktorí sa dokážu ovládať a pijú si v tichosti potajme doma. (01.12.2018)

Kdyby pro nic dalšího, tak pro to, jak blízko k tělu si pouští Josef Formánek (aniž bych zpochybňoval zásluhu režiséra Dana Svátka a tvůrčího a hereckého štábu na výsledném tvaru, úspěch obou děl, jak knihy, tak filmu jde v prvé řadě za Formánkem) svého recipienta (neumím v tomto konkrétním případě úplně odlišit čtenáře knihy od diváku filmu, resp. přijde mně to zbytečné), si toto dílo vyjadřující se, jak písmem, tak obrazem zasluhuje trochu té čtenářsko-divácké pozornosti. Jinými slovy cením upřímnost díla, to, kterak za nás zažije určitou mezní životní zkušenost, a pak nám o ní bez příkras referuje. To je to gró. Protože však toto dílo nabízí mnohem více, nemusíme si hrát na nějaká kdyby. Předně, s tímto příběhem by se měl seznámit každý, kdo hájí popíjení alkoholu jakožto pomalu národní sport, je rozhodně užitečné si nechat otevřít oči, nahlédnout, kam až může vést nezřízené pití a že alkoholismus je vážný problém, a to jak pro společnost, tak - což akcentuje toto dílo - pro jednotlivce (tedy že se za něj nepoplácává obdivně po ramenou ve stylu "jé, ty borče, tě obdivuje, že zvládáš flašku vodky denně, mně by to položilo"). Za další, film ukazuje Davida Švehlíka jako výborného charakterního herce, to jsem zatím neměl příležitost kde napsat. A jelikož mám vždy radost, když se někomu daří v tom, co dělá, jsem rád, že mi film umožnil rozpoznat, že jablko nepadá daleko od stromu a že je David Švehlík stejně tak dobrý herec, jako jeho otec Alois Švehlík (který si mimochodem ve filmu taky střihl roličku; zahrál si zde otce postavy, kterou ztvárnil jeho syn, totiž Formánka st.). A v neposlední řadě jsem si projekci tohoto filmu opětovně ověřil, že nám stále jdou filmy, jež jsou na půl cesty mezi dramatem a komedií, jsme zkrátka mistrovští ve filmech, které buďte opisují objektivní tragikomiku života (? = hypotéza č. 1), ev. startují ten obranný mechanismus tak typický pro tuto krajinu (? = hypotéza č. 2), kdy v ten moment, kdy - krylovsky řečeno - ryjeme držkou v zemi, začneme tento stav zlehčovat, ironizovat, obrušovat jeho hrany (nemístnými) vtípky, de facto si prorážet novou cestu ze sraček ke Slunci humorem. Inu, i v lehkosti je - zdá se - síla! 70 % [dafilms] (15.06.2023)