Ran

Sentimentálně se přiznám, že jsem hodně dlouho neviděl něco tak krásného. Kombinace obrazu, zvuku a hudby je vykrystalizována do nejmenších detailu a i přes maličké vady na kráse je zde vidět práce odvedená s láskou. A to jak Kurosawa vykreslil císařovo postupné šílenství je stejně geniální jako v Musorgského B.Godunovovi. (24.02.2009)

Tak si říkám, jestli náhodou Kurosawa nemá ruské předky - z Ran ta široká duše úplně sálá. Tenhle král Lear v samurajském hávu je opravdu zvláštní odvar - z jedné strany jsou to audiovizuální hody s mnoha silnými momenty, na druhou stranu je to z velké části vyumělkované jako čínská opera. Nejde ani tak o to, že by herci nepředváděli uvěřitelné výkony - naopak, byli bez výjimky skvělí (nadchla mě hlavně paní Kaede, která všechny s přehledem přehrávala). Spíš mě chvílemi štvala ta plánovitost, díky které to nepůsobilo tak reálně, jak by mohlo. Místy jsem měla dojem, že se Kurosawa snaží převést na plátno velkolepé divadlo, a ne skutečný příběh. Přes dílčí výhrady je to ale skvělé, i když Sedm samurajů je pro mě pořád jednička. (03.03.2010)

První film od Kurosawy, který jsem viděl. Nebylo to vůbec špatné, jen ke konci první poloviny snímku následoval několik ne uplně jasný scén, které si myslím, že měly být více vysvětleny, nebo nějak lépe přemostěny (mluvím o událostech na třetím hradu). V závěru mě taky docela mátlo, která armáda je čí. No la ejinak se jednalo o krásné tragické drama a kvalitně natočený film. (13.02.2009)

První setkání s Kurosawou. Ano, něco takového jsem čekal. Výpravné, pomalé, dobře zahrané. Kurosawa je podobně jako třeba Leone mistr obrazové kompozice. Ovšem to, co tady psal např. Tsunami X a Kaka...na tom něco je. Tragický příběh, postavy hodně mluví ( až umělecky ), ale je to trochu strnulé, příliš konzervativní. Žádné spontánní výlevy emocí, všechno to je jakoby připravené, naplánované. Ale pár silných emocionálních scén tu je ( Hidetora trhá květiny, Hidetora chce do hrobu ). Kostýmy, masky a herectví "velkého pána" Hidetory se mi především ve druhé polovině ohromně líbilo. Jeho šílenství bylo velmi působivé. A taky ta hudba... (11.04.2005)

Zřejmě poslední velký film vynikajícího režiséra se vrací k svárům základních lidských vlastností. V historické řadě s barevným posunem a propracovanějším příběhem se rodí nový pohled na tradiční historické téma. Někde v pozadí lze tušit složité pohyby a změny v japonské skutečnosti šedesátých a sedmdesátých let vrcholícího hospodářského zázraku. V tomto ohledu se vybavují dobové souvislosti např. kolem vzniku Vančurovy MARKÉTY LAZAROVÉ. Doba, která vylučuje silné charaktery a velké příběhy, je vcelku přirozeně hledá a nachází v minulosti, kterou je jako zrcadlem poměřována současnost. Tradiční přednosti kurosawovské filmové poetiky skvělou výpravou počínaje a "krajinnou" kamerou, která stejně spolehlivě zvládá i detaily lidského obličeje, konče, zůstávají zachovány a navíc obohaceny dokonale o možnosti nabízené barevným filmem. Výpravná podívaná je i velkým zážitkem. Jako každé velké umění. (28.08.2007)